V PASTI OSUDU (DOČASNĚ POZASTAVENO)

Část 18

„Neměl byste jít do práce, pane Kenyone?" Zavrněla Diana.

 Leželi na posteli. Adrien ji jednou rukou objímal a Diana měla položenou hlavu, na jeho hrudi.

 „Zrušil jsem dnes všechny obchodní schůzky, miláčku. Nehodlám se dnes od tebe vzdálit na jediný krok," políbil ji na temeno hlavy, „myslel jsem, že bychom do oběda zůstali zde, a po pak vás obě vezmu na menší výlet? A večer..." polkl a naklonil se, aby ji viděl do tváře, „ zůstaneš zde? Prosím?" Jeho jasně modré oči, zapláli vzrušením a touhou. Ale byl v nich stále i náznak pochyb a strachu. 

Diana se pohnula a políbila ho na holou kůži, na jeho hrudi. Nemohla pochopit, že ještě stále, může mít nějaké obavy, že by po něm snad netoužila. 

„Hmm," vydechla přidušeně do jeho kůže, nepřestávajíc ho líbat, „ten nápad se mi líbí." Vzepřela se na pažích, aby k němu mohla lépe a pokračovala ve svém zkoumání.

 Adrien překvapeně zamrkal. Srdce se mu rozbušilo znovu jako o závod. 

Dotýkala se ho a hladila po hrudi. Všude. Líbala jeho kůži na prsou, břiše i bocích. I tam, kde si myslel, že by se ho snad ani nedokázala dotknout. Líbala i jeho jizvy a vzrušeně oddychovala. 

A když se ještě o maličko pohnula níže, k jeho rozkroku, zprudka vydechl. Přejela jazykem po celé délce, jeho penisu.

 I jí, srdce bušilo jako o závod. Však to dělala poprvé v životě, ale cítila, že je to tak správné. Přeci ho milovala, a byla si stoprocentně jistá, že on, miluje jí. Cítila to z každého jeho pohledu. Pohybu, i dotyku. S každého slova. Doslova z každého jeho póru.

 „Miláčku..." zasténal, „nemusíš to dělat..., já..., ne že bych nechtěl, ale..." 

„Dělám to špatně?" zapředla Diana, aniž by ve svém snažení polevila.

 „Ne...to..., to ne, miláčku," sotva vydechoval, mezi pohyby jejích úst, na jeho penisu, „děláš to dobře, miláčku..., jen jsem chtěl říci..., že..., že..." 

Diana se odvážila a pohltila jeho penis, do svých úst. Líbilo se jí, že má nad ním takovou moc.

 Moc dobře chápala, co ji tím chtěl říci. Chtěl ji mít hlavně u sebe. Chtěl být s ní. A i když se mu to evidentně líbilo, nebylo to pro něj prvořadé. Opravdu ji miloval. To vědomí, rozlilo v jejím těle zvláštní, jakoby hřejivý pocit štěstí. 

I pro její nezkušenost, instinktivně vycítila, jak se mu to líbí, a co má dělat. Mazlila se s jeho penisem, jak on s ní. Polykala ho, a jazykem kroužila po jeho žaludu.

 „Miláčku..., já..., bojím se, že mě za chvíli přivedeš k vrcholu," vypravil ze sebe trhaně, a pomalu šíleně, se na ni podíval, „nemusíš to dělat..., jestli nechceš." Vykřikl ještě, ale to již vyvrcholil do jejích úst. 

Diana se spokojeně zvedla na pažích a podívala se do jeho tváře. Ztěžka oddechoval, a třes jeho těla, se pomalu začínal uklidňovat.

 „Miláčku ..., já..." zašeptal skoro provinile a pohladil ji po vlasech. 

„Ještě nikdy jsem to nedělala, Adriene, ale líbilo se mi to. Věř mi," usmála se na něj, „i já, chci milovat tebe, jako ty mě. Toužím po tobě." Podívala se do jeho modrých očí. 

„Nikdy jsem nevěřil, že milování, může být nádherné," zašeptal, „už dlouho jsem, Diano..." ztěžka polkl a zakroužil v její tváři, „a možná ani nikdy před tím, to nebylo tak krásné." Přivinul si ji blíže. Posadil se vedle ní, a vzal její tváře, do svých dlaní. Podíval se jí zblízka do očí.

 „Od té nehody, jsem se nemiloval s žádnou ženou, Diano. Měl jsem pocit, že po mě žádná, již nemůže toužit," podlomil se mu hlas, „ale ty..." v očích se mu objevily slzy. 

„Toužím po tobě, Adriene," odvětila, když se odmlčel, „toužím po tobě. Chci tě! Celého. Od konečků vlasů, až po prsty na nohou. I s těmi tvými jizvami, které mimochodem, nejsou tak strašné, jak si sám myslíš." Vůbec nechápala, kde se v ní všechna ta odvaha mohla vzít. Ale cítila, že on, to potřebuje slyšet. 

Snad to bylo tím, že se bláznivě zamilovala, a všechno statní, šlo najednou stranou. Všechen stud, i rozpaky.