Jak jsem poznal prince |TODODEKU|

KAPITOLA SEDMÁ

,,Kde je moje žena?!" ozýval se křik krále po celém zámku. Ráno nebyla královna nikde k nalezení. Všichni se seběhli do trůnního sálu. Jen služební se marně snažili najít královnu po paláci. Enji byl vzteky bez sebe. Fuyumi plakala, Natsuo se tvářil, jako by uviděl ducha a i Shoto vypadal vyděšený. Izuku dokonce stál hned vedle něj a snažil se to logicky vysvětlit. ,,Nemohla odejít do města?" zkusil Izuku opatrně. Jestli takhle vypadal naštvaný král, začal chápat, proč je Shoto v jeho přítomnosti vždy tak tichý. Král ho propálil pohledem. ,,Nikdy nikam nechodí ven. A vůbec, co jsi zač?" Izuku se mu už chtěl  přestavit, ale Shoto ho předběhl. ,,Ten nový chovatel o kterém jsem ti říkal. I v této situaci je nám schopný jistě pomoci." Král se na chlapce opět podíval. Tentokrát opravdu povýšeným pohledem. ,,Tenhle? Ať jde dál vykonávat svoji práci. Nezaměstnávám tu líné budižkničemy." Shoto se zamračil a udělal krok vpřed. ,,Není budižkničemu! Pomohl v této situaci více než ty!" Shoto v tu chvíli schytal jednu výchovnou. Fuyumi se rozbrečela ještě víc. ,,To už přeháníš otče!" bránil hned Natsuo svého bratra. Izuku hned Shotovu tvář zkontroloval. Měl tam červený obtisk ruky. ,,Tak dost! Vyhlásíme válku už dnes. Svatba nesvatba, tohle si líbit nenechám!" odešel naštvaný Enji. Natsuova snoubenka krále propalovala pohledem. Už teď dobře chápala svého nastávajícího. Udeřit takovým způsobem vlastního syna. ,,Jsi v pořádku?" starala se hned o Shota. Bylo jí z pohledu na to skutečné úzko. Shoto její ruku jen něžně odstrčil a povzdechl si. ,,Musíme varovat lidi z Ambermoaru." Fuyumi se přes slzy podívala na Shota a ihned začala panikařit. ,,Oni jsou zlí. Kdo jiný by unesl naši matku? Kdo ví, jestli je ještě vůbec naživu." Izuku sklopil pohled. Vzpomínka na sen mu znovu proběhla hlavou, ale byl připravený na to co se stane. I kdyby to mělo znamenat, že přijde o život, nechtěl už dále vidět, jak Shoto trpí. ,,Já jsem z Ambermoaru. Vydal jsem se do světa, abych se porozhlédl. Snažíme se se Shotem teď válce zabránit, jak jen je to možné. Naše královna by tohle nikdy nechtěla. Ať se vám to líbí nebo ne, ochráním obě království. Tohle i to své, protože ani jedno není na vině. Je tu třetí strana, která konflikt rozpoutala. Zabráním tomu, aby byl kdokoli dále smutný. I kdybych měl zemřít." V sále bylo najednou ticho. Oči všech směřovaly na zelenovlasého chlapce. Ticho prolomil až Natsuo. ,,Pokud je to pravda, pomůžeme vám i my. Na dva je to velké sousto." Došel ke své snoubence a chytil ji za ruce. ,,Musíme se vzít ještě dnes, poté bude můj otec neschopný do čehokoli zasahovat. Mrzí mě, že ti nebudu moct nabídnout svatbu, kterou si zasloužíš, ale určitě ti to vynahradím," pokusil se o menší úsměv. Nina, jeho snoubenka, nad tím ale jen s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,O svatbu mi nikdy až tak nešlo. Pokud to zachrání stovky životů, půjdu do toho ráda." Fuyumi se nad tím usmála a setřela si slzy. Pláčem teď nic nevyřeší. Důležité bylo, aby se její bratr teď oženil a oni tohle mohli ukončit.

Rozdělili se tedy. Natsuo s Ninou a Fuyumi šli sehnat někoho, kdo by je oddal a Shoto s Izukem mířili zpátky do Ambermoaru. Cestou měli čas si povyprávět o svém dětství a celkově jeden o tom druhém. O životě malého smutného prince a opravdu chudého vesnického chlapce. ,,Popravdě ti závidím. Mít jen hodnou matku by bylo určitě lepší. Svého otce bych se hned vzdal," vydechl Shoto při cestě lesem. Cesta jim naštěstí nezabere celý den, díky princově koni. Izuku se nad jeho slovy zarazil. Trochu ho i naštvala. ,,Lepší mít nějakého, než žádného. Moc jsem záviděl všem, kteří otce měli. Kolik nocí jsem kvůli tomu brečel." Byly to nehezké vzpomínky, ale Izuku si ten den moc dobře pamatoval. Jeho otec ležel v posteli a neměli léky na to, aby ho mohl doktor uzdravit. Tu noc zemřel. Nikdy o něm s matkou už znovu nemluvili, přestože ji slyšel každou noc probrečet. Shoto se nad svými slovy zastyděl a chápavě přikývl. ,,Omlouvám se. Kde je tvůj otec teď?" Izuku ukázal rukou vlevo, aby tam princ i s koněm zahnul. Byli docela blízko. ,,V nebi." Shoto zezadu Izuka pohladil jednou rukou po hlavě, jako omluvu za tak hloupou otázku. Izuku to ale chápal. Kdyby byl on sám princ, nebyl by to až takový problém. Minimálně po finanční stránce. Otec mu chyběl občas i teď, přestože se to stalo už opravdu dávno. V tu dobu jim neskutečně královna Mitsuki pomohla. Doufal tedy, že bude mít pochopení i tentokrát.

Dorazili až k hranicím, které jen v klidu proběhli dál. Shoto v téhle zemi nikdy předtím nebyl, zatím co Izukovi oči se třpytily nadšením. Všechno moc dobře znal a přesně dokázal odhadnout kde jsou. K zámku už to také nebylo daleko. Jen co tam dojeli, stráž Izuka poznala a na jeho přání si nechal vyžádat královnu. Ta naštěstí souhlasila a sešel se s ní v malém altánku. Samozřejmě se Shotem. Při pohledu na ty dva byla skutečně překvapená. Obzvlášť u mladíka s Edolynu. ,,Zdravím tě Izuku. Koho jsi nám to sem zavezl?" nadzvedla obočí a posadila se naproti nim. Byla skutečně nádherná. Její červené šaty zářily na slunci a koruna se rovněž leskla. Jen bylo na první pohled vidět, že toho moc nenaspala. Izuku se lehce uklonil a usmál se. ,,Přišel jsem dát věci do pořádku. Dovolte, abych vám představil prince Shota z Edolynu." Mitsuki přikývla a podívala se na chlapce. Netušila co jí chce Izuku naznačit. ,,Královno, rád bych se vás zeptal na pár otázek. Celý konflikt bude jedno velké nedorozumění." Královna se lehce zamračila. Jaké jsou tohle způsoby? ,,Proč tedy nepřijel sám král?" Oba chlapci se na sebe s úsměvem podívali. Izuku pokračoval. ,,Protože nový král se zrovna žení." Mitsuki toto zjištění opravdu překvapilo. Nedokázala se ubránit i krátkému zasmání. ,,Oh, skutečně se Enji už vzdal? Nesedí mi to moc na něj. Ale vraťte se k tomu co jste mi přijeli říct. Ptejte se." Shoto přikývl. ,,Chtěl bych slyšet z vaší strany, jak přesně to bylo s těmi mrtvolami na hranicích." Královnin úsměv opadl a přikývla. Sama si to neuměla vysvětlit. ,,Do tohoto království lidé občas jezdí i od vás. Netrvám na té dohodě až tak, jako váš otec. Kontrolovat každého, to bychom poté nedělali nic jiného. V tomhle ohledu nejsem pro trest smrti. Netuším tedy co se stalo, ale můj rozkaz to nebyl. Naopak Enji by něco takového udělal jen proto, aby válku rozpoutal. Známe ho. Nenechám si svoje jméno špinit, takže jsem mu válku vyhlásila. Pokud se chce bít, má to mít. Ale šetřit ho rozhodně nebudu." Oba chlapci přikývli. Shoto pohlédl na Izuka a ten to na chvíli přebral. ,,Vyskytl se tu problém. Nemůže za to ani jeden z vás. Přesněji je tu někdo třetí, kdo chtěl konflikt rozpoutat a-" ,,Tak jsi ho měl zabít. Jsi stejné budižkničemu jako před lety, Deku," ozval se za nimi naštvaný princ Katsuki. Ihned se mu doneslo kdo přišel na návštěvu a nemohl si to nechat ujít. Neviděl ho už několik let, ale stále mu přišel jako břídil. Izuku se na něj poplašeně otočil. Vlastně byl i docela rád, že ho viděl. ,,T-to by ale ničemu nepomohlo. Válka by byla i tak. Musí být živý, aby se ke všemu mohl doznat. Navíc... nechci nikoho zabít." Katsuki protočil očima a posadil se ke své matce. ,,Mysli než něco řekneš." Schytal od ní první pohlavek. Ano, tohle dělávala často. Izukovi ho bylo i občas líto když si spolu jako malý hrávali. Uměla mu vyčíst úplně všechno. Proto se mu snažil nabídnout pomoc, ale jeho kamarád ho vždy odmítl. Proto ho časem nechával záměrně vyhrávat, čímž ale jen posílil jeho ego. A poté se i přestali bavit. ,,Co se války týče, já to už teď nezastavím." Shoto s Izukem se zarazili. Nezastaví? Proč ne? ,,Proč, královno?" Mitsuki se podívala směrem ke stájím. ,,Koně jsou pryč, což znamená, že jezdci také. Dostali rozkazy a teď už je pozdě. Nemůžu je nijak zastavit. Kdyby jste přišli jen o chvíli dřív... Je mi líto." Izuku se s Mitsuki hned rozloučil a i se Shotem z paláce doslova vyběhli. Nikdo to tam nečeká. ,,Shoto! Počkej ještě!" zakřičel Izuku, poté co zakopl a sletěl. Shoto se zastavil a otočil k němu. Pomohl mu i vstát. ,,Co ještě?" ,,Moje matka. Nemůžu jí tu nechat samotnou po čas války." Shoto chápavě přikývl. Bez problémů by ji mohl nechat u nich. ,,Kde bydlíte?" ,,Támhl-" Z domu Midoriyů se ozval výkřik. Jeho matka. Izuku se vyděšeně k chaloupce rozběhl. Ze svého opasku vytáhl i meč, připravený na vše co by ho mohlo v chaloupce napadnout. Byl připravený ji ochránit.