Miraculous After Paradox času

11.kapitola

Běžel jsem v naprostém zmatku, vše kolem mě padalo a já jsem byl rád že mě nic netrefilo.Všude byl zmatek a tříšť kamínků mi znemožňovala vidět. Teď jsem už slyšel jen padající budovy a občasné zařvání. Časokrálíkův hlas se mi naprosto ztratil a já se ho snažil najít.Když jsem takto utíkal, náhle jsem ucítil palčivou bolest v rameni,nevšímal jsem si toho ale pak mě něco velice tvrdě bouchlo do hlavy, zamotal jsem se a přestával jsem postupně vše vnímat, zachvíli jsem se už nedokázal udržet na nohou a svalil jsem se do nejbližšího úkrytu.

Časokrálík:
Bavil jsem se s Gabrielem o tom jak novodobého dinosaura porazit. Nejleší nápad byl to, že ho Černý kocour zkočaklizmuje ve spánku. Samozřejmě že to bylo dost zákeřné, ale bylo to nejbezpečnější. Kdyby se to ovšem nepovedlo, vrátil bych se v čase zkusila by sme to znovu, až by se to povedlo tak by Gabriel někoho zakumoval a ten by měl schopnost zlikvidovat všechny chemikálie z továrny, aby se znovu něco podobného neopakovalo. Takto jsme diskutovali už nějakou dobu, když jsem si uvědomil že Černý kocour tu není, začal jsem ho volat ale on mě nejspíš neslyšel a já si uvědomil, že přišel novodobý dinosaur a vše kolem nás padalo,všude byla kamenná tříšťa a já neviděl ani Gabriela před sebou, pak jsem uslyšel křik, bylo to těch pár lidí co žilo v činžácících nejspíš už zažili že se tu  novodobý dinosaurus prochází, ale ne to že by takto ničil. Rychle jsem skočil na nejbližší stojící dům a přez něj do jednoho okna činžáku tam jsem vzal několik lidí co jsem v činžáku našel popadl a skočil s nimi na střechu domu  a na zem, za malou chvíli jsem zahlédl Gabriela jak je transformovaný na Lišaje a dělá to samé. Dinosaurus se však nechtěl jen tak vzdát své kořisti a běžel za lidmi,  v tom mě napadlo že ho můžu uspat, ale to jsem musel rychle vkročit do současnosti a vzít si svoji kytaru, to jsem už dělal hodně krát.

Dinosaur za mnou běžel, ale vypadalo to že za chvíli usne, tak se taky za chvíli stalo.Při běhu jsem si však všiml žlutých vlasů, bál jsem se že je to nějaký zraněný, nebo mrtví člověk, rychle jsem vběhl do polorozpadlého podchodu a tam ho uviděl. Ležel tam Černý kocour naprosto mimo přesto dýchal, měl dost rozbitou hlavu a v rameni obrovský kus ostrého skla. Okamžitě jsem ho vyndal a obvázal mu ránu svou vrchní částí obleku. Hned jsem sundal i jeho svrchní část a obvázal mu hlavu, za chvíli nás našel i Lišaj a kocour náhle s námahou otevřel oči......

Tak a je tu další kapitola, doufám že se vám to zatím líbí, jinak přeji hezký zbytek dne, vaše Catnoirblanc.