Sorry, I f*cked up [Stray Kids]

-6-

FELIX

„Dobrou noc" zakřičel jsem přes celý dorm tak aby mě všichni slyšeli a šel jsem k sobě. Dneska jsme měli fakt náročný den a jsem úplně mrtvej.

Prvně jsem si chtěl zahrát můj milovaný Genshin, ale potom mi na mobilu vyskočilo oznámení že 4GIRLS zveřejnily záznam z koncertu. Hned se mi trochu zlepšila nálada. Běžel jsem zpátky do obýváku aby jsem si to mohl pustit i s ostatníma.

Za chvíli jsme tady seděli všichni. Han si donesl i popcorn a Bin nějakou proteinovou tyčinku. „Už můžeme nebo má ještě někdo supr nápad jít zase do prdele?" Zeptal se leader. Všichni souhlasili že už můžeme začít.

„Tak to bylo něco." Řekl Hyun. „Fakt se jim to povedlo. JYP na ně musí být pyšný." Podotkl Chan. „Jo, ten tak. Když nezpívaly žádnou z jeho písniček tak bych místo pochvaly přemýšlel spíš nad výpovědí." Řekl kysele Changbin. „Vtipálku" usmál se Seungmin.

„Ale fakt to bylo-" odmlčel se Han a rukama naznačil že mu praskla hlava. „Puf". „Takhle právě prasklo Lixovo srdce když viděl Livi a Kooka." Zasmál se Minho „Zdechni." Křikl jsem po něm. „Nežárli bože." Zasmál se I.N

Bylo to fakt úžasný. I když se mi moc nelíbila ta část s BTS. (Sice k nim vzhlížím ale Jk byl moc blízko k Livi.) Musím se přiznat že jsem možná, ale jenom možná, trochu žárlil. Chybí mi. Strašně mi chybí a strašně mě sere co jsem udělal. Musím něco vymyslet a musím ji získat zpátky! To byla moje první myšlenka.

Když záznam končil všiml jsem si něčeho na Livi. Měla na rukách návleky a vždycky když jí spadly hned si je rychle nasadila. Vím že by to normálně nic neznamenalo ale v případě Liv je to jinak.

Podíval jsem se na Chana jestli si toho všiml taky a hned co mi pohled opětoval věděl jsem že ano. Tak to je v prdeli. Pomyslel jsem si.

Všichni už odešli k sobě, ale já a Chan jsme tam zůstali. „Myslíš že to udělala znovu?" Zeptal jsem se narovinu. My dva jsme totiž byli jediní kdo o jejím sebepoškozování ze skz věděli. „Myslíš že porušila váš pinky promise?" „Jeden už porušila takže si myslím že jo."

Pinky promise který jsme si s Liv dali byl že si přestaneme ubližovat. Já to teda zatím držím ale ona už to asi nezvládla. A ten druhý byl že přestaneme držet dietu. Ten jsme porušili oba.

„Takže si fakt myslíš že-" zasekl se u prostřed věty a podíval se na mě a na můj telefon. „Počkej co děláš?" Zeptal se a to už jsem měl telefon u ucha. „Volám Ari." „Bro.. Wha-" začal na mě.

Po chvilce to vzala. „Ahoj Lixi." Pozdravila mile. „Čau. Hele proč má Liv ty návleky na rukách?" zeptal jsem se rychle s mírným strachem v hlase. „To má k outfitu." „Jo jasně. Udělala to znovu že?" „Co myslíš?"snažila se dělat blbou ale oba dva jsme moc dobře věděli na co se ptám.
„Ari, ty moc dobře víš co myslím." „Hele já bych ti to asi říkat ale neměla." „Do prdele Ari! Víš jak moc mi na ní záleží. Chci vědět jestli si zase ubližuje." Křikl jsem ostře protože už jsem byl mírně zoufalý. „Felixi, na vánoce přijedeme zpátky tak si můžete promluvit." Odpověděla mi už úplně jiným tónem než doposud.„Jo dobře. Um... děkuju." „Čau." Jo to už bylo milejší.

„Tak co?" Zeptal se hyung který stále seděl vedle mě. „Neřekla to přímo ale jsem si jistý tím že mám pravdu." Odpověděl jsem a při tom se díval na své zápěstí kde jsem měl gumičku kterou si jednou zapomněla Livi v autě. „Měli by jste si fakt promluvit. Prospělo by to vám oběma." „To vím taky." Odsekl jsem hrubě. Chan nic neříkal. „Promiň." Řekl jsem a rychle odešel.

Potřebuju se nějak uklidnit jinak nenaspím ani minutu a zítra budu naprosto nepoužitelnej. Sedl jsem si tedy k počítači a zapnul si Genshin.

Když mi už poněkolikáté umřela moje oblíbená postava, protože ta hnusná debilní stvůra měla dvakrát tak vyšší level než já, rozhodl jsem se to pro dnešek vypnout.

Chtěl jsem se ještě podívat na nějaké anime co mi doporučil Han. Zapnul jsem si Google a v tom někdo zaklepal. Dveře se otevřeli a v nich stál Hyun. „Můžu dál?" Zeptal se během toho co zavíral dveře. Většinou se prvně ptá ty tele. „No, už jsi tady, tak pojď." Řekl jsem a uchechtl se. On se na mě jen usmál a sedl si na postel. „Nemohl jsem si nevšimnout že se něco děje když jsme se dívali na ten záznam, takže...?" „Jsem v pohodě." Odpověděl jsem rychleji než jsem si myslel že jde. Changbin by na tu rychlost žárlil.

„Jo to určitě. Mluv! Stalo se něco Livi nebo co?!" Zeptal se když jsem si sedl vedle něj. „Hyune... já-já to strašně podělal. Celý jsem to podělal a zatraceně mě to mrzí! Zničil jsem to. Kdyby se neobjevila ta zkurvená Minyeong tak je všechno v pohodě." Vyhrkl jsem ze sebe s prvně tichými vzlyky. Potom jsem se ale rozbrečel jak malé děcko, kterému spadla zmrzlina. „Měl si s ní něco?" Zeptal se opatrně hyung. „Jo." Špitl jsem. Zabolelo mě to takhle říct. Mám pocit že jsem tím Liv ještě víc ublížil.

„Bože." Odvrátil hlavu starší a hned poté mě objal. „Nikdy mi to neodpustí Hyune. Tak zatraceně moc jsem to podělal. Zklamal jsem ji." Šeptal jsem mezi vzlyky do Hyunjinova ramene. „Budete spolu neboj. Patříte k sobě. Věřím že to tak prostě je." Řekl hyung.

Kéžby to tak bylo...