[CZ] HIM (HyunChan)

XIII.

Následujících několik minut vnímal jako útržky. Slyšel starostlivý hlas staršího muže, Hyunjinův rozechvělý dech a šelest v pozadí. Poté najednou stál a někam ho vedli. Následně seděl v autě, které nepoznával, ale cítil Hyunjinovu přítomnost vedle sebe. Že by byli v taxíku...? Zanedlouho slyšel svého přítele, jak s někým telefonuje, zatímco ho držel za ruku. Jeho hlas byl občas proložen popotáhnutím. Z toho, co pochytil, pochopil, že mluvil se svojí mámou.

Jakž takž pořádně si začal uvědomovat svoje okolí teprve když auto zaparkovalo před domem Hwangových. Hyunjin vystoupil, obešel auto a otevřel dveře na jeho straně. „Pojď, lásko," pobídl ho a nastavil mu ruce, aby se o něj mohl zapřít.

Vděčně jeho pomoc přijal. Když konečně stál, omotal paži kolem ramen svého přítele, aby měl ještě o něco větší oporu. „Promiň, jestli jsem těžký," zamumlal a otočil tvář k němu.

Mladší chlapec mírně zavrtěl hlavou a pousmál se. Na tvářích se mu leskly slzy. „V pohodě. Pojď, mamka se ti na to podívá, je doktorka."

Pomalu došli ke vchodovým dveřím, které už se pomalu otevíraly. Stála mezi nimi dlouhovlasá žena s ústy překrytými rukou a za ní nějaký muž. Možná to byl její přítel. Netvářil se o moc lépe. To opravdu vypadal tak strašně...?

„Co se proboha stalo?" zeptala se otřesená žena, zatímco Hyunjin s jejím přítelem mu pomohli se posadit u jídelního stolu.

„Narazili jsme na Seonga. Vůbec jsem netušil, že tam bude," povzdechl si Hyunjin a odhrnul si vlasy z obličeje.

„Viděl jsem ho, jak se s Hyunjinem baví, když jsem se vracel ze záchodů. Nerozuměl jsem, co mu říká, ale chtěl ho uhodit."

Mladší chlapec přikývl a otřel si oči. „Chris to schytal za mě. Hodil s ním a on se při pádu praštil hlavou o stůl. Naštěstí měl tupý hrany. Na chvíli omdlel."

Paní Hwangová přikývla, zatímco stále hledala věci, které potřebovala, aby Christophera prohlédla. „Měl jsi štěstí, že sis o ten stůl nerozbil hlavu. Motá se ti hlava?" zeptala se ho, když si před něj konečně stoupla.

„Už ne tolik, motala se mi hlavně po tom nárazu. Teď se mi motá jen když rychle změním polohu," odpověděl.

Žena přikývla a vzala malou baterku, aby zkontrolovala reakce jeho zornic. „Na světlo reaguješ normálně. Chce se ti zvracet?"

„Ne, že by se mi chtělo zvracet, ale trochu se mi obrátí žaludek, když se rychle pohnu, stejně jako se mi při tom motá hlava."

„Rozumím," přikývla paní Hwangová a narovnala se, načež od svého partnera převzala pytlík s ledem a přiložila jej Christopherovi na naražený spánek. „Vypadá to, že otřes mozku nemáš, ale zkus vydržet ještě alespoň dvě hodiny vzhůru. Ráno tam budeš mít pěknou modřinu."

Christopher přikývl a sám si led na naraženém místě podržel. „Díky, paní Hwangová."

Žena se usmála a přikývla. „Není za co. Můžete už jít do pokoje, jestli chcete."

„Díky, mami," objal ji Hyunjin předtím, než pomohl svému příteli znovu na nohy a pomalu a opatrně jej vedl do patra. V pokoji ho posadil na na postel a klekl si před něj, načež ho chytil za volnou ruku. „Tak strašně mě to mrzí, miláčku, vůbec jsem nevěděl, že tam bude..."

Starší z dvojice zavrtěl hlavou a políbil ho na hřbet ruky. „Tím se vůbec netrap, zlato. Nikdo to nemohl tušit. hlavně, že jsi ty v pořádku."

„Ale ty..."

„Mlč a pojď se sem posadit," odložil pytlík s ledem a poklepal si na stehna.

Hyunjin přikývl a usadil se mu na klín, přičemž ho objal kolem krku a políbil ho na formující se modřinu. Potom si schoval tvář do jeho ramene.

„Kdo to vůbec byl?" pohladil ho starší po vlasech.

Vyšší si těžce povzdechl a otřel si obličej. „To byl Seong, můj bývalý přítel."

Christopher přikývl a objal svého milence ještě o něco pevněji. „Choval se k tobě vždycky takhle?"

Hyunjin zdráhavě přikývl, zatímco si kousal dolní ret. „Jo," odpověděl šeptem. „Líbilo se mu, když nade mnou měl kontrolu. Vždycky chtěl, abych ho na slovo poslouchal a pokaždé, když se něco stalo, obrátil to proti mně. Když jsem nesplnil jeho příkazy doslova, obvykle mě zbil... A já blbec jsem si myslel, že to dělá pro moje dobro," vzlykl tiše a otřel si oči. „Promiň, nechci brečet..."

„Můžeš brečet, kolik chceš, lásko, to je v pořádku," políbil ho starší na rty.

Vyšší přikývl a znovu si otřel oči. „Dokonce kontroloval i jak vypadám, kolik vážím... Vždycky chtěl, abych byl hubený, prý abych byl lepší tanečník, abych byl lehčí, abych nemusel tahat tolik zbytečný váhy... To u mě odstartovalo skoro rok dlouhý cyklus hladovění a zvracení, dokud jsem neskončil na čtyři měsíce na psychiatrii. Pustili mě loni na konci října, a pak jsem se chystal na přijímačky. Seungmin se mnou celý to strašný období byl, proto se mě tak snaží chránit..."

Menší cítil, jak v něm vře krev. Ten Seong měl z pekla štěstí, že mu Hyunjin tohle neřekl předtím, než na něj náhodou narazili. Přitiskl k sobě svého milence ještě o něco pevněji. „Už ti nikdo neublíží. Vždycky tě budu chránit, a vždycky tady pro tebe budu, ať už se děje cokoliv, dobře?"

Mladší popotáhl a otřel si oči. „Díky, Chrisi. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená," zašeptal a políbil ho.

Christopher polibek opětoval. Líbal ho na ústa, tváře, čelist a krk. „Jsi ta nejkrásnější bytost, kterou jsem kdy viděl. Nejen, že jsi krásný, ale jsi i chytrý a je s tebou sranda. Cením si každý vteřiny, kterou jsem s tebou strávil, nevyměnil bych je za nic na světě."

Hyunjin se pousmál a opřel si svoje čelo o to druhého. „Miláčku, strašně ses bouchl do hlavy."

Starší zavrtěl hlavou a jemně uchopil jeho ruce do svých. „Myslím to vážně. Vím, že je na to možná trochu brzo, ale... miluju tě."

„Já tě taky miluju, Chrisi," usmál se široce mladší, i když mu po tvářích tekly slzy. Starší mu je jemně setřel palcem.

„Doufám, že to jsou slzy štěstí," políbil ho na tvář.

Vyšší se tiše zasmál a přikývl. „Neboj, jsou. Už dlouho jsem nebyl šťastnější, než jsem teď."

„To jsme dva, Jine," znova Hyunjina políbil a objal.

***

Za dvě hodiny už byly umytí v posteli, a tentokrát byl Christopher ten, který měl hlavu položenou na hrudníku toho druhého. Poslouchal klidný tlukot jeho srdce. Natáhl se pro telefon, aby napsal mámě, že je v pořádku, když v tom ho zaujalo upozornění na zprávu od Minha. Neodolal a otevřel ji.

Nezabránil úsměvu, když se podíval na fotku, kterou mu jeho kamarád poslal. Byly na ní dvě propletené ruce, jedna Minhova a druhá Seungminova. Nastavil displej tak, aby viděl i jeho přítel.

„Co je?" nadzvedl Hyunjin hlavu, aby si mohl fotku pořádně prohlédnout.

„Minho a Seungmin se dali dohromady."

„No ne," usmál se mladší. „Tak to jim přeju, i když bych to do nich v životě neřekl."

„Jo, to jsme dva."

Popřál Minhovi se Seungminem za sebe i za Hyunjina hodně štěstí, napsal svojí mámě zprávu, že je v pořádku, odložil telefon a znovu si pohodlně ustlal na hrudníku svého přítele. „Dobrou noc, lásko."

„Dobrou noc."

Hyunjin ho s mírným úsměvem hladil ve vlasech, dokud neusnul.