-2-

237 20 7
                                    

Konec Listopadu 2021

Jimin, Jin a Joon si po dlouhém a krutém boji, konečně odvedli toho nejmladšího a já se mohla jít vysprchovat. Podívala jsem se do kufru abych si vzala nějaké oblečení a vytáhla jsem z něho moji nejoblíbenější mikinu. Tu Lixovu kterou mi dal když jsme spolu byli na N Seoul Tower. Vrací mi tolik vzpomínek že se mi chce brečet. „Pořád ji máš?" Zeptala se Ari. „Jo. Nestihla jsem mu ji vrátit. Jak dojedu, napravím to." „Jsi si jistá?" „Proč bych neměla?" Zeptala jsem se uraženě. „Protože vím že ho pořád miluješ. A on tebe taky." „No a? Stejně i tak. Nemůžeme spolu být. Za chvilku je nový rok. Kdyby Dispatch vyšel s tím že spolu chodíme, došel by mi zase nějaký dopis, že mě chce někdo zabít. A co si budeme. Ti lidi jsou divní a ani bych se nedivila kdyby to fakt udělali." Řekla jsem spíš směšně. „Ale prosimtě. To je už za náma jasný?" „Jo..." řekla jsem a pořád se dívala na černou mikinu se žlutým potiskem.

Z mého vzpomínání mě vyrušila zpráva která mi právě došla. Psal mi Chan.

Chanie: Ahoj Livi, hele nechci se vám nějak plést do toho co se mezi tebou a Felixem stalo, ale měli by jste si to vyříkat. Lix je od té doby úplně nepoužitelnej, což není dobrý. Za chvíli vydáváme vánoční album a s ním se nedá pracovat. Nevím co se tu noc stalo, ale vím že ho to hodně trápí. A fakt potřebuju aby se sebral protože spolupráce s ním je teď víc než na hovno.ㅠㅠ

Zprávu jsem si přečetla a prvně ani nechtěla odpovídat, ale Chan za to nemůže takže si na něm nemůžu vybíjet zlost.

Já: Ahoj Chanie. Upřímně nemám náladu s ním mluvit. Ať si jde radši za tou svojí Min-Jeong. Třeba ho uklidní.

Chanie: Kdo že??

Já: Se ho zeptej.

Odpověděla jsem a mobil odložila. „Livi píše mi Jisung." Řekla Ari když už jsem konečně chtěla odejít do koupelny. „A co?" „Že asi za chvilku zabije Felixe. Že se to s ním že prej nedá vydržet." Řekla pobaveně. „Bože." Usmála jsem se na ni a zalezla do koupelny. Napustila jsem si teplou vanu a lehla jsem si do ní. Byla jsem tam tak hodinu a pak jsem už vyšla.

Sedla jsem si na postel a najednou někdo zaklepal. „Dále" řekly jsme s Ari zároveň. Dotyčný vešel dovnitř a sedl si za náma. „Takže..." začala Hana. „Je konec Listopadu a zítra máme první koncert. Další den druhý a pak tak dva dny volna. Pak odlétáme do LA a tam máme zase dva koncerty. Pak odlétáme do Chicaga a tak dále. Mezitím ale musíme tak na tři dny zpátky do Seoulu kvůli tomu vánočnímu představení. Chtěla jsem vás poprosit ať už si zkoušíte vaši část té úvodní písničky. Děkuju. Jo a Livi pro tebe bohužel nemám dobrou zprávu." Oznámila nám Hana. „No?" Zeptala jsem se trochu vystrašeně. „Potkáš se tam s Felixem." „Jo já vím." „Ale mám pro tebe malé překvapení." Usmála se na mě a odběhla pryč. „Jaký překvapení?" Zeptala jsem se Ari. „Vůbec netuším." „Tak to se celkem bojím." Zasmála jsem se a Ari se mnou.

Najednou se nám rozrazili dveře (zase:|)a dovnitř vběhl náš milovaný Jimin a hned za ním Jk a Tae. „Pomoc!" Zakřičel a snažil se schovat před těma dvěma. „Co je?" Zeptala jsem se překvapeně. „Mám problém." Usmál se. Podívali jsme se na Kooka a ten řekl „Zamknul nás na balkóně jenom v kraťasech a tričku." „A pak, když nás po skoro půl hodině pustil, tak začal zdrhat zmetek jeden." Dodal Tae. Já se začala smát při té představě. „Co se směješ?!" Urazil se Tae. „Ne nic. Dobrý." „Hyung jestli hned nevylezeš zpoza toho křesla tak tě vyhodím z okna." Řekl Kook. „Hele já vím že jsem vás naštval a taky vím že jste oba o dva metry vyšší než já takže by jste mě z toho okna klidně vyhodili, ale nemůžeme si to nějak hezky vyříkat." Usmál se Jimin. My s Ari jsme celou dobu umíraly smíchem.

Tak dobrých 10 minut se tady dohadovali a pak přišel Joon. „No kde jste? Za chvilku odjíždíme na ten stadion." Řekl a zakroutil hlavou když viděl co jeho kolegové dělají za blbosti. „Díky bohu záchrana přišla." Oddechl si Jimin a my s Ari opět vyprskly smíchem. Joon se na nás podíval a řekl „No jdeme na co čekáte."

Oblékli jsme si bundy a vyrazili směr stadion. Když jsme tam dojeli vlezli jsme na pódium a já se rozhlédla okolo. „Je to tady obrovský." Řekla jsem. „A celý vyprodaný" řekla Ji-Min. „A zítra to je jenom naše." Dodala Yeong.

Je to naplánované totiž tak, že první dva dny budeme mít koncerty my. Kluci vždycky přijdou akorát zazpívat s náma ty písničky ze společného alba. A další dva dny mají koncerty kluci.

__________________________
Hello hello<3
Je tady další supr čupr kapitola😋 je teda hodně random ale to nevadiii😌👍
Byee

Sorry, I f*cked up [Stray Kids]Kde žijí příběhy. Začni objevovat