Miraculous After Paradox času

7.kapitola

Probudil jsem se brzy ráno a vše co se stalo včera mi připadalo jako sen. Ležel jsem u ohniště ve kterém byli ještě trochu teplé uhlíky a šel z nich malí proužek dýmu. Vedle mě byl Časokrálík a vypadal že se mu zdá krásný sen. Pořád jsem se ale vracel ke včerejšku,nešlo my to do hlavy to jako můj otec byl Lišaj a mou matku zabilo paví mirákulum, nedokázal jsem tomu uvěřit a jediný kdo by mě opravdu přesvědčil by byla moje dáma a teď sem měl dokonalou šanci se k ní dostat a o všem se přesvědčit. Přišel jsem opatrně k Časokrálíkovi, otočil se abych neviděl opravdovou identitu a opatrně si vzal jeho hodinky,pak sem se proměnil a dostal se spátky do zaječího ndoupěte a odtud jsem skočil rovnou do současnosti k našemu domu. U něho jsem se proměnil znovu na Kocoura. Našel tam Mari, jak dělá večeři. Přišel jsem blíž a zašeptal jí do ucha ,,potřebuju si s tebou o něčem promluvit." Pak sem odešel do obíváku a za chvíli přišla i ona. ,,Tak o čem si chceš popovídat, už jsi našel to mirákulum Adriane?"  ,,Vlastně ano ale zatím ho sám potřebuju k pár věcem". ,,Jo to je skvělé,jak jsi toho zloděje chytil a k čemu ho ještě potřebuješ?" ,,To ti nemohu úplně říct dokud mi neodpovíš na pár otázek." ,,No dobře poslouchám." ,,Tak za prvé kdo byl Monarcha?" ,,Proč to chceš vědět?" ,,Vždyť  to byl strašný člověk nikdo nechce vědět kdo to byl, já sama bych to ráda nevěděla a myslím že by bylo lepší kdybys to nevěděl ani ty." ,,Protože je to můj otec a Marenette nechci žádné kličky,chci jasnou odpověď ano nebo ne?" ,,Ale ale já já...." a Marinette se rozplakala. Přišel jsem k ní a objal jí a zašeptal. Já vím ale prosím řekni mi pravdu, uleví se ti a já jsem už připravený na cokoliv.",, Dobře jo byl to tvůj táta." Chvíli jsem jen těžce oddychovat, pak ale řekl takže je pravda že moje matka umřela kuli pavímu mirákulu." ,,Jo to je taky pravda, ale Adriane neviň mě z toho, já nechtěla ranit tvé city." ,,Já vím Mari, taky tě z toho neviním, právě kuli tomu potřebuju králičí mirákulum, chci zabránit mé matce, aby si paví mirákulum vzala chápeš?",,Jo chápu, ale co když se ti tam něco stane, víš před několika lety jsem četla noviny z roku 80 a jejich hlavní téma bylo to že po Paříži chodí nějáký strašlivý netvor.Kterému se nikdo nedokázal podívat do očí a ikdyž se o to nějaký opovážlivec pokusil, strnul hrůzou a už ho nikdo nedokázal probrat k opravdovému životu." Strnul jsem a koukal na ní v ohromení, byla tak krásná když se bála ale ona byla nádherná vždy. Nemohl jsem odolat touze políbit jí, jemně jsem jí vzal za ruku odvedla k balkónku, opatrně jí vzal kolem pasu a zašeptal jí do ucha ,,vrátím se i kdybych měl přeplavat celý oceán projít pouští, vystoupat na vrcholy Himálají i kdybych se měl potopit do nejhlubší propasti  i kdybych měl projít celý svět najdu si tě slibuji. Pak se přiblížili naše rty a spojili se, byli to pro mě nejslastnější chvíle od doby co se ztratilo králičí mirákulum a já si chtěl ty chvíle užívat navždy, ale nemohl jsem opatrně, jsem se odvinula a pohladil jí po tvář pak vzal její ruku a políbil jí ,,vrátím se Mari".

Tak je tu sedmá kapitola, fakt se omlouvám že tahle kapitola je možná až moc dramatická a sweet, ale nemohla jsem odolat tomu, abych do týhle knížky neudělala nějako romantickou kapitolu, takže doufám že mě za to drama neukřižujete, jinak přeju hezký zbytek dne.