Probudil jsem se brzy ráno,sněžilo, bylo to krásné ale do té zimy se mi nechtělo.Po chvíli lenošení jsem ale vylezl z postele a rozhodl se udělat Mari snídani do postele.Mari miluju je skvělá, díky ní jsme se dostali do normálu ona je slavná návrhářka(z nás dvou vydělává podstatně víc peněz)a já jsem učitel klavíru a čínštiny. Došel jsem do kuchyně ale nenašel jsem nic moc, jen tři dny staré makronky a spoustu kammbertů. V poslední době Plegg jí opravdu odost víc než kdy dřív a upřímě, podle toho vypadá.Vzal jsem si tedy na sebe kabát,čepici a vydal se do pekárny. Procházel jsem skvostně zasněženou ulicí a užíval si krásné zimní počasí. Šel jsem tak dlouho do nebyla vidět pekárna rodičů Marinette. Vešel jsem a všeco má Mari ráda vybral její rodiče mi to samozřejmě dali vše zadarmo ale přesto sem jim tam nechal tajně diško. Když sem šel domů zahlédl tam malí zverimex kde bylo jídlo pro křečky a tam sem ho zahlédl.... Zatajil se mi dech byl zvláštní jiný měl tajemství které skrýval. Nevěděl jsem co mám dělat. Tak sem jako malí kluk rychle zaplatil jídlo utekl.Běžel sem ulicemi tak dlouho dokud nebyl vidět park. Vyvolal ve mě vzpomínky a já se zastavil. Nejzvláštnější na tom bylo to že mi připadalo že některé věci mi prostě nepřišli na oči. Ale opravdu divný bylo to že můj otec zemřel pár dní po porážce Monarchy, byl jsem z toho opravdu špatný a tehdy mi Marinette řekla kdo opravdu je a já jí také, vše bylo tehdy jasné ale v poslední době mi tu pořád něco nezapadá. Například že mi nikdy neřekla kdo Monarcha vůbec je. A byli tu i jiné nejasnosti.Byl sem v parku ještě chvíli a pak se šel pomalým krokem domů. Ale to co sem se tam dozvěděl bylo strašné............
ČTEŠ
Miraculous After Paradox času
FantasyJe to už 10 let od doby kdy Beruška s Kocourem porazili Monarchu a žijí perfektní život. Mohl by to být konec: šťastní až do smrti, kdyby se neobjevil problém. Zmizelo zaječí mirákulum..... Dozví se při hledání Adrian to co mu mělo být navždy zat...