Love/Hate Camp

Kamarádi ?

Ami:

Než mi došlo co se stalo, už byla pryč.
Nestačila jsem ji ani nic říct. Zahlídla jsem jak má v očích lesk.

Vážně je mi jí líto a chtěla bych teď nejradši za ní jít s utěšit ji. Když nad tím přemýšlím, tak se ani neznáme a nevím jak se jmenuje.

Stoupla jsem si a šla se podívat k její tašce. Pro moje štěstí tam měla připnutou jmenovku. Jmenuje se.... Mia aww to je krásný jméno.

Když už jsem věděla aspoň jméno, řekla jsem klukům že si musím ma chvilku odskočit.

Vydala jsem se směrem k záchodům. U dveří jsem se zastavila a uslyšela potiché vzlyky. Ona se šla vážně vyplakat ouu.

Přišla jsem blíž ke dveřím a lehce na ně zaťukala, aby se nelekla. Nadechla jsem se a řekla: Miíí, to jsem já, ta holka co ti hlídá tvoji tašku. Neboj se, je v pořádádku, ale slyším že ty nejsi.

Otevři mi prosím.... chci ti pomoct, neboj se. Asi bych se ani nedivila kdyby mě poslala doháje, ale zkusit jsem to musela.

Nic se nedělo

Samozřejmě... co jsem si myslela, že by si někdo v takové situaci nechal pomoct od někoho cizího ?! ha sem ale naivka.

Už jsem se chystala otočit a jít pryč, když v tom cvakl zámek ode dveří.

Pustila mě 🥹

Neotálela jsem a hned vzala za kliku, vešla za ní dovnitř a zamčela, aby sem nikdo nevlezl.

Seděla tam v takovém ,, klubíčku" a měla úplně zaslzené očka. Strašně se třepala.

Čupla jsem si před ni a vzala jsem si její ruce do mích dlaní a držela je. Mia zvedla hlavu a podívala se mi do očí.

Mia: *o odkud víš j j jak se jmenuju ?*

Ami: ,,Podívala jsem se na jmenovku, kterou máš přidělanou na své tašce"
(Snažila jsem se mít klidný tón hlasu aby se nebála).... jen pokývala, že chápe a dala zase halavu dolů.

Ami: ,,Moje jméno je Ami"

Tohle ji přinutilo znova zvednout její očka a podívat se na mě.

Zeptala jsem se Mii jestli ji můžu obejmout a natáhla k ní ruce.
Ona mi skoro hned pokývla hlavou že ano.

Za ruce jsem ji pomohla vstát, ale hned potom co si stoupla se tak divně zavrávorala. Hned jsem ji chytla aby nespadla.

Její očka se teď na mě podívali a já se v nich mohla utopit. Má nádherné oči.
Palcem u ruky jsem jí setřela slzy z tváří. Teď jsem ji pravou dlaní držela tvář a levá ruka byla na jejím zátylku.

Trošku ke mě přicupitala blíž. Kolem pasu mi obtočila ruce a obličej mi zabořila do hrudi.

Byla malinká, takže hlavou byla na mé hrudi a vypadalo to že mi poslouchá tlukot srdce.

Byla jak páratko, takže se dala snadlo celá obejmout. Pravou rukou jsem ji hladila ve vlasech a levou jsem ji hladila po zádech.

Ami: ,,Neboj se, všechno bude zase lepší... uvidíš... no a pokud ne, tak zase přijdu a zase ti pomůžu!"

snažila jsem se ji utěšit a asi se mi to dařilo, protože se přestala třepat.

Chytla jsem ji za ramena a trošku ji odtáhla tak, abych jí viděla do obličeje.
Podala jsem ji kapesníček na vysmrkání a druhým ji utřela doufám že poslední slzy.