[CZ] HIM (HyunChan)

III.

Původně chtěl Christopher svézt Hyunjina na motorce, ale potom, co došel k závěru, že se bude možná pít, tento nápad velmi rychle zavrhl. Nechtěl riskovat ani jejich životy, ani svoje papíry, tak vyrazili pěšky. Bistro, ve kterém se měli sejít, stejně nebylo nijak daleko.

„Jak dlouho vůbec tancuješ?" zeptal se Christopher svého kamaráda, zatímco byli na cestě.

Hyunjin se na chvíli zamyslel. „Bude to patnáct let. Začínal jsem, když mi bylo pět. Vždycky jsem měl nadbytek energie, tak jsem ji ze sebe potřeboval nějakým způsobem dostat," usmál se na něj.

„Je mi to jasný," zasmál se starší. „Hlavně, že tě to baví."

Vyšší přikývl. „Upřímně, nedovedu si představit, že bych kdy dělal něco jiného. Ten půlrok, co jsem to nedělal, byl pro mě nejhorší v životě."

„Co se stalo?"

Hyunjin si povzdechl a zavrtěl hlavou, načež se poškrábal se na krku. „O tom zrovna nechci mluvit, jestli to nevadí."

„V pořádku, chápu to," ujistil ho Christopher a stiskl mu rameno.

„Díky," usmál se na něj vděčně mladší.

Netrvalo dlouho a došli do bistra. Od stolu pro čtyři už na ně mával s širokým úsměvem Minho.

„Kde se flákáte, vy lemry?" zasmál se, když se Christopher s Hyunjinem posadili.

„Není to moje vina, že odtud bydlím o kilometr dál, než vy dva, Minho," zazubil se nejstarší a přátelsky ho pěstí uhodil do ramene.

„Já vím, dělám si srandu," usmál se rozpustile druhý nejstarší a napil se.

„Jaký bylo vůbec doučování?" zeptal se Seungmin, když dožvýkal slanou tyčinku.

„Super, Chris má železnou trpělivost," pochválil svého nového kamaráda Hyunjin, načež se široce usmál. „Jeho mamka nám dokonce přinesla rýžové koláčky."

„To zní dobře, příště se k vám budu muset přidat," zazubil se Seungmin.

„Uvidíme," zasmál se Christopher.

Když k jejich stolu přišla servírka, objednal si džus a Hyunjin si dal mátový čaj.

„Nemáte chuť na pizzu?" ozval se chlapec s rovnátky, když zabodl oči do jídelního lístku.

„Já souhlasím, mám docela hlad," přikývl Minho.

„Jednu nebo dvě?" zeptal se Christopher a taky nahlédl do nabídky.

Seungmin obrátil pohled na mlčícího Hyunjina předtím, než znovu promluvil. „Dáme prvně jednu, a kdybychom měli ještě hlad, tak můžeme dát druhou."

„Dobře," přikývl Hyunjin.

***

Od jejich stolu se ozývaly výbuchy smíchu doprovázené divokou gestikulací. Nejednou si museli otírat slzy od smíchu a Hyunjinovi se málem povedlo přepadnout smíchy ze židle. Christopherovi opět probleskla hlavou myšlenka, že je svým způsobem roztomilý.

„Chrisi?" ozval se za zády nejstaršího až příliš známý dívčí hlas. Seungminův výraz ho ještě ujistil v tom, o koho se jedná.

Těžce si povzdechl a otočil se. „Dino. Co chceš?"

„Mohli bychom si spolu promluvit?" pokusila se dívka o smutný pohled.

„Teď?"

„Prosím," povzdechla si a natočila si pramen hnědých vlasů na ukazováček.