Jsou to už dva roky od kdy jsem se vrátila z Ameriky zpátky do Prahy. Chodím často za klukama a pomáhám jim v kanceláři. S Bárou jsme byli na jedny krásný dovoleny a trávim u ni už víc času jak u andyho. Když o něm mluvíme. Dostala jsem od nej na narozky Vakoveverku létavu. Nechápu jak ji sehnal a kolik vůbec stala ale málo to nebylo. Jmenuje se Šimon a je to to nejhezčí stvoření pod sluncem. No a jak to mám z kluky? Jakub je pořad hnusný a ostatní jsou největší zlaticka. Toho Jakuba už tak neřeším. Andy si nasel holku a tohle byli moje dva roky. Proc jsem se ozvala tak neskoro? Protože se nic za ty dva roky nedělo. Teď mířím k Barunce do studia kde mě bude tetovat. "Ahoj." Vypískla jsem a skočila ji okolo krku. "Ahoj krásko." Políbila mě na tváře. Pustili jsme se do tetování. Chvíli před koncem mi zavolal Dominik. "Čau šťávo kam tečeš?" Zasmál se. "Hele daleko od tebe." Zasmála jsem se taky. Cítím se při nich fakt dobře. "No co chceš?" Zeptala jsem se. "No ono Juraje zavřeli." Dořekl a mě se jakoby zastavil svět. On byl jeden z mých nejoblíbenějších. "Dominiku nedělej si ze mne prdel." Začal se mi třást hlas. "Nedělám. Fakt mi to je líto." Zašeptal. Byla jsem ticho. Bára mi stále dělala to tetování. "Jsi tam šťavo?" Zeptal se po chvíli. "Jo. Niku Bára mi doděla tetování. Mužů pak přijít?" Utřela jsem si slzy. "Jo pak mi to ukázeš. Mužů pro tebe přijít když chce." Zasmál se. "No neukazu na kozy mi koukat nebudeš. Budu moc rada když přijdeš." Otočila jsem se na Barunku která byla zabrána do roboty ale taky mě poslouchala. "Tak Jo zavolej pak." Zasmál se a zrušil. "Co se stalo?" Zeptala se. "Juraje zavřeli." Koukla jsem na ni. "To mi je líto. Půjdeš teď do Pardubic asi?" Začala mi natírat tetování. "Jo asi Jo. Ale vrátím se. A budu ti volat. Neboj se." Usmála jsem se na ni. Tetování jsem měla přes břicho až na hruď. Šlo mi to přes prsa. Co kurevsky bolelo ale stalo to za to. Napsala jsem Dominikovi ze čekám s Bárou. Hned odepsal ze vyrazí. Do hodinky byl tady. "Ahoj." Obejmul mě. "Ahoj." Zašeptala jsem mu do hrudi. "Tak co půjdeme?" Pohladil mě po zádech. "Můžeme." Kývla jsem. "Neboj se Báro přijdu v pohodě a vrátím se taky v pohodě. Budu ti psát i volat jasný? Všechno bude v pořádku a postarej se mi o Šimiho a taky o sebe." Držela jsem ji za ruce. "Neboj ty se hlavně nezabi s Jakubem a nech se mi kluci starají o tebe." Usmála se. "Dame ti na ni bacha." Usmál se Nik. Společně jsme pak odešli ke mě zabalit věci a směr Pardubice. Celou cestu bylo ticho. Pak me Domča vyložil z nich s tím ze mám jet nahoru a ze za chvíli přijde jen jde do krámu a po Tomáše do studia. Jen jsem mu na to Kývla a odešla na horu. Dal mi klíče abych si otevřela. Prý by tady měl být Jakub tak abych nezvonila. Vešla jsem do bytu. Zula boty a hned šla do koupelny. Sedla jsem si k vaně a Rozbrečela se. Celou cestu jsem se držela. Teď už jsem ale nedokázala. Když v to mi někdo vběhl do koupelny. Jakub. "Co se stalo?" Klekl si ke mě a ruku mi položil na koleno. "A co se staráš? Dva roky jsem jen na obtíž tak proč se zajímat teď?" Vyštěkla jsem a s podepřením o vanu jsem vstala. "Se ukidni mladá dámo tak se jen kurva ptám co ti do píči je. Chci být slušný a ty tady po mě hned štěkáš se uklidní." Vyšel za mnou a začal křičet. "Jo jen se ptáš aby jsi se mi mohl vysmát co?" Otočila jsem se na nej. "Jasný protože já nemám co jiného dělat ze?" Rozhodli ruky. "No tak asi nemáš když mě za každou picovinu shazuješ kurva. Nic jsem ti nikdy neudělala." Taky jsem se začala vztekat. "Jsi úplně stejná. Jsi jako všechny ostatní. Coura. Zkurvena coura!" Vykřikl. "Díky." Tohle už jsem nemohla poslouchat. Otočila jsem se a odešla do Dominikova pokoje. Sesunula jsem se o dveře a ještě víc se Rozbrečela. "Co se proboha stalo?" Vešel do pokoje Dominik a hned se ke mě rozběhl. "Já se Rozbrečela kvůli jurovi a pak se pohádali s Jakubem a to mě dostalo ještě víc." Zamhouřila jsem očima. "No tak Nebreč. On se vrátí. A Jakuba už neřeš." Obejmul mě. "Díky." Zašeptala jsem.
