Miraculous After Paradox času

3. kapitola

Rychle sem se transformoval a vlezl tam, připraven k boji. Rozhlížel sem se kolem sebe ale bylo tu prázdno,věděl sem ale že téhle příležitosti se nesmím vzdát poněvadž mám teď největší naději ho najít. Po asi hodině sem ale někoho zahlédl. Byl to on vyděl sem to mirákulum vrhl sem se po něm svou holí ale on mi překřížil cestu deštníkem.Vyjel sem tedy po něm znovu s tím že ho kopnu ale on mě kopl dřív. Přidržel si mě deštníkem u země abych nemohl odporovat a hleděl na mě já také a jako bych už ho někdy viděl ale ne jako nepřítele ale přítele nemohl sem si vybavit kdo to je. Ale v tom sem tíhu deštníku už necítil a vidím jak zloděj běží rychle k jedné bublině a mizí v čase.Je to zbabělec myslím si a běžím za ním. Skočím a nic necítím ani nevidí všude je tma a mé tělo se propadá do ničeho, nevnímám čas a kolem mě je prostě prázdno. Každý by z toho téměř zešílel, když necítíte svůj vlastní dech, ani neslyší tlukot srdce. Myslím že umírám a nikdy už neuvidím světlo a v tom ucítím nepříjemný tvrdý náraz do země. Chvíli jen ležím a poté se zvednu a vnímám bolest i své okolí, všude je tma ale rukama cítím studenou kamennou zeď, rozsvítím baterku ve své holi a zjišťuju že jsem v jakémsi bludišti.Rozhodnu se prozkoumávat toto místo dál.

Vidím pár králičích uší a snažím se k nim dostat co nejrychleji ale stěny mě zastavují a do bludiště se zamotávám ještě víc. Lupič mezitím stojí a svím pohledem mě přímo dráždí pak zaleze za jeden roh a není po něm ani stopa, sem rozzuřený nejdřív mě provokuje a pak zbaběle uteče. Začnu hledat cestu pryč a po hodině znovu zaslechnu kroky,  ,,žeby se králíček taky ztratil," ale neosvítilo mě světlo z modré baterky v jeho deštníku, místo toho bylo slyšet planutí ohně a rozhovor nějakých lidí, bylo jich víc než 2. Stále se přibližovali a mé srdce tluče jako o závod. ,,Kdo by panebože šel do nějakého podzemního bludiště, kromě bláznivého králíka a mě který ho honí? Zahlédl jsem mírné oranžovo žluté světlo a rychle sem se schoval za jednu zeď. Chvíli čekám za zdí ale zvědavost mě přemůže a otočím svůj pohled k nezvaný návštěvníkům, rychle zase hlavu zastrčím a můj dech je natolik zrychlený až se jedna osoba ze skupiny lidí rozhodne jít se podívat kdo tam je. Ale já jsem pořád v šoku  nechtěl jsem aby to byli ti lidé kteří to byli.......

Tak a je tu 3 kapitola, zatím jsem žádné komentáře ke své knize nepsala, ale tahle kapitola mi dala docela zabrat, hlavně jsem chtěla říct že se budu snažit psát rychleji ikdyž vás co to čtou není tolik, přesto jsem ráda že si uděláte čas na moje hrozné dílo a moc vám za to děkuji, vím sice že tam je hrozně pravopisných chyb ale snad to zkousnete, tak to by bylo vše zatím čau.😉