V PASTI OSUDU (DOČASNĚ POZASTAVENO)

Část 1

„Kruci! Už tam přeci musím být!" zavrčela si pro sebe Diana Smithová, když zastavila svého Harleye na rozcestí. 

Už byla na cestě dlouhé tři dny, a byla k smrti unavená. Milovala jízdu na motorce. Byla to její vášeň, ale dlouhá cesta, si vybrala svou daň.

 Bylo to snad půl hodiny, kdy projela městem New Forest, a nyní ji navigace naváděla kamsi lesní cestou, po hrázi jezera. 

Na moment zaváhala, ale pak pohodila rezignovaně hlavou. Dala se na vojnu, tak musí přeci bojovat. Nic jiného, ji ani nezbývalo. Slíbila svému bratrovy Ruslanovy, že se o místo guvernantky bude ucházet.

 Ruslan byl jediný, koho měla. Byl celá její rodina. Byl o sedm let starší, a po smrti jejich rodičů, to byl on, kdo se o ni staral. 

Bylo ji deset, když zemřeli, a zůstali sami, a Ruslan se postaral o to, aby nemusela do dětského domova. Staral se o ni. Živil ji a chránil. A když ji nyní poprvé, za její život o něco požádal, nemohla odmítnout.

 I když nechápala, proč tak trvá na tom, aby se o místo guvernantky ucházela. Cožpak ona umí vychovávat děti? Sama, se cítila někdy ještě jako dítě. Však ji bylo sotva dvacet dva, a nyní měla nastoupit v tomto bohem i lidmi zapomenutém místě, jako vychovatelka. 

Zamračila se na cestu před sebou. „Tak fajn," zabručela si sama pro sebe. Samomluva, byla ostatně její špatný zvyk, „třeba se jim nebudu zamlouvat." 

I když v to bohužel nedoufala. Ruslan jí říkal, že stará paní, si pro svou vnučku, vybírala guvernantku velmi pečlivě. Nechápala tedy, proč zrovna jí. 

Nevěděla o té rodině vlastně nic. Jen že otec oné dívky, které měla být vychovatelkou, se jmenoval Adrien Kenyon Kinglsey. Ředitel společnosti Kenyon Kyngsley Holding. Miliardář. 

Už to, ji navodilo představu nabubřelého, nafoukaného a arogantního muže. A zrovna takové, ona k smrti nesnášela. 

Naštěstí nebyla z těch, které by se bohatstvím, a jistou nabubřelostí, nechali okouzlit. Vždy, se o sebe dokázala postarat. 

Byla možná trochu divoká a nezvladatelná, to bylo ale dáno tím, že ji vychovával právě Ruslan. I on, byl jako neřízená střela, a do dneška ji nikdy nevysvětlil, co se skrývá za jeho nenadálým přísunem peněz. Řekl ji jen, že jeho práce, si vyžaduje jistou oběť, mezi které, patří i mlčení.

 Narazila si helmu na hlavu a rozjela se po hrázi, mezi stromy. Okolní krajina, ji tak fascinovala, že ani nevnímala cestu před sebou.

 Projela podél rybníka a rozjela se lesní, i když dosti upravenou cestou lesem. Přidala na rychlosti. To milovala. Rychlou jízdu, a svoji motorku. 

Již se pomalu stmívalo, a ona se kochala krásou okolí a užívala si okolní samoty. 

Ani si nevšimla, že se proti ní, vynořil člověk. Běžec. Všimla si ho až na poslední chvíli. 

Strhla motorku na stranu, a převrátila se s ní do příkopu, mezi stromy. 

„Kruci!" vydechla, když popadla dech. Naštěstí se svalila do měkkého. Příkop byl plný bláta a vody.

 Vyškrábala se na nohy, zrovna ve chvíli, když onen člověk, se objevil nad ní. 

„Co tu sakra děláte?!" vyprskla na něj, a snažila se vstát. 

Připadala si ale značně nemotorně. Ihned po prvním pokusu, se znovu svalila zpátky na záda.

 „Co já tu dělám?!" ozvalo se nad ní, velice naštvaně. 

Teprve nyní, si všimla nebesky modrých očí muže, které ji propalovali rozčileným pohledem. 

****

Tak jsem tu ještě s jedním příběhem. 

Hra s ohněm, bude brzy končit, tak jsem neodolala, ještě jeden, i když trochu jiný příběh, než ty předešlé, z prostředí mafie. Doufám, že se bude líbit. Samozřejmě nebudu zanedbávat ani Ztracen v čase, a v Okovech vášně a dominance.

Děkuji za hvězdičky a komentáře.