Miraculous After Paradox času

9.kapitola

Šli jsme lesem už nějakou tu chvíli, připadal mi jako nekonečný. Časokrálík mi říkal že je na něm kouzlo pro ochranu mirákula a prý sme ušli jen kilometr. Trochu mě to děsilo že sme tepr ušli kilák a mě připadá že 30 . Připadal jsem si jako slaboch proti Časokrálíkovi, který nejevil žádné známky únavy. Zeptal jsem se ho jak to dělá a on mi poradil že když budu věřit že na mě kouzlo nepůsobí, tak na mě opravdu působit nebude. Po nějaké době jsem zjistil že to funguje.Po asi hodině sme byli skoro venku a já se transformoval. Když sem se pak rozhlédl stál tu skůtr a na něm byl Časokrálík.Sakra říkal jsem si v duchu to už fakt není normální, kde ten skůtr k čertu vzal? Když sem nasedal, nemohl jsem si pomoct se na to nezeptat.,,Hele Časokrálíku, kdy jsi vzal ten skůtr?"
,,Kde myslíš je to jednoduché, myslel jsem že jsi na to přišel ale nechám tě přemýšlet dál na tohle určitě přijdeš." Jeli jsme celkem dlouhou dobu, než jsem uviděl Eiffelovku.Pak sme se ovšem dostali do nějaké zchátralé ulice, kde byli polorozpadlé domy, ve kterých byla vymlácená okna, jejich střepy leželi na cestě, byli tu i velké činžáky které byli postříkané vandaly ale tohle nebyla žádná umělecká díla,  jenom odporné nesmyslné čmáranice, které znehodnocovali věci, v těch činžácích nejspíš žilo pár lidí, protože,jsem viděl ručník který byl přehozený přes zrezivělé zábradlí na balkónu.Vše tu bylo ponuré a smutné jakoby se tu stala nějaká katastrofa, ale je to už dávno přesto se ulice nedokáže zcela uzdravit z ran které utrpěla. Bylo tu obrovské ticho,žádné známky života nezaspíval tu ani ptáček, ani jsem nezahlédl myš ba ani krysu,což by se od tohoto místa očekávalo a zvuk skůtru mi náhle připadal tak hlasitý,jak prolamoval to ticho kolem něj a byl to prakticky jediným zdrojem hluku a já si připadal že nás každý musí slyšet,ten pocit se do mě tak zaryl, že mi připadalo jako by nás neustále někdo sledoval,ale jakmile jsem se ohlédla,nikde nic nebylo.

Náhle se před naším skůtrem objevila další obrovská ničivá stopa která prakticky zničila cestu,ano samozřejmě to byla stopa novodobého dinosaura. Potkali sme jich už dost, ale žádná z nich takhle fatálně nezničila cestu,pro to se Časokrálík rozhodl jít pěšky a co skůtr ptáte se? Ten samozřejmě záhadně zmizel.Šli jsem pěšky tedy a po chvilce jsme zahlédli obrovskou továrnu a u ní stál Gabriel.

A je tu další kapitola, promiňte že jsem tak příšerně pomalá, ale mám taky svůj život, přesto se budu snažit psát co nejrychleji to půjde, jinak opravdu se nebojte komentovat, když napíšete že je to hrozný tak vám hlavu neutrhnu.Jinak přeji pěkný den, vaše Catnoirbanc888.