Pátý element

Vlčí poslání

Vzpamatovala jsem se až ve chvíli, kdy mi Igo olízl dlaň a vyčkávavě se na mě podíval. V jeho psích očích jsem spatřila cosi lidského, něco, co jsem tam nikdy dříve neviděla. Jenže teď už mě to neděsilo, chtěla jsem vědět víc. 
,,Igo, co se tady děje?" zeptala jsem se klidným hlasem, až mě samotnou překvapilo, jak klidný najednou byl. Ruce se mi dávno přestaly třást a měla jsem pocit, že je všechno v pořádku, i když jsem moc dobře věděla, že není. Zvláštní. 
Můj pes si sedl, zavětřil ve vzduchu (takže mě chvíli udržel v naivním pocitu, že jsem si jeho čtení a poskytování myšlenek vymyslela) a poté mi znovu otevřel mysl

Nejprve jsem mžikala očima, protože jsem se nemohla rozkoukat. A pak už jsem viděla. Náš les, který byl tak známý, ale přesto jiný. Smečka vlků na mýtině a veliký žlutý měsíc, který na temné obloze zářil jako drahý kámen. Jeden z vlků zavyl a ostatní ho napodobili. A poté smečka odběhla. Cítila jsem, jak psí čich zavětřil člověka. Vydal se po stopě, která ho přivedla až na mýtinu, kde jsem předtím viděla vlky. Ze země se sbírala žena s hustými černými vlasy a roztrhanými šaty. 
,,Igenio?" zeptala se mého psího přítele a aniž by čekala na odpověď, pokračovala ,,jsem ráda, že jsem narazila na tebe, ti  ze smečky byli děsně neodbytní. Myslí si, že když mě Spolek zbavil hodnosti vlka, že si na mě mohou dovolovat, a přitom... jako vlčice bych je roztrhala na kusy," podívala se na Iga a něco ji zaujalo.
,,Ty už o tom víš, že? Víš, co teď nastane?" zeptala se ztišeným hlasem, jako by se bála, že je někdo poslouchá.
,,Dostal jsem informaci," odpověděl Igo ,,ta dívka by měla být posledním dílkem skládačky. Měla by pomoci zrušit tu kletbu. Chtějí, abych ji hlídal,"  začal obcházet okolo ní a cítila jsem, že je znepokojený ,,nevím, jak si to představují. Té dívce je teprve šestnáct, je to ještě skoro dítě, jak by mohla zachránit svět? A konec se blíží, všichni to víme," zabručel.
,,Ale věci už se daly do pohybu. Spolek dokonce zařídil, aby se narodil ten kůň!" 
Igo zpozorněl ,,Jaký kůň?" zeptal se a jeho znepokojení už bylo hmatatelné ,,a jak to vůbec víš? Myslel jsem, že tě Spolek zbavil funkce," ,,To ano, ale ne dřív, než jsem stihla zjistit informace," zasmála se, ale její smích zněl spíše jako zavrčení ,,mimo jiné říkají, že nemáš na výběr. Stejně jako Onyx - tedy ten kůň. Narodil se, aby jí stál po boku. Legenda říká, že každý ze čtyř elementů tvoří dívka a její kůň. Wanessa se stala strážkyní větru před osmi lety. Amber porozuměla řeči vody před třemi a Anessi pochopila sílu země teprve vloni. Snažily se kletbu zlomit už dřív, ale samozřejmě to nebylo možné. Elementy musí být všechny, abychom byli zachráněni," unaveně si sedla na pařez ,,a taky abych byla zase vlkem. Ten lidský život není nic moc," postěžovala si a podrbala se za uchem.
,,Co mám tedy dělat?" zeptal se Igo odhodlaně. Došlo mu, že pokud do toho nepůjde, je dost možné, že se věci nedají do pohybu. A koneckonců, nebyl v tom sám. Tam někde na něj čeká kůň, který mu pomůže tu dívku ochránit.
,,Dostaneš hodnost štěněte a dostaneš se k ní co nejblíž," zašeptala a položila mu ruku na tlapu ,,a přesně proto jsem tady. Spolek mě zbavil vlčí podoby do doby, dokud neprokážu, že moje činy mají ten správný důvod," ,,proč tě vlastně proměnili?" zeptal se, jako by se snažil ten okamžik co nejvíce oddálit. Změnu hodnosti už párkrát zažil a věděl, že to nebylo nic příjemného. Zasmála se.
,,Igenio enkoamento," zašeptala a pak už jsem viděla jen tmu. 

Udělalo se mi zle. Svět se se mnou točil a viděla jsem rozmazaně. Když se konečně moje vidění zaostřilo, bylo to možná ještě horší. Nechápala jsem nic. A nejhorší na tom bylo, že jsem najednou byla sama. Můj věrný přítel Igo už tam nebyl. A jak to vlastně bylo? Byl opravdu mým přítelem, nebo jen lhářem, který se vetřel do mého života, aby zrušil onu kletbu? O co tady vlastně šlo? A Onyx? Měl být i on jen nastrčeným tvorem, který mě měl dovést k něčemu, co jsem nechápala? Měla jsem těžkou hlavu a nepořádek v myšlenkách ještě více, než předtím. Roztřesenýma nohama jsem se vydala na cestu domů, odhodlaná najít Iga, abych se ho zeptala na všechno ostatní, co mě zajímalo. Dům byl ale tichý a prázdný. Na moje volání nikdo neodpovídal.