Chlapci pomohl nasednout na koně a sám si sedl za něj. Nemohl ho tu tak nechat. Obzvlášť když jeho otec byl v tom lese také. Mohl by si myslet, že jde o srnečka a s nebohým chlapcem by byl ámen. Shoto jen lehce pobídl koně a pomalejším krokem se roz...
Druhý den ráno bylo u Midoriyů nezvyklé ticho. Z komínu se jen lehce kouřilo, zatím co Inko vařila už oběd. Yagi se vrátil z tržnice a donesl do kuchyně vše, co na přípravu bylo potřeba dokoupit. ,,Ještě pořád oba spí?" zeptal se. Inko přikývla. Nechtěla je budit, bylo jí jasné, že si měli hodně co říct. ,,Ještě chvíli počkáme, celkově není kam spěchat." Muž vedle ní přikývl a lehce se pousmál. Vždy co se mu vybavilo, jak ho mladý Izuku oslovil, se neubránil malému úsměvu. Všechno šlo přesně podle plánu. Pomohl nakrájet zeleninu do polévky a už zaslechl kroky z Izukova pokoje. Do místnosti přišel Shoto. Na chvíli trochu zmatený, z toho, že jsou všichni vzhůru, ale poté si uvědomil v kolik šli spát. A šel by spát dál, ale teď už to nešlo. ,,Dobré... poledne?" Spíš se zeptal, než aby to oznámil. Inko se tiše zasmála a přikývla. ,,Dobré dopoledne. Spalo se ti dobře?" Shoto přikývl a zhluboka se nadechl. Krásná vůně ho ihned udeřila do nosu. Zvědavě nakoukl co že to vaří a při pohledu na polévku dostal hlad. ,,Dojdi toho ospalce probudit, prosím," požádal prince Yagi. Shoto se tiše vrátil do pokoje za chlapcem. Izuku ještě spal. Chvíli přemýšlel jak ho probudit, než se k němu lehce naklonil a začal ho hladit po ruce. ,,Izuku, měl by si už vstávat." Chlapec jen tiše zakňučel a otočil se čelem ke zdi. Vstávání nepřipadalo v úvahu. Rukou za sebou začal Shota hledat, aby ho mohl stáhnout k sobě. Ten se mu vyhýbal, jako kdyby hráli hru na kočku a myš. Frustrovaný Izuku se otočil a konečně ho chytil. Jedním ladným cuknutím byl princ zpátky v jeho objetí. Neprotestoval, ale zároveň ho musel nějak dostat z postele ven. ,,Přijel si pro mě můj otec. Budu muset jít," řekl tiše. Izuku otevřel leknutím oči a celého ho ve svém objetí sevřel. Pokud to řekl Shoto, tak to bude pravda. Shoto jen vytřeštil oči a tiše se uchechtl. ,,Dělám si legraci, ale i tak už pojď." Izuku ho krátce propálil pohledem, než se usmál. Byl to jen vtip. Pěkně hloupý vtip! ,,Od kdy jsi takový vtipálek," začal se tiše smát. Shoto hravě protočil očima a Izuka z postele zvedl. Jako by si nesl svoji nevěstu. I s peřinou. Donesl ho takhle až do kuchyně. ,,Kde ho mám odložit?" Inko se k ním otočila a začala se smát. Shoto měl strašně zvláštní styl humoru, ale všichni ho měli rádi. Izuku se postavil na nohy a peřinu odnesl. Yagi mezitím prostřel a mohli se pustit do jídla. Bylo to jedno z těch krásných rán... dopoledne, které nesly své kouzlo.
Enji po obědě ale skutečně přijel. Se Shotem uzavřel dohodu o Izukovu propuštění do jejich země i jejich vídání se. Domů se vrátit sice musel, ale věděli, že se nevidí naposledy. Celá rodina si musela vážně promluvit a Shota čekal rozhovor s Momo. Hned před branami paláce doběhl Keigo za Enjim. Celý udýchaný se snažil popadnout dech. ,,Pane, Touya utekl, tohle ráno! Snažili jsme se ho najít, ale kdo ví, kde je mu teď konec." Pravda byla trochu jiná, ale to král vědět nemohl. Keigo za Dabim často chodil a z toho co říkal, jeho vztah s vlastní rodinou nezlepší nic. Ne že by to chtěl vzdát, ale něco na tom bylo. Ono ráno co bývalý král odjel ho pustil. Nevypadal že by se chtěl dál nějak extra mstít, ale Keigo cítil, že i tak se bude čas od času potulovat kolem. Enji se na něj naštvaně podíval. ,,Hledejte dál. Nemůže být daleko." Velitel stráží přikývl a jen co nebyl král poblíž lehce se usmál. Život je až moc krátký na to, abychom dělali co nechceme a byli někde kde být nechceme. Vyskočil na koně a jel Touyu 'hledat'.
Jen co se celá rodina sešla Enji mohl začít. Sice bez Touyi, ale tomu to řeknou až se vrátí. Nebo ne? ,,V první řadě se vám chci omluvit. Nebyl jsem dobrý otec, ani manžel a podepsalo se to na vás. Za každou cenu jsem vás vždy chtěl chránit a přehnal jsem to. I dívky mohou být silné." Fuyumi se usmála a pusou naznačila 'díky'. ,,Natsuo, tobě už nebudu říkat jak vládnout. Je to na tobě. Udělej jak uznáš za vhodné, vím že se na tebe země může spolehnout." Natsuo přikývl stále bez úsměvu. Nebyl schopný zatím svému otci odpustit. Shoto svůj podíl už slyšel a byl více než vděčný. Rei seděla s mírným úsměvem na tváři a v rukou držela tři zimní květiny. Nemohla by přesně vyjádřit jak šťastná se pomalu znovu začala cítit. Nina ukázala malý palec nahoru když se na ní Enji podíval. Přidala i malý úsměv, takže to myslela vážně.
Shoto se hned poté sešel s Momo v altánku kde prve pili čaj. Sama nevěděla co říct, nebo jestli se mu vůbec chce podívat do očí. Bolelo jí to, protože tak jako na Izuka se na ní nikdy nepodíval. ,,Momo, nemohu si tě vzít i kdybych o to byl stokrát žádán. Mám tě rád, jak už jsem řekl, jako skutečně dobrou kamarádku, ale moje srdce patří někomu jinému. Nezlob se prosím," dodal naposledy. Momo zavřela oči, lehce se usmála a přikývla. Bolelo to takhle slyšet, ale chápala to. Nemůže ho do toho nutit. Zvedla k němu pohled a usmála se o něco více. ,,Taky tě mám ráda. Jsi nejlepší kamarád, kterého jsem kdy měla." Shoto se nad tím usmál. Byl rád že to chápe. Chvíli mezi nimi bylo trapné ticho, než ho Momo proťala. ,,Ten kluk co šel překazit svatbu. To nepatřilo tvému bratrovi, ale nám, že?" Princ před ní přikývl a nad vzpomínkou se usmál. Opět si vybavil, jak mu to Izuku v posteli líčil. ,,Přesně tak." Momo chápavě přikývla. ,,Tak ho už nikdy neopouštěj. Tohle by jen tak někdo neudělal." Shoto jí tohle s klidem v duši mohl slíbit. I přes všechny úsměvy bylo očividné, že byla jeho kamarádka smutná. ,,Pamatuješ jak jsme jako malí hráli různé hádací hry? Zkus uhodnout kdo má rád tebe. Je to někdo kdo je blíž než si sama uvědomuješ." Momo překvapeně zamrkala. Ji? Opravdu? Tohle nebyla jedna z hádanek, které by chtěla dlouho promýšlet. ,,Kdo je to, Shoto? Prosím, řekni mi to." Shoto jen ale zavrtěl hlavou. ,,Tak mi dej alespoň nápovědu." Princ se na chvíli zamyslel. Jak by jí tohle měl nastínit? ,,Třpytí se na slunci až oči přechází. Sukně je ven ze hry úplně. Váš život je na prvním místě, i kdyby to mělo stát všechno ostatní. Hluboké oči a téměř nikdy se neusmívá. Jen když je s tebou, tak je očividné, že k tobě chová skutečně silné city." Královna před ním se zdála ještě zmatenější. Celou cestu zpátky do paláce se to z něj snažila dostat, ale marně. Hned po příchodu ke královně přišla její velitelka stráží, Jiro. Lehce se poklonila a pokračovala za její královnou. V lesklé zbroji na slunci zářila, ale udržovala si svou kamennou tvář. Momo se nad tím na chvíli zarazila. Spojila si všechny nápovědy dohromady a podívala se na Shota, který se už teď usmíval. Takže je to ona. ,,Naše svatba se ruší. Jiro, zítra se vracíme domů." Jiro se na souhlas poklonila, ale srdce jí poskočilo radostí. Jen co se oba otočili, aby pokračovali do paláce, neubránila se úsměvu. Její milovaná královna se i s ní vrací domů. A sama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
