[CZ] HIM (HyunChan)

IX.

Ráno ho probudilo zvonění jeho telefonu. Předtím, než ho nahmatal, cítil, jak se k němu osoba vedle něj přitulila ještě víc.

„Ano?" pozdravil rozespale do telefonu a omotal paži kolem Hyunjina, načež ho začal hladit ve vlasech.

„Ahoj, Chrisi, promiň, že tě budím, nevěděl jsem, že ještě spíš," omluvil se Minho.

„Ne v pohodě," tiše si zívl, načež se podíval na displej, aby zjistil, kolik je vůbec hodin. Bylo skoro poledne. Nepamatoval si, kdy naposled takhle dlouho spal. „Co pro tebe můžu udělat?"

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešel zítra odpoledne do města. Potřebuju si vyřídit pár věcí a nechce se mi samotnému."

Christopher přikývl a souhlasně zamručel. „OK. Sejdeme se po škole?"

„Jo, to bude asi nejlepší, ať se nikde nenaháníme," usmál se volající.

„Dobře, tak domluveno. Tak zatím."

„Zatím."

Ukončil hovor a otočil se na bok, aby Hyunjina mohl obejmout ještě pevněji. „Dobré ráno."

„Dobré ráno," usmál se mladší a políbil ho na čelo. „Jak ses vyspal?"

„Dobře, díky. Jak ses vyspal ty? Už jsi neměl žádné noční můry?" zvedl k němu pohled a pohladil ho po tváři.

Vyšší zavrtěl hlavou. „Už ne. Ještě jednou promiň za ten večer, chvíli jsem si myslel, že jsi... někdo jiný," zašeptal a sklopil pohled.

„Už se neomlouvej, prosím tě. Jak jsem říkal, nic se nestalo," chlácholil ho Christopher a opatrně ho otočil na záda, načež ho políbil.

Hyunjin se zatvářil jako smutné štěně, ale přesto přikývl. Pohladil staršího ve vlasech, přičemž si ho přitáhl do dalšího polibku. Zatímco svými ústy prozkoumával jeho, konečky prstů lehce hladil jeho silné paže. Dovolil si rukama vklouznout pod volné triko, aby se mohl dotýkat jeho svalnatého trupu. Nejen slyšel, ale i cítil, jak dech druhého těžkne a jeho srdce tlouklo jako o závod. „Hrozně rychle ti bije srdce," zašeptal do jeho rtů, když se potřeboval nadechnout.

„To je kvůli tobě," odpověděl stejně tiše Christopher, načež ho znovu políbil.

Vyšší se do polibku usmál a přetočil se nad něj. Posadil se mu obkročmo na stehna a opřel se mu rukama o hrudník.

„Je ti pohodlně?" usmál se starší, přičemž ho pohladil po paži.

„Máš pohodlný stehna," zazubil se Hyunjin a na potvrzení svých slov jednu ze svalnatých nohou druhého stiskl, čímž si od něj vysloužil spokojené zamručení. Sám pro sebe se usmál a posunul se na jeho nohách trochu níž, přičemž je nepřestával hladit.

„Hyunjine," ozval se tichý vzdech. Christopher natáhl ruce, aby chytil zápěstí mladšího do svých.

„Mám přestat?" zvedl mladší velké oči k druhému.

„Líbí se mi to, ale... Jsi si jistý?" zeptal se menší a pohladil Hyunjina po tváři.

Ten překvapeně zamrkal, ale nakonec přikývl.

Christopherovi to neuniklo. Posadil se, načež ho objal kolem ramen. „Je všechno v pořádku?"

Vyšší přitakal, ale na chvíli uhnul pohledem předtím, než s ním znovu navázal oční kontakt. „Jo, jen... Nikdo se mě předtím nezeptal, jestli jsem si jistý," zašeptal.

Christopher stiskl rty do úzké linky. S jakým bezohledným hovadem měl jeho miláček co do činění? „Nikdy nebudeme dělat to, co se ti nelíbí, rozumíš?"