Pátý element

Zmatek

Zatímco Onyx se spokojeně pásl opodál - nejspíš už na své vyděšení v lese zapomněl - já jsem ležela v trávě, hlavu těžkou od všelijakých myšlenek a hlavně od té zásadní otázky: Co se to tady vlastně děje? Možná jsem příliš paranoidní a čtu moc smyšlených příběhu, ale co je vlastně možné a co ne?
V první řadě tu byly moje noční můry. Těmi to vlastně všechno začalo, ačkoliv jsem si to uvědomila až po Nyxovo zběsilém útěku z less před několika hodinami. Neustále se v nich objevoval les za naším domem. Někdy jsem viděla plameny, jindy byl jen strašlivě tajemný a děsivý. Poslední sen byl však něčím jiný - objevila se zde dívka s koněm, kterým jsem ale nemohla pomoci.
Pak tu byl také Onyx. Zvláštní kůň, který mi dokázal ukázat své myšlenky, ačkoliv většinu času je přede mnou spíše skrýval. Je ten kůň tak nadměrně inteligentní nebo jsem blázen?
Při myšlence na blázna Onyx zvedl hlavu. Jeho tmavé vědoucí oči se na mě zadívaly a jeho mysl se náhle otevřela.
,,Ty nejsi blázen, Scarlet. Něco je jinak než má být a my to musíme napravit," zalapala jsem po dechu. Tak teď už mi fakt definitivně hráblo nebo se mnou můj kůň komunikuje? Vidí mi do hlavy jako já jemu? Jak mám před nímž skrývat svoje myšlenky tak, jako to dělá on? Byla jsem vyděšená. Nechtěla jsem, aby se mi tohle dělo. Chtěla jsem koně, který mi bude rozumnět a já jemu, ale takhle? A co máme napravit?
,,Neboj se," stále se na mě díval těma očima, které jako by znaly odpověď na všechny ty tajemné podivnosti. Proč mi ale nemůže nic prozradit?
,,Vše se brzy dozvíš, " řekla naposledy jeho mysl, a pak už jsem jen pozorovala, jak si pochutnává na šťavnaté travičce. Vypadal u toho tak spokojeně, že jsem na okamžik vypustila ten stísněný pocit, že se něco děje a já nevím co. Povzdechla jsem si. Najednou mi pípnul telefon. Strašně jsem se lekla. Páni, asi bych se opravdu měla jít léčit.
Zpráva na mém mobilu mne překvapila - můj víceméně jediný kamarád se chce sejít. No vida, aspoň na chvíli se odraguji od koní, co dokáží vysílat a číst myšlenky...