Odevzdání sobě

Jsi normální!!

Z pohledu Zuly:

    Nemohla jsem se vzpamatovat co se právě teď stalo. Můj alfa si mě odnesl do jeho pokoje a začal mi tu vykládat, že jsem jeho družka a on můj druh. To tak určitě. I když myslím, že nějaké to spojení jsem cítila též, ale ne tak silné, jaké by mělo být, kdybych byla jeho družka.

 Když mě instinktivně natlačil na zeď, protože si myslel, že mu chci jednu vrazit, což jsem chtěla a to fakt hodně, můj dech mě zradil a mé srdce na tom nebylo o mnoho lépe, spíš naopak. Bilo silně, mohutně, tak hlasitě, že ho museli slyšet snad na druhém konci světa, takže jsem se nedivila když mi řekl: ,,Odmítat to můžeš jak chceš, al tvé srdce tě prozradí. Rovnu si ušetři ty tvoje bláboly že to není pravda. Jsi moje a já tvůj, na tom nic nezměníš a ani se to nepokoušej." 

    Nevnímala jsem ho, ale to se ukázalo jako chyba ihned, jakmile jsem ucítila jeho rty na mých, musím uznat že jeho rty jsou jako od boha, ale musela jsem se rychle vzpamatovat, protože nepřipadá v úvahu, abych já podlehla jemu. To teda fakt ne. Odlepila jsem se od něj a vrazila mu takovou že z toho upadl na zem a ve tváři mu byla vidět bolest a jeho vztek, který nad ním začínal přebírat kontrolu, ale já se nedala. ,,Já tě varovala, buď rád že jsi dopadl takhle, ale příště to už bude horší. To ti slibuju." Oznámila jsem mu a byla na sebe pyšná, že jsem se mu takhle postavila. 

Teď, když ho vidím vím že jsem to přepískla a to hodně. ,,Pro..." ani jsem to nedořekla a už jsem byla zase namáčknutá na zdi. Už teď tu zeď nesnáším! ,,Tak takhle by to nešlo. Já jsem tady alfa, ne ty a taky jsem tvůj druh a ty zase má družka, věř mi čím dřív to přijmeš, tím líp." Z jeho slov mi šel mráz po zádech. Vsadila bych se že jsem se klepala strachy. 

    Byl podrážděný, bylo to vidět v jeho tváři, ale nebyla v tom jen podrážděnost, ale i něco jiného, ale teď si nejsem jistá co to je. Možná ublíženost. Z mého dumání mě vytrhlo zaklepání na dveře a hned poté vešel můj strýček a nemohl nás spustit oči. No vážně myslela jsem že se po sobě vrhnou. Pak jsem si všimla, že alfa se nesoustředí a vytrhla s mu, abych mohla utéct a schovat se za strýčka avšak tohle, si alfa líbit nenechal sdělil nám: ,,Dane, Zula, protože je moje družka zůstane v mém pokoji a bude stát jako Luna po mém boku, takže schovávat se za mou betu ti je k ničemu, zrovna on mě poslechne na slovo, takže vylez a jdi si odpočinout, jsi unavená a neodmlouvej!" Rozkázal mi a já, protože byl i tak dost rozzuřený, jsem s viditelným odporem v tváři poslechla, protože jsem věděla, že má pravdu a jsem unavená na to, abych se s ním hádala a to  fakt dost.

Z pohledu Ethana:

Když jsem spojil naše rty, byl jsem jako v ráji. Měla je tak jemné a měkké. Tolik jsem po ní prahl až se to nedalo vydržet. Když jsem si myslel že má touha po ní nemůže být větší, dala mi facku a já po ní zatoužil ještě víc, až jsem myslel, že prasknu. Ale musím si udržet důstojnost, asi když jsem měl chuť jí prosit na kolenou, aby mě milovala stejně jako já ji. 

Když jsem odešel ze svého pokoje a mířil jsem do své pracovny, zastavil mě Dan, Zulin strýc a řekl mi: ,,Jsi normální! Já chápu, že jsi našel svou družku a toužíš po ní. Věř mi, vím jaké to je, ale víš ty vůbec jak se chovají k vlčicím v její smečce? Počítám, že ne a jen abys věděl, chovají se k nim fakt hnusně a já jí slíbil, že to se tady dít nebude, ale je těžké ten slib splnit když se chováš takhle." v tu chvíli jsem si myslel, že alfa je tady on, ne já a musel jsem něco udělat abych si získal zpět svůj respekt, protože jak vidím, moje smečka se nebojí mi odporovat.