V PASTI OSUDU (DOČASNĚ POZASTAVENO)

Část 20

Francisco Fletcher, se zhluboka zasmál, ale jeho smích, nebyl upřímný. Měřil si Dianu zvláštním pohledem, a ve tváři mu cukalo, potlačovanou zlostí. 

„Dobře," zašklebil se, a vztáhl ruce, jakoby se vzdával, „věřím tomu, že vy jste jeho milenka, ale nedokážete mne přesvědčit, že on, je ten váš. Nevěřím, že vás dokáže uspokojit. Vím, co ženy chtějí."

Diana překvapeně povytáhla obočí. „Tak vy víte, co ženy chtějí?" vydechla s ironickým podtextem v hlase, „to by mne tedy zajímal, váš duchaplný názor."

 „Chtějí chlapa, který dokáže uspokojit jejich touhy a nároky. Chtějí ošukat. A chtějí, aby se jich dotýkal jejich vysněný princ. Na vizuální stránce slečno milenko, také záleží."

 To už bylo na Dianu moc. Tak rozčilená, snad ještě nikdy nebyla. Nedokázala pochopit, co si o sobě tento odporný chlap, vůbec myslí. 

„Hmm..."zamrkala, „máte pravdu. V tom, s vámi plně souhlasím, pane Fletchere. Přesně takového muže, ženy chtějí." 

Fletcherův výraz, zdál se být čím dál spokojenější. Nepostřehl pro svou nabubřelost, její ironický tón hlasu. 

„A přesně takový, je Adrien," zatvářila se zasněně, a co nejvíce toužebně, „jeho vypracované tělo. Hruď a paže samý sval. Viděl jste jeho pekáč buchet, pane Fletchere? A ty jeho oči. Nejmodřejší oči na světě. Smyslné rty a mužná postava. A ten zadek, pane Fletchere..., pochybuji, že ten váš, by ho kdy dokázal předčít. Je dokonalý. A jeho penis, pane Fletchere..." schválně si olízla rty a zasténala, „je obrovský. Tvrdý jako skála. Je dokonalý. Pochybuji, že váš penis, dosahuje sotva poloviny délky jeho! A můj bože, pane Fletchere, je to ten nejúžasnější milenec na světě. " vyprskla, již celá rudá zlostí. 

Bylo vidět, že ho jejím výkladem, trochu zaskočila. Překvapeně se na ni podíval a zalapal po dechu. Diana ho ovšem chtěla zcela dorazit.

 Ani jeden si nevšiml, že mezi dveřmi, již hodnou chvíli, stojí dva muži. 

„Ano, pane Fletchere, on je to, to co vy, nikdy nebudete. Je to dokonalý muž. V každém slova smyslu. A já ho miluji. Bože! Miluji ho k zbláznění," pomalu šíleně, se zadívala do jeho vytřeštěných očí, „on je krásný, tělem i duší. Kdežto ta vaše, je odporná. A tím i vy, se mi zcela hnusíte, pane Fletchere!" 

„Toho budeš litovat!" procedil skrz zuby Francisco Fletcher, a vztekle se postavil, „my jsme spolu neskončili!" 

„Obávám se, že já jsem skončil s tebou!" ozvalo se ode dveří. Mezi futry stál Adrien, s Ruslanem po svém boku, „radil bych ti, abys ihned, opustil můj dům. Ode dneška, tu nejsi vítán! A varuji tě! Ještě jednou, se přiblížíš k ženě, kterou miluji, a špatně to s tebou dopadne. Ty víš, čeho jsem schopen! Není pro mne problém, tě vymazat z povrchu zemského, Fletchere."

 Adrienovy oči pláli hněvem. Vypadal najednou nebezpečně, a bylo vidět, že i Francisco, z něj měl obavy. Přikrčil se a zatvářil se, jak zmoklá slepice. Pak vyběhl ze dveří, aniž by se otočil.

 Diana si úlevně oddychla a rozeběhla se k Adrienovy. Ten si ji přivinul do náručí a něžně ji políbil, na temeno hlavy. 

Pak jí nadzdvihl prstem bradu, a podíval se jí do očí. V koutku úst, mu cukalo, potlačovaným smíchem.

„Vážně ho mám tak velkého?" usmál se, a cvrnkl ji do nosu.