"Kubo já už půjdu domu asi dnes. Když do hodiny sednu na vlak budu v pohodě do večera doma." Řekla jsem asi po hodině lezení u nej v posteli. Myslím ze na chvíli i zaspal. "Ne alic nechod. Dnes ne." Zvedl se z moji hrudi. "Kubi musím domu. Bára se mi nemůže věcně starat o Šimona a taky musím začít vydělávat protože skončím na ulici za chvíli." Pohladila jsem ho po jeho dredech. "Kdo je vlastně Šimon?" Zeptal se. "Je to moje veverka. Jsi si myslel ze mám kluka?" Zašklebila jsem se. "Jo myslel. A co jsem si měl myslet? Když ti Bára řekla ze chybíš nějakému Šimonovi co jsem si měl myslet." Začal se smát. "Jo mas pravdu. Též bych si to myslela." Zasmála jsem se. "Hodím tě na nádraží?" Pohladil mě po tváři. "Když chceš můžeš. Budu moc rada." Usmála jsem se a šla si balit. Vytáhla jsem tepláky a šla si vzít triko když v tom mě Kuba zastavil. V rychlosti odešel do šatníku a vyšel s ještě zabaleným trikem. Nový merch. "Je to to větší číslo. Mělo být moje ale tak dam ho tebe. Doufám ze se v něm neztratíš." Podal mi ho. "Děkuji." Usmála jsem se a natáhla ho na sebe. "Ještě tak čtyři krát by jsi se tam vesla." Zasmál se. "Tak pojď půjdeme." Zvedl mi tašku a rozešli jsme se ven. Otevřel mi dveře a tašku hodil do zádu. Já si Koukla vlaky. Akorát stíhám. Supr. Bárče psát nebudu překvapim ji. "Moc děkuji Kubo." Usmála jsem se když zastavil na stanici a vytáhl mi tašku. "Dej mi vědět kdyby něco Jo? Kdyby ti bylo blbě nebo tak. Ano?" Podal mi tašku. "Budu tě informovat Tati." Zasmála jsem se. "Jsem moc rad ze jsme v pořádku a už se nehadame. Fakt mě to mrzí byl jsem kokot." Přitáhl si mě za pas blíže. "Ty jsi kokot stále Jakube. Ale mám tě rada." Začala jsem se smát. On taky. "Tak se měj. Fakt mi dej vědět hlavně jestli si doma v pořádku." Políbil mě na čelo. "Dam ti vědět. Děkuji za všechno." Usmála jsem se a Obejmula jsem ho. "Měj se Kubo." Zamávala jsem mu. Pak jsem už jen viděla jak nastoupil do auta a odešel. Já do deseti minut nastoupila do vlaku. Nasadila si svoje sluchátka a Opřela se do Sedadla. Bolest byla o trochu mírnější ale stále to bolelo. Začala jsem zařizováni jednoho bytu. Ozvala se mi jedna Mamka která se teď stahuje i s její rodinou. Manžel a dvě děti. Oba kluci. Chtěla by pomoct s zařizováním tak se na to di vrhnout. Pak se potkáme a vyřešíme jestli to tak muže být. Řekla mi i přibližně co mají rádi jaký styl nebo barvy. Tím pádem mi cesta uběhla o mnoho rychleji. Když jsem vystoupila na stanici v Praze. Upravila jsem si bundu a vydala se směr Bárine studio. Když jsem se dostavila Bára pravé tetovala. Jen jsem se po tichu Posadila ke stolečku a začala dokončovat svoji práci. Po dodělaní tetování se rozloučila s tou holkou a pak si všimla mě. "Ty kundo jsem se posrala pravé." Začala se smát. "I já tě rada vidím." Obejmula jsem ji. "To je jasný ze i já tebe to už ti snad ani nemusím říkat ne?" Zamračila se. "No ne nemusíš no." Obě jsme se začali smát. "Pojď půjdeme na večeři. Já mám vše hotovi a ty mi musíš říct všechno." Začala si oblékat bundu. Společně jsme se rozešli do nějaký restaurace. Všechno co se dělo jsem ji řekla a pak odešla domu. Jen si dat vyprat věci a pak půjdu zpátky za Bárou. "Ahoj Andy!" Zakřičela jsem do útrob bytu. "Cauky!" Vykřikl a Obejmul mě. "Já jsem dam prát nějaký věci a taky si nějaký vezmu pak půjdu za Bárou. Vám s (hale nasla jsem jak se jmenuje podle internetu je to Terezie ale já si fakt nejsem jistá ale proste to budu zkracovat na Terka a tak podobně. Kdyby někdo věděl na sto procent budu rada za opravu :D) Terez prostor." Usmála jsem se na nej. "Jo tak Jo. Jak bylo?" Zeptal se. Řekla jsem mu z části jak bylo. Hlavně části s Jakubem jsem vynechala. Tedy hádky ne. Pak by to bylo napadne. Já vlastně ani nevím proč to normálně neřekneme ze jsme v pohodě.
