4. kapitola

20 3 0
                                    

Ohlédl jsem se znovu a opravdu to byli oni. Skupinka tří lidí se začala bavit a jediný muž začal vykládat něco že právě tady je lišají mirákulum. Ale jedna z  žena že ,,ale Gabrieli neměli bychom se upokojit s tím co máme? Je to ohromná síla můžeme ohrozit sebe i ostatní, prostě to není moudré." Gabriel nachvíli ztuhl ale pak začal, ,,ale Emily dělám to pro tebe a pro naši budoucnost, umíš si to představit že máš super schopnosti a zachraňuješ lidi, vždyť to byl náš sen,už jako malí jsme chtěli být superhrdiny a mít moc." Ne Gabrieli, chtěli jsme pomáhat lidem a to můžeme i bez jakéhokoliv mirákula. Emilí se na Gabriela zamračila a už byla na odchodu když v tom jí Gabriel chitil za paži a přitáhl si jí k sobě. ,,Víš že o tebe nechci přijít, nikdo ho jen tak nepřemůže, mirákulum je jediná možnost kterou známe a pro lidi to musíme zvládnout, vím že se bojíš ale já také, zvládneme to Emilí " ,,Myslíš" Ano myslím." Přitáhl si ji blíž a a jejich ustá se k sobě pomalu přibližovala. Zatajil jsem dech a poprvé v životě jsem viděl polibek svých rodičů byl to zvláštní pocit když v tom jsem koutkem oka zahlédl nějaký pohyb a okamžitě jsem ho poznal ,,zatracený zloděj jak se mi jen opovažuje přijít na oči. Na vše jsem zapoměl a v zuřivosti běžel za ním, vedl mě uličkami labyrintu tak dlouho dokud sem nemohl a přešel mě vztek pak prudce zastavil a promluvil na mě.

Omlouvám se že to trvalo tak příšerně dlouho ale neměla jsem moc čas ale teď opravdu slibuju že si pospíším a budu vydávat možná až přehnaně moc.Jinak bych vám strašně ráda doporučila mou novou knihu, Ohnivá koruna ten příběh jsem vymýšlela hodně dlouho a zachvíli ho vydám jinak mějte se moc hezky a příště u nové kapitoly

Miraculous After Paradox času Kde žijí příběhy. Začni objevovat