Pátý element

Nečekaná návštěva

Náhle jsem procitla. Chvíli jsem musela přemýšlet, kde vlastně jsem. Oči si přivykly tmě a já si uvědomila, že sedím v obýváku v křesle. Krk mě bolel a hlava mi třeštila. Musela jsem usnout, vůbec jsem neměla pojem o čase.
,,Igo?" zavolala jsem do ticha. Ale můj čtyřnohý přítel se neozval. Chvíli jsem poslouchala, jestli neuslyším tiché klapání tlapek o studenou podlahu, ale nic se neozvalo. Dům byl prázdný a tichý. Vzpomněla jsem si, že rodiče odjeli na celý víkend k příbuzným do města. Nenutili mě odjet s nimi, věděli, že se potřebuji postarat o Onyxe a také se jim hodilo, že se mnou zůstane Igo doma. Teta Ester měla alergii na psí chlupy a hrozilo, že by Igo musel strávit víkend na terase, což by se mu moc nelíbilo.

Zvedla jsem se z křesla a vydala se do kuchyně. Ze zvyku jsem zašátrala po analgetiku, které mi na bolest hlavy pomáhalo. Zapila jsem prášek vystydlým čajem, když v tom jsem zaslechla šramot ze zahrady.

,,Igo?" zeptala jsem se podruhé. Nicméně stále jsem se nedočkala odpovědi. Zaslechla jsem tlumené hlasy. Srdce se mi divoce rozbušilo. Potichu jsem ze zásuvky vytáhla nůž na ryby. Zaplavil mě strach. Ihned se mi v hlavě začaly honit nejrůznější scénáře. Co když nás někdo přišel vykrást? Zjistil si, že rodiče odjeli a pes není v dosahu...kde sakra Igo je?! Co když mu něco udělali? Co když udělají něco mně? Strach mě špendlil k podlaze, ale zvědavost byla silnější. Pomalinku jsem se vydala k proskleným dveřím na terasu. Křečovitě jsem svírala nůž a asi poprvé v životě se modlila. Postavila jsem se vedle dveří a opřela se o chladnou stěnu. Chvíli jsem jen dýchala a poslouchala. Hlasy se ozvaly znovu, ale nerozuměla jsem jim. Až najednou...
,,Akorát ji vyděsíme. Nebo si myslíš, že je normální se jen tak objevit u někoho cizího na zahradě opůlnoci Amb?"
,,To nevím. Ale ve dne to nejde, vzbudili bychom poprask. Tři holky a tři koně. Orel, gepard a kobra. To je naprosto běžná sebranka," smál se druhý hlas. Zaslechla jsem náraz nohou o zem.
,,Každopádně to nic nemění na tom, že bychom měly být opatrné. Takový vyděšený člověk je schopen čehokoliv. Třeba po tobě i hodit cihlu nebo-"
,,Ehm," odkašlala jsem si a rozsvítila na terase. Nůž jsem stále svírala v ruce.
,,Jako bych to neříkala," zasmála se drobná černovláska. Byla moc hezká, takový indiánský typ. Za ní stál urostlý vraník s živýma očima. Neměl na sobě sedlo ani uzdečku, jen hnědý pletený provaz prokvetlý zelenými větvičkami s drobnými lístky.
,,Vida, nůž. Když jsme tenkrát s Waness navštívily tebe, Anessi, chtěla si na nás zavolat policii," dodala kudrnatá plavovláska. Vlasy měla skoro platinové a štíhlý bělouš s ušlechtilou hlavou, kterou zdobila jemná uzdečka ji mazlivě šťouchl do ramene.
,,Myslela jsem si, že mi hráblo. Jen jste to vylepšily, dámy," opětovala třetí žena. Byla z celé trojice nejmladší, dlouhé hnědé vlasy měla spletené do dvou copů a stejný franzouský cop měl i její hnědák, který se pásl opodál. I on měl zdobenou uzdečku a pyšnil se také robustním westernovým sedlem. Byl ze všech tří koní nejstatnější, nejspíš měl v rodokmenu nějakého těžšího koně, pomyslela jsem si.

,,Co to má znamenat?" vzpamatovala jsem se konečně z transu.

"Neboj, všechno ti vysvětlíme. Pojď se s námi projet," řekla černovláska přátelsky.
,,Ale já tu nemám-" začala jsem, ale konec věty jsem spolkla. Na naší zahradě totiž stál nasedlaný Onyx.
,,Asi nemá cenu se ptát," řekla jsem zcela zbytečně, protože už mě nikdo neposlouchal. Ostatní už totiž byli na cestě k lesu. Vylezla jsem na svého koně a ten svižným klusem dohnal své kolegy.