Jak jsem poznal prince |TODODEKU|

KAPITOLA DEVÁTÁ

Na celou válku jako by se zapomnělo. Princezna zemřela a to byl moment, kdy se skutečně mělo přestat. Věděli to všichni. I Touya. Otočil se na svého otce s nenávistí ve tváři. ,,Opět je to tvoje vina!" Enjiho nohy se daly znovu do pohybu. Přiběhl až k nim a Fuyumi lehce vzal do náručí. Nevěděl o tom, že by kdy trénovala. Byla ještě lepší, než kdy Shoto. Ten přišel také, spolu s Izukem a Natsuem. Nejmladší princ pohlédl blíže na svojí sestru a steklo mu několik slz. Tohle si nikdy nepřál vidět. Izuku zvedl pohled ke králi Natsuovi. ,,Nechte mi prosím její mrtvé tělo." Natsuo se na něj zhnuseně podíval. Shotovi hned došlo ale proč. ,,Důvěřuj mu, možná bude vědět co s tím." Aby toho nebylo dost, vmísila se do toho i Rei, které se podařilo utéct. Její druhé dítě před ní leželo mrtvé. Nad scenérií omdlela, naštěstí ji její manžel stihl chytit.

Tak i celý incident skončil. Touya šel do vězení, než na něj najdou čas. Teď bylo důležité vše uhasit, aby neshořela celá jejich země. Samozřejmě se k němu ale později vrátí. Izuku Fuyumi svlékl z brnění a ránu jí co nejlépe ošetřil. Nebyl doktor, ale ten mu pomohl se zbytkem. Opatrně princezně nalili živou vodu, kterou dostal od Ochaco a čekali. Shoto mezitím dojel pro mladou čarodějku, kdyby jen voda nestačila. Ochaco se všem s menším úklonem představila a na princeznu se šla podívat. V místnosti s ní zůstal jen Shoto, Izuku a doktor. ,,Nalili jste vše?" zeptala se ihned po prvním prohlédnutí. Izuku přikývl a prázdnou lahvičku jí podal. Ochaco si ji vzala a všechny poslala z pokoje pryč. Dlouho tam poté něco dělala, než přišla ke sklíčené rodině. Nina s Izukem se snažili stále mluvit pozitivně, ale na rodinu to až tak nezabíralo. Shoto si toho od Izuka vážil, ale v jedné chvíli ho zastavil. Zrovna tak zajímavě, že se mu zamotaly nohy a princi si sedl na klín. Už to tak nechali. I hlavně proto, protože to Shota uklidňovalo. Natsuo seznámil svého otce s tím, že se stihl oženit a hlavou státu je teď on. Enji neprotestoval, neměl na to teď sílu. Malá čarodějka po nějaké době přišla a začala vysvětlovat, jak přesně by se teď mělo postupovat. ,,Živá voda jako taková slouží spíš, když někdo zemře přirozenou smrtí. Princezna ožije, ale bude velice slabá. Lepší bude, poslat jí na venkov. Na čerstvém vzduchu jí bude dobře. Všechno se postupně zahojí. Pokud můžu doporučit, nechte ji poslat do Ambermoaru, abych ji mohla kontrolovat." Král Natsuo přikývl a podíval se na Izuka. ,,Ty jsi z Ambermoaru, že? Mohl by si na ní dát pozor?" Izuku přikývl. Byl by rád, kdyby mohl znovu pomáhat své matce, ale co Shoto? Ten se na svého bratra podíval a sklopil pohled. Tušil že se to stane, ale nechtěl si to připustit. ,,Tohle rozhodnutí nezáleží na mě. Udělám to rád." Otočil se na Shota a povzdechl si. Natsuo to pochopil. I on už teď tušil to co Izukova matka. ,,A Shoto by mohl jet s tebou." Izuku se rozzářil a přikývl. Ihned začal přemýšlet kam všude ho vezme a co mu ukáže. Možná by mu mohl více představit i Kacchana! A nebo... možná ne. Ochaco ještě při dobré paměti ošetřila královniny ruce. ,,Stejně mi nejde do hlavy, že jsi se odtamtud dostala sama," otočil se ke své matce Natsuo. Ta se jen lehce pousmála. ,,Nebyla jsem v té jeskyni sama. Ale to netušil ani Touya." Došla ke dveřím a otevřela je. Byly vysoké čtyři metry, což bylo jediné štěstí. Do místnosti vešel obří černý pták se svým letcem. ,,Jmenuje se Tsukoyami a jeho pták Dark Shadow. Díky zbarvení si jich nikdy nevšiml. Je ale velice milý a ochotně mě zavedl zpátky." Všichni překvapeně zamrkali a na letce se podívali. ,,Těší mě," pousmál se. Další záhada byla vyřešena.

Ještě tentýž den se vrátil Izuku, Shoto, Ochaco a Fuyumi do Ambermoreu. Jela se Shotem opatrně opřená o koně, jako Izuku poprvé co se s princem potkali. Ochaco jim donesla pár mastiček a lektvarů. ,,Teď už to bude na vás. Vrátím se zase zítra kolem poledne." Izuku přikývl a s úsměvem poděkoval. Inko ihned uvolnila jednu z postelí pro spící princeznu. Byla jí úplně unešená. Asi tak, jako prve ze Shota. Protože bylo už po poledni, vyrazili chlapci ven. Izuku ho vzal jako první obhlédnout město. Začali od náměstí, kde mu ukázal radnici, kostel i kašnu. Shoto byl z nového prostředí unešený. Předtím neměli úplně čas si to tu prohlédnout, ale teď když se mohl u všeho zastavit, přišel mu Ambermore kouzelný. Možná že to místo tak kouzelné dělal hlavně Izuku sám. Cestou si mohli pohladit i malé dráčky, kteří si tu žili volně. ,,Královna má pro draky slabost a držet je někde jí přijde špatné. Proto tu najdeš několik z nich volně. Někteří časem odletí a... pak přichází problém s pytláky. Mimochodem, samozřejmě tu něco čas od času zničí, ale všechny opravy jdou ze zámecké truhly. Kdo ví jak to bude až na trůn usedne Kacchan." Rád by ho nazýval svým kamarádem, ale občas si sám nebyl jistý, jestli přátelé stále jsou. Nevěděl jaké má teď Katsuki zájmy, nevěděl o něm už nic. Shoto se nad jménem zarazil. Pocítil na hrudi takový divný pocit. ,,Kdo je 'Kacchan'?" Byl tu snad někdo další, kdo byl zelenovlasému chlapci blízký? Izuku se k němu otočil a tiše se zasmál. Shoto měl opravdu zvláštní výraz. ,,Princ Katsuki. Jako malý jsem mu říkal Kacchan a to tak i zůstalo. Zatím co on mi stále říká Deku," povzdechl si. Deku aka nedokážeš nic. A zatím měl pravdu. Sám nezvládl nic. Nezabránil válce, navíc málem zemřela princezna. Dokonce díky šupinám jeho vinou. Peníze si také zatím nevydělal. Mezitím se Shotův nátlak na hrudi zvětšoval. Nechtěl aby mezi nimi byl někdo další. Obzvlášť ne někdo, kdo je tak zlý na chlapce jako je Izuku. Všiml si jak menší chlapec před ním vypadá smutně. Všechen pocit zahodil za hlavu a objal ho. Takhle to mezi nimi bral jako nepsanou dohodu. Je-li jeden z nich smutný, ten druhý ho obejme. Izuku se tiše zasmál a objal ho také. Princovy povahy si velice vážil. ,,Posuneme se dál, dobře?" Shoto na to přikývl a šli.

Stejně jako Shoto měl i Izuku své oblíbené místo. Jen s tím rozdílem, že nebylo v lese, ale na kraji louky. Všude kvetla spousta květin, ale i pár stromů se tu našlo. Oba se posadili do trávy a nechali si větrem čechrat vlasy. Izuku na chvíli zavřel oči a na tváři se mu objevil malý úsměv. Shoto od něj doslova nemohl odtrhnout oči. Byl nádherný. Jako kdyby tahle louka přesně zrcadlila chlapcovu duši. Slunce, které na ně svítilo jen krásně zdůrazňovalo Izukovy pihy, kterých neměl zrovna málo. Z celého srdce si přál, aby se mohl v tuhle chvíle vidět jeho očima. Doufal, že při pohledu na něj někdy bude cítit stejný pocit. Shoto na tvářích ucítil divné pálení doprovázené bušením srdce. Že by byl nemocný? Nejdřív ten divný pocit a teď tohle. ,,Shoto? Jsi v pořádku?" Až teď zaregistroval že se na něj Izuku dívá dost starostlivým pohledem. Nervózně polkl a trhaně přikývl. Netušil co se děje a strašně ho to děsilo. Ohledně citů s nikým kromě Fuyumi nikdy nemluvil. ,,Jsi krásný, Izuku," řekl nakonec. Hloupé mu to přišlo až když to vyslovil. Chlapec před ním se začal červenat až tak, že na malou chvíli připomínal malé červené rajčátko. Shoto se nad tím začal smát a Izuku poté taky. Do trávy si následně lehli a mlčky sledovali mraky. Promluvit se Izuku odhodlal až za nějaký okamžik. ,,I ty jsi krásný, Shoto." Prince tato slova zahřála u srdce. Nevěděl co je to za pocity, ale na jednu stranu se mu líbily. Nahmatal chlapcovu ruku a jemně ho po ní pohladil. Kouzelný okamžik, který stál za to si zapamatovat. Tedy až dokud nezačalo zapadat slunce. Ani si nevšimli, kolik času na louce strávili. Vydali se tedy do malé chaloupky zpátky, dokud bylo tak nějak světlo, aby se Izukova matka nemusela strachovat. Poustevník byl stále u nich a zrovna měnil obklad princezně, která po čas co byli venku chytla horečky.

,,Paní Midoriyová, myslím že jsem také nemocný," došel Shoto za Inko. Přiložila mu ruku na čelo a zavrtěla hlavou. ,,Teplotu nemáš, ale ještě tě prohlédneme," pousmála se a došla si pro lékárničku. Izuku se na prince podíval s posmutnělým výrazem. ,,Měl si mi říct že ti není dobře. Vrátil bych se s tebou dříve." Na to zase Shoto zavrtěl hlavou. ,,Nechtěl jsem kazit tu krásnou chvíli." Inko na něj ze dveří mávla, aby za ní přišel do pokoje a Shoto tak učinil. Posadil se na postel a Inko před něj. ,,Co přesně tě bolí? Kde je problém?" Shoto se zamyslel. Vlastně mu bylo úplně dobře. Teď tedy už. ,,Teď nic. Ale když jsem se díval na Izuka, měl jsem takový divný pocit. Byl jsem nervózní a pálily mě tváře. Také jsem měl takový divný pocit na hrudi, když mluvil o princi Katsukim." Izukova matka nad tím překvapeně zamrkala očima a nakonec se tiše začala smát. Tenhle princ byl úplné zlatíčko a tím si byla jistá teď už opravdu. Chytla ho za ruce a podívala se mu do očí. ,,A nežárlil jsi na prince Katsukiho? A tamto... nezamiloval jsi se?" Shoto vytřeštil oči. To skutečně netušil. Ani nevěděl jak to pozná. Inko si toho všimla. Přesto že to asi nebylo něco co by měl chtít slyšet od ní, musela ho v dané oblasti citů proškolit. Řekla mu to nejdůležitější, do detailů zacházet nechtěla. Prince z toho v jednom okamžiku i rozbolela hlava. Tohle si ale musel zapamatovat. Z toho co pochopil, nebyla tu jiná možnost, než že se zamiloval do vesnického kluka jedné úžasné ženy. Ale bylo to vůbec možné? Izuku nebyl žena ani mu ji nijak nepřipomínal.

Ten večer byl u večeře obzvlášť tichý a s chlapcem se snažil nenavazovat oční kontakt. Ty city neuměl ovládat a nechtěl, aby si Izuku něčeho všiml. ,,Mladíku, od čeho máte tu jizvu na levém oku?" Shoto zvedl svůj pohled k Yagimu a polkl sousto, které měl v ústech. Nebyla to zrovna dobrá vzpomínka, ale chtěl odpovědět když už se ptali. ,,Můj otec je poněkud krutý muž. V jistých ohledech. Byl přísný jak na mě, tak i na zbytek naší rodiny. Nebál se zacházet i za hranice lidskosti. Poté co údajně zemřel v bitvě můj nejstarší bratr se matčina psychika rozpadla. Nedávám jí to za vinu. Beru to tak, jako kdyby byla od něj. V jednom ze slabých momentů na mé oko, které jí připomínalo mého otce vylila vařící vodu. Není to dvakrát znamínko krásy, ale všichni si na to už zvykli." Až na něj. Jemu přišla ohyzdná. Při každém pohledu do zrcadla mu připomínala kdo je. Izuku nad tím zavrtěl hlavou. ,,To mě moc mrzí. Ale neřekl bych, že ti ubírá na kráse." Shoto se nad tím pousmál. Než stihl cokoli říct z postele nedaleko od nich se rozkašlala jeho sestra. Bílou přikrývku teď špinila krev. Shoto k ní hned vyrazil a lehce jí hladil po zádech. ,,Klid, nesnaž se prosím mluvit. Já vím co chceš říct. Jen prosím odpočívej," šeptal, aby sestru uklidnil. Pomohl jí se znovu položit a po příchodu Izukovy matky vyměnil i přikrývku. Bylo mu jeho sestry tak moc líto, ale věřil že bude všechno v pořádku. Alespoň co se tohohle ohledu týče.