Love/Hate Camp

idk

Ami:

Ráno jsem se vzbudila a jako první věc viděla skoro nahou Hange na polštáři. Zasmála jsem se tomu a rozkoukala se. Hned po té jsem zjistila, že jsem se vzbudila první, protože Mia spokojeně odfukovala. Eh kolik asi je ? jsem si řekla pro sebe. Nevzala jsem si sebou hodinky letos, sakra.

Podívala jsem se na spící Miu a ona měla zrovna jednu ruku pod hlavou a tou druhou objímala deku. Zpozorovala jsem, že na té ruce má takové ty sportovní hodinky. Přemohla mě zvědavost a tak jsem se zvedla z postele a šla k ní. Opatrně jsem jí vzala ruku, tak aby se nevzbudila a zapla ty hodinky. Svítilo na nich 6:33 a nemohla jsem si nevšimnout té tapety co na nich měla. Později ji s tím musím nějak trošku potrápit... muhahaa

Ani jsem se nechtěla probudit, protože se mi nechcou řešit věci okolo mýho včerejšího mental breakdownu. Vždycky když tohle na mě přijde, tak se zašiju někam kde jsem sama a tam si v klidu brečím, ale tady se mi to nějak vymklo z kontroly. Doufám že si mě nikdo jinej než Mia, Chiya a Nigi nevšimli.... hmm pak jim musím poděkovat, že tu jsou se mnou.

Možná už chápu pointu toho skoro hentai body pillow. Protože když se cítíš na hovno a pak otevřeš oči a vedle tebe je toto, tak ti to hned zvedne náladu... jako mě teď.

Už bych měla přestat přemýšlet nad blbostma... noo když jsem teda zjistila čas z Mijiných hodinek, cupitala jsem si to zpět do postele, protože bylo extrémně brzo. Já jsem totiž poněkud noční typ kterej žije přes noc a potom dlouho spí a to klidně i pak přes odpoledne. Hmm říkali vlastně včera kdy je budíček ? ani nevím... a usla jsem.

Krásně jsem si spinkala v zahřátých peřinkách, když v tom do mě začalo něco drbat. Nepřestávalo to, tak jsem se rozhodla otevřít oči a podívat se co se mnou hýbe. Ojj... Mia to se mnou hýbala, tak jsem se jen na ni zasmála a otočila se zpátky na to, že jako budu spát dál ne.

Noo ale to mi nějak nevyšlo, protože Mia furt se mnou hýbala a žďuchala do mě a něco mluvila.

Mia: ,,Amiii !!! hej Ami vstávej !!!..... hned dělej prosím. Já nevím co se děje pomoc..... sakra Amko vstaň ty lenochu !!!!"

Ami: ,,うーん、何が起こっているのですか [hmm ?!?, nani ga okotte iru no desu ka]" (v překladu: co se děje ?)

Mia: ,,wtfff ?? c-co to teď bylo. Cos mě řekla ?"

Ami: ,,でもあなたはそれを聞いた [demo anata wa sore o kiita]" (v překladu: však jsi to slyšela ne ?!)

Mia: ,, Kámo promiň, ale furt ti nerozumím co to na mě mluvíš... neumím řeč tvého kmene"... agr to se jako nějak přepla a zapoměla, že mluví češtinou ?... teď tady celým táborem někdo píská na píšťalku či co to je a já nevím co mám dělat.

,,Sakra Amino vstaň už" a to sem už na ni obkročmo skočila

Pořád mě někdo otravoval a po nějaké době jsem pochopila proč. Slyšela jsem jak se táborem ozývá zvuk píšťalky na kterou píská hlavní vedoucí. Značí to to, že se máme rychle převlíct obout a vyjít před chatku a ten kdo to udělá poslední bude mít stupidní trest.

Otevřela jsem oči a jako první se mi v nich ukázala Mia, která na mi obkročmo sedí na... ehm. Co to doháje dělá ? chce abych hned po ránu dostala infarkt ?

,,Ehh c-co to děláš Mio ???"

Mia: ,, Snažím se tě vzbudit vole, protože nevím co se děje"

,,Aaa jo ta píšťalka noo značí to že se máme co nejrychleji obléct a vyjít před chatku a ten kdo to neudělá a nebo to udělá poslední bude mít nějakej blbej trest"

Mia:

,, Paráda... fakt děkuju, že hned první den na sebe upozorním a budu mít ještě nějakej trest"....naštvaně jsem si to odkráčela k sobě do postele a začla hledat moji oblíbenou fialovou mikinu z tašky. Našla jsem ji černé uplé kraťase a oblíkla jsem si to.

Hodila jsem očkem ještě po Ami, která už seděla na posteli a začla hledat v tašce... hádám, že taky oblečení. Fakt jsem naštvaná, ale ani nevím na koho. Víc na sebe a ta menši půlka na Ami. Zas cítím, že na mě přichází ta debílní nálada smíchaná s depresí.

Já ji nechci tady mít 😭, protože nechci aby mě tak nekdo viděl a nechci to řešit. Musím se snažit přetvařovat... skoro jak celej život. Já se vlastně přetvařuju skoro furt, že dělám že je všechno supeer, ale vnitřně trpím.

Vyšla jsem teda sama z té chatky a všichni tam už stáli. Je mi jasné, že jsme poslední, takže jsem se už nějak víc nestresovala a jen prostě čekala co bude. Ami zachvilku vyšla ven a vypadala dost smutně. Podívala se na mě a stoupnula si na druhý kraj chatky.

Ten hlavní co držel tu píšťalku konečně dopískal, ukázal na nás a řekl, že jsme přišli poslední a tím pádem nás čeká nějakej trest, kterej prý vymyslí on se zbytkem hlavních vedoucích. Joo hurá no... strašně se těším juhuu 😑.

Všichni se někam rozešli a tak jsem šla za nima, protože jsem na Ami neměla moc náladu a nechtěla jsem s ní teď mluvit. Já když mám depresi a panicky attaky, tak se radši stranim odevšech a to teď cítím, že mám.

Ještě furt nevím kde co je, tak jsem prostě šla za ostatníma. V dálce jsem uviděla Chishiyu s Niragim jak se usmívají a pak když spatřili, že nejsme s Ami spolu, tak měli zmatené pohledy. Je mi jasný, že půjdou radši za Ami, takže jsem ani nějak na ně nereágovala, protože nechci být na ně hnusná.

Až jsme se blížili k onému velkému stanu, tak jsem poznala co to je. Jdeme na snídani.... eee jo to mě mohlo napadnout když je fuckin ráno. Noo supr... já nemám hlad a ani chuť na nějaký jídlo. Asi se nenápadně zdejchnu pryč.

Všichni se posadili s jídlem ke stolu a já jen rychle koukla po stole s míma kamarádama, které teď tak trošku ignoruju. Já jsem fakt hrozná ani se nedivím, proč jsem do teď byla furt sama. No a seděli tam u stolu a nevypadali zrovna šťastně a Ami jim něco říkala.

Ah už chci pryč. Já věděla, že to nezvládnu. To je teprve ehh 2 den a ještě k tomu ráno. Odešla jsem teda z té jídelny a měla jsem namířeno do naší chatky. Došla jsem dovnitř a vzala si sebou mobil a sluchátka. Pomáhají mi přetrpět tyto stavy... ve sluchátkách mám puštěný většinou Stray Kids a jen tak koukám a přemýšlím. Vyšla ven a teď jsem se jen rozhlížela kam se vlastně půjdu zašít.

Ta chatka stála jakoby úplně poslední v řadě a samozřejmě úplně v zadu, takže tu kousek byl nějakej lesík. V hlavě se mi honila myšlenka na to co by se stalo, když bych se ztratila ? nooo podle mě by to asi nikomu nevadilo...včetně mě, protože nemám co ztratit takže... let's go.