Jak jsem poznal prince |TODODEKU|

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Zastavili se až kde byl Kirishima. Izuku Shotovu ruku ale nepustil. Oba se nemohli přestat usmívat. Tak moc se jednomu po tom druhém stýskalo. ,,Teď když jste se tak šťastně našli, půjdu. Mám svých starostí dost, než řešit vás," otočil se Katsuki a sedl si na Kirishimovy záda. Ten vypadal sám docela dojatě. Mina s Denkim souhlasili že taky už půjdou. Spíše ze slušnosti, protože tušili, že si ti dva mají co říct. Rozloučili se a každý si znovu šel po svém. ,,Takže," otočil se k Izukovi Shoto, ,,nemůžu ti ani popsat jak moc odvážný jsi," uchechtl se a chlapce před sebou pohladil po vlasech. Izuku musel souhlasit. ,,Vlastně je tu něco, co jsem ti chtěl už dlouho říct," začal Izuku a nervózně si přešlápl. Shoto ho zastavil. ,,Já vím, já taky." Izuku překvapeně nadzvedl obočí. ,,Tak začni." Shoto ale zavrtěl hlavou. ,,Ne... Izuku z Ambermoreu, já vím co chceš říct. Proto říkám, že... já taky." Citlivka se před princem div nerozbrečel. Pár slz mu steklo, ale ty mu Shoto setřel. Nečekal už na nic a chlapce před sebou konečně znovu políbil. V břiše obou z nich se rozletělo hejno motýlků. Nebylo třeba už ani nic jiného říkat. Po chvíli co se odtáhli si jen hleděli do očí, než usoudili že je čas vrátit se domů. Kde jinde by se teď Shoto cítil víc doma, než u Inko a Yagiho?

,,Shoto!" nadšeně vykřikla Inko jen co uviděla prince a svého syna. Hned je šla obejmout. Překvapený Shoto ji také objal a pousmál se. ,,Mohl bych tu na pár dní zůstat?" Izukova matka hned nadšeně přikývla a šla připravit čaj. Měla opravdu radost, že se k nim zase přidal. Také jí chyběl. Yagi je přišel nadšeně přivítat než byl čaj zcela hotov. Ti dva už se ničím nijak netajili. Zatím co tam tak seděli, na stole měli oba položené ruce za které se drželi. Inko se nad tím usmála a podívala se na Yagiho pohledem, který jen matky umí. To bylo přesně to, co chtěli oba vidět. ,,Už jste na to oba přišli?" zeptal se s úsměvem zdomácnělý poustevník. Nikoho by už ani nenapadlo ho poslat pryč. Stal se jejich součástí. Kluci na jeho otázku přikývli a vzali si od Inko šálky s čajem. ,,Dalo to zabrat, ale ano," přikývl Shoto. Inko se tomu zasmála a sedla si k nim. ,,Já to věděla. Vy dva k sobě zkrátka patříte. Ať si každý říká co chce," usmála se a oba pohladila po vlasech. Shoto malinko začal žárlit, že nikdy neměl tak podporující rodiče. Zároveň doufal, že to možná jednou bude sama Inko. ,,My oba," přidal se Yagi a napil se. Izuku několikrát přikývl. ,,Ovšem, ovšem, tati." Jen co to dořekl, všichni se zarazili. Obzvlášť poustevník, kterého to více než potěšilo. Izuku už se chtěl omlouvat, ale byl přerušený. ,,Pokud chceš, klidně mi tak říkej." Chlapec stále lehce zaražený přikývl a usmál se na Shota. Všechno se v tu chvíli zdálo tak správné.

Enjiho hněv nejvíce odnesl Natsuo, který ty dva nechal spolu odejít. Celou hodinu poslouchal jak na něj otec řve. Už si z toho ale nic nedělal. Jeho pohár trpělivosti ale také přetekl. ,,Jsi asi jediný, kdo měl radost. Shoto bez emocí ti snad vyhovuje víc?! Byl jako tělo bez duše a můžeš za to opět ty! Izuku by nikoho z nás schválně neohrozil. Teď místo toho aby si je hledal a prosil o odpuštění tu řveš nad zbytečností v MŮJ náhradní svatební den!" Postavil se a došel ke svému otci. Ten značně ztichl, přesto že mu toho chtěl tolik ještě vyčíst. ,,Věděl jsem, že válku nezastavím i přes to, že se stanu králem do půl hodiny, ale chtěl jsem zastavit alespoň tebe. Jsme tvoje rodina a jsme jací jsme, smiř se s tím." S těmi slovy odešel. Za ta léta se naučil většinu věcí ohledně svého otce ignorovat, ale nikdy nenechal věci jen tak, pokud šlo o jeho matku a sourozence. Jeho manželka chtěla jít za ním, ale Enji ji zastavil. S otázkou v očích se na něj podívala, přesto že ani jí nezajímalo, co chce bývalý král říct. ,,Ty nejsi z naší rodiny. Jak tohle celé vidíš?" Trochu se jí to i dotklo, ale na chvíli se zamyslela. Snažila se do jejich rodinných záležitostí moc nemíchat, ale teď to byla i její rodina. ,,Shoto je moc hodný chlapec. Zaslouží si celý svět. Stejně tak Natsu a Fuyumi s Rei. S Touyou jsem nemluvila, ale vy byste měl. Nečekejte že vám někdy odpustí za to, co jste jim udělal. Nikdy ale není pozdě se změnit a nastavit si myšlení jinak. To je moje odpověď," řekla s pohledem upřeným na něj. Její modré oči ho propalovaly, přesto že její slova zněla mile. Pohledem který mu ještě nikdy nikdo nedal, usoudil, že by bylo dobré o tom přemýšlet. ,,Mám naději?" zeptal se, aniž by chtěl vědět odpověď. Bál se negativního výsledku své budoucí snahy. Vlastně i toho, co mu teď Nina odpoví. ,,Nemám tušení. Pokud mě omluvíte, půjdu." Obešla ho a z místnosti odešla. Chtěla se ještě podívat jak je na tom Fuyumi, než půjde spát.

Enji si její slova vzal docela k srdci. Ještě ten samý den klepal na oddělený pokoj své ženy. Ta po dnešku odmítala s ním spát v jedné posteli. ,,Dále," ozvalo se něžným hlasem z druhé strany. Je to jeho manželka, mohla by mu odpustit jako první. Snad ho má stále ráda. Vešel dovnitř a zavřel za sebou. Rei v noční košili zavřela okno a otočila se na něj. Doufala že začne, protože netušila co na jeho 'milou' návštěvu říct. Enji došel blíž k ní a tiše si povzdechl. ,,Omlouvám se za dnešek, neměl jsem na Natsua tak křičet." Slyšel to celý palác, o tom nebylo pochyby. I ona sama to slyšela. ,,To jsi ve špatném pokoji, omluv se jemu." Začala být nervózní. Už dávno se s ním necítila bezpečně v jedné místnosti. Natáhl k ní své ruce doufaje, že se jich chytí. Rei po chvíli zvažování tak udělala. On je jen lehce stiskl v těch svých a vydechl. ,,I ty si zasloužíš omluvu. Vím že jsi to slyšela a nesnášíš, když na naše děti křičím. Jsi skvělá žena a zasloužila by sis lepší život. Pokusím se to změnit." Ona ale mlčela dál. Nevěděla, jestli to myslí doopravdy, nebo si z ní dělá jen srandu. Tak jako tak jeho ruce lehce stiskla. ,,Jak přesně?" Enji se zamyslel. Čím by mohl pomoci téhle rodině? ,,Pokusím se navázat kontakt s Touyou a omluvím se mu. Fuyumi nechám jít za vlastními sny, i přesto že je dívka. Natsuovi dám volnou ruku s nabídkou toho, že za mnou vždy může přijít pro radu. Pro Shota... stáhnu obvinění z Izuka a povolím mu návštěvy do naší země. Zruším i to zasnoubení s Momo bude-li chtít. A tobě opět začnu nosit květiny, tak jak si zasloužíš." Venku už nebylo takové teplo a každým týdnem měl napadnout první sníh. Jemné modré květiny tak měly začít růst každým dnem. Rei jeho ruce pustila. Nevěřila, že všechno tohle dokáže splnit. Tak velký krok vpřed se dá jen těžce celý vyplnit. Místo držení za ruce ho objala. On jí to ihned oplatil. Pocítil po dlouhé době střípek štěstí. ,,Nepotřebuji nutně květiny. Bude mi stačit, když mi vrátíš muže, kterého jsem si vzala a do kterého jsem se zamilovala." Enji se na ní jemně usmál a přikývl. ,,Slibuji." Byl připravený na tom začít pracovat. Ještě tu noc se vrátila Rei i s jejími věcmi zpátky do jejich společné ložnice. Tak moc doufala, že se znovu začne blýskat na lepší časy.

Shoto s Izukem tu noc také usínali spolu. Tedy pokud by mohli usnout. Téměř celou noc si povídali. Tak dlouho se neviděli, že strávit spolu několik hodin bylo málo. Shoto se tiše smál když mu Izuku vyprávěl jak letěli překazit jeho svatbu. Občas je dobré nechat ty, které milujete na sebe déle čekat, aby vám došlo, jak moc jim na vás záleží. ,,Ale když jsme u té svatby... Opravdu si ji vezmeš?" zeptal se Izuku opatrně. Celá ta myšlenka na to se mu nelíbila. A co víc, nelíbila se ani Shotovi. Jen jemně zavrtěl hlavou. ,,Ne, nevezmu si ji. Promluvím si s ní o tom a vysvětlím jak se věci mají." Izuku ho samým štěstím v posteli objal. Shoto s menším úsměvem udělal to samé a dal mu pusu do vlasů. Už oba pomalu spali, když se tiše ozval ještě Izuku. ,,Miluju tě, Shoto," zašeptal, než úplně usnul. Shoto to ještě zaregistroval a víc se nad tím usmál. Už skoro svítalo, takže se na spícího Izuka podíval. Byl tak strašně rozkošný. ,,I já tebe, ale řeknu ti to, až budeš vzhůru," zašeptal a sám poté zavřel oči.

Hellooo ^^
Jak jsem už psala na nástěnku s informacemi, tuhle knížku mám už dopsanou. Co vás ale potěší daleko víc, začala jsem pracovat na druhém dílu ✨ Děkuji všem moc za přečtení a komentáře, vážím si toho <333