Jak jsem poznal prince |TODODEKU|

TOUYA THE FIRST (ORIGIN)

Ty se vrátíš, že otče?

Bitva se nějakou dobu vůbec nepohybovala kupředu. Patnáctiletý Touya seděl se svým otcem pod útesem a plánovali další kroky. Mladý princ byl tím vším tak fascinovaný, že zbrkle vypouštěl z úst vše co ho napadlo. Všechny typy strategií. Jeho otce to ale v jedné chvíli skutečně dopálilo. ,,Touyo, soustřeď se. Tohle není hra, jde tu o životy. Jeden chybný krok a spousta lidí může zemřít." Princ přikývl a nad celou situací se zamyslel. Znovu se podíval do map a začal vše pečlivě sepisovat. ,,Pak tedy musíme jít z pravého křídla. Tam nebude nikdo, ba dokonce to ani nikdo nebude čekat. Samozřejmě musíme poslat i někoho vlevo, abychom od sebe odpoutali pozornost a využili momentu překvapení. A my dva půjdeme z vrchu." Král překvapeně povytáhl obočí. Všechno dávalo perfektní smysl. Jeho syn byl v plánování daleko lepší než jeho otec, o čemž zatím ani jeden neměl tušení. ,,Výborně synu," pousmál se trochu král a ostatním dal své rozkazy. Rozdělili se a na povel krále vyjeli. Soupeře to samozřejmě překvapilo, přesně jak Touya předpověděl. Když s otcem seskakoval z útesu, nedopadl příliš dobře a vyvrtl si kotník. ,,Touyo!" vykřikl otec a svého syna zkontroloval. Ten ho ale jen rychle odbyl. ,,Nic mi není. Jsem v pořádku." I přesto, že na nohu nemohl pořádně došlápnout, byl odhodlaný pokračovat dál.

Střílel z luku a když bylo třeba, několik lidí i zabil. Všechno šlo přesně tak, jak plánoval. Už teď začal přemýšlet nad tím, jak to všichni oslaví. Kdyby ovšem někdo jeho plánu nevyužil. Jeden z vojáků se dostal až moc blízko k němu, ale toho stihl zaregistrovat. Všiml si, jak daleko se dostal od své skupiny a od otce. ,,Sakra." Začal panikařit, ale snažil se stále přemýšlet racionálně. Další voják ho uzemnil a svázal. Dostal by se z toho, ale přes kotník se nemohl postavit i kdyby chtěl sebevíce. Nakonec přišel třetí voják, který na prince hodil sirku. Mladý Touya zakřičel v agonii bolesti. Tohle byla velká podpásovka. Kde byli všichni, aby chránili svého prince?! Vojáci ho tam tak nechali a všichni tři se vrátili zpátky k boji.

Král Enji si toho všiml až po výkřiku. Rozeběhl se princi na pomoc, ale těsně před ním zkameněl na místě. Pohled na to co se stalo nikdy nedostal úplně z paměti. Tělo prince, které natahovalo ruku k němu, zatím co se škvařil. Tolik důvěřoval svému otci, že byl přesvědčený o tom, že mu pomůže. Ten se ale ani nehnul. Princ chtěl tedy vykřiknout, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Enji to zkrátka vzdal. Otočil se a v boji pokračoval. Hned poté princ upadl do bezvědomí. Probudil se až v noci, když bylo ticho. Věděl že musí jít dál, nebo zemře. Doplazil se k nedaleké říčce ve které se snažil umýt. Po místech na sobě měl úplně uškvařené oblečení, které se vodou snažil dostat pryč. Nebyl naštvaný, nebyl ani smutný. V tu chvíli měl vypnuté všechny emoce. Jediné co si přál, bylo přežít. Vody se i napil a poté se přetočil na záda. Musí tu počkat, to bylo jasné. Otec se pro něj přeci vrátí, ne?