Škola živlů

Kapitola 3. Angie v ředitelně

Za stolem naproti dveřím seděl vážně vypadající černovlasý muž v modrém obleku a hranatých brýlích. Čišila z něj lví síla. Když už mluvíme o těch lvech, pořádně jsem se lekla, když jsem se podívala doleva. Ve velkém pelechu u zdi ležela obrovská lvice a prohlížela si mě.

„Leono, máme hosta." řekl ten muž.

„Dobrý den, p-pane řediteli?" řekla jsem. Muž šel ke mně a potřásl mi rukou. „Tak tě vítám na naší škole živlů. Pojď se posadit, sem ke stolu.

Jak řekl, tak jsem udělala. Podívala jsem se na stůl, na cedulce, která tam ležela, stálo „Ředitel Victor Jenkins". Ředitel odešel do vedlejší místnosti a vrátil se s krabicí, do které jsem neviděla.

„Možná myslíš, že je to trochu přehnané, ale ano, kvůli jednomu, nově příchozímu studentovi, je nesmírně nutné svolat celoškolní shromáždění."

No nazdar. Pokud „celoškolní" znamenalo, že tam budou úplně všichni žáci a učitelé, tak se na to netěším. Jsem strašný introvert, což byl mimo jiné také důvod, proč jsem na své bývalé škole měla pouze jednu kamarádku.

„Na něm se rozhodne, jaký živel budeš mít, jistým jednoduchým testíkem." pokračoval pan ředitel. To už jsem panikařila úplně. „Testem!? Já se ale na žádný test neučila!" Ředitel mě uklidnil, abych se nebála, že není na známku, když jsem se ještě vůbec nic nenaučila. Trochu mě to uklidnilo, ale přesto jsem nebyla ráda, že na mě bude civět celá škola, zatím, co se bude zjišťovat můj živel.

„Tady na škole máme šestnáct živlů. Na každý máme speciální třídu a předměty, které jiné živly nemají. Není to tak, že všichni studenti umí ovládat všech šestnáct živlů. Každý je někam zařazen. Může to být jeden ze šestnácti, které si student může vybrat – Oheň, voda, vzduch, země, hvězdy, blesky, led, kyselina, radioaktivita, drahokamy, světlo, kov, dřevo, antihmota, náboženství, nebo temnota. Tedy samozřejmě, řekl jsem, že si živel vybereš. Tak jsem to nemyslel. Je to přesně naopak. Živel si vybírá uživatele, Angie. Pokud ale mohu vyjádřit svůj názor, jsem si jistý, do kterých dvou živlů se nedostaneš – Radioaktivita a antihmota. Oba dva ty živly jsou totiž omezeny na pět lidí a jsou v obou dvou čtyři lidé."

To vše na mě doslova vychrlil. Ředitel vyndal z krabice mikrofon, zapojil ho do zásuvky a začal do něj mluvit. Jeho hlas se rozléhal po chodbách.

„Hlášení! Studenti všech živlů, společně se všemi učiteli, se dostaví na čtvrtou vyučovací hodinu do tělocvičny Alfa. Konec hlášení!"

Ředitel Jenkins uklidil mikrofon zpět do krabice, kterou pak odnesl pryč. Pak se vrátil.

„Tak, já tě propouštím, tělocvična Alfa je v přízemí, ale na začátku další hodiny přijdeš zpátky sem a půjdeme tam spolu. Zatím můžeš jít volně po škole, přestávka je dlouhá dvacet minut, tak můžeš jít."

„Na shledanou." rozloučila jsem se a opustila z ředitelny.

Chtěla jsem si vytáhnout svačinu, kterou mi dala máma a pustit se do jídla, ale než jsem otevřela ústa na první sousto, otevřela jsem je údivem.

Tak se nám to krásně rozjelo :D

abyste rozuměli, díly tohoto výtvoru mám už přichystané nějaké ty měsíce, ale až teď jsem dostala odvahu dílo vydat. Proto sem nejspíš v blízké době budou padat jeden až dva díly za den :D Těšte se!