17

648 12 0
                                    

"Našel jsem tě." Chytil mě za ruku Kuba. "Našel no. Pojď chci domu jsem ospalá." Táhla jsem ho pryč. "Počkej." Zastavila jsem se a pustila ho. Odešla jsem za kluky. "Jdu domu. Báro jdeš?" Otočila jsem se k ni. "Jo." Postavila se a začala se loučit. Ja taky. "Mějte se holky." Políbil mě do vlasů Nik. My s Bárou jsme vyšli za Jakubem který kouřil. Chytil mě za ruku a společně jsme se rozešli dovnitř. Už ve výtahu se mi začal lepit na rty. "Asi si musím nabít sluchátka." Zasmála se. "Ne já s nim spát nebudu." Zastavila jsem ho. "No tak. Alicko." Zakňučel. "Jakube fakt ne." Zakývala jsem hlavouna nesouhlas. Jen Protočil očima a společně jsme vešli do bytu. My hned zapadli do mého pokoje. Jakub si nechal jen trenky a lehl do postele. Vytáhl telefon do kterého čuměl. "No tak nebuď uražený. Víš jak to dopadlo minule. Promiň ale já to fakt nechci." Posadila jsem se k němu. "Ne to já se omlouvám nechci tě do ničeho nutit." Chytil me za ruku. Nakonec jsem si lehla k němu. Ležela jsem mu na hrudi. Jeho ruce byli okolo mého těla. Celou dobu mě hladil po zádech a líbal do vlasů. "Asi půjdu na par dnů do Ameriky." Zašeptala jsem. "Cože? Proč jako?" Zvedl obočí. "Chybí mi bracha. Kubo jsou to víc jak dva roky co jsem ho neviděla. Já nechci být dlouho. Už vůbec nechci potkat rodiče. Chci jen jít za bráchou. Prosím nezlob se." Opřela jsem mu bradu o hruď. "Nezlobím se. Já chápu ze ti chybí. Jen budeš chybět i ty mě." Políbil mě. "Kubo všichni mi budete chybět. Můžeme se dohodnout ze přijdu pak hned k vám když chceš." Usmála jsem se. "Ano prosím." Taky se usmál. Vytáhla jsem telefon a začala hledat letenky. Napsala jsem i Báre jestli jde se mnou. Samozřejmě ze Jo. Všechno jsem to zařídila. Zítra večer letíme. Pak jsem telefon odložila a věnovala se kubovi. Začala jsem ho líbat. Taky ze to u líbání skončilo. V objetí jsme zaspali.

Ráno když jsem se vzbudila šla jsem udělat snídan. Pak si balit kufr a dat vyprat ty věci který nejsou a potřebuji je. "Dobrý ráno zlato." Usmál se Kuba s jeho ranním chraplavým hlasem. "Ahoj." Taky jsem se Usmála. Hned se posadil ke stolu a začal snídat. Já si pravé oblékla podprsenku na cvičení. "Co jdeš dělat?" Zeptal se Kubo. "Hele honit si kokota víš?" Zasmála jsem se. "Ty svine pojď sem." Začal se smát a utíkat za mnou. Když mě chytil otočil si mě k sobě. Jeho ruce byli stále na mým pasu. Pomalu se ke mě začala přibližovat až kým se naše rty nespojili. Pak si mě na sebe vyhodil. Moje nohy byli okolo jeho pasu. Ruky za krkem. Ty jeho byli na mém zadku. "Kubo jdi snídat já jdu cvičit." Odtáhla jsem se. "Ještě jednu pusu." Zakňučel. Přilepila jsem se mu na rty a začala ho líbat. "Tak Jo." Položil mě na zem a šel si sednout zpátky k stolu.

-

"Ty vole segro." Skočil mi okolo krku. "Čau krasavče." Usmála jsem se. "Co ty tady?" Zeptal se. "Přišla jsem se na tebe kouknout jak tady žiješ a tak podobně." Posadili jsme se. "Jo a tohle je Bára." Ukázala jsem na baru která teď přišla z hajzlu. "Těší mě Marian." Podal ji ruku. "Bára." Usmála se a sedla si k nám. "Tak co našla jsi si konečně přítele? Jak se má Andreas? Jací jsou ty jeho kamarádi?" Začal klást otázky. "Přítele nemám. Andy se má skvěle a já jsem moc rada ze jsem konečně s nim i když s nim už moc nebydlím potkáváme se často. Jeho kamarádi jsou skvělý fakt." Usmála jsem se.

Jedno vím... ona je ta práva /Yzomandias Kde žijí příběhy. Začni objevovat