Táborová romantická slátanina se špetkou deprese, lžičkou zklamání zamíchaná zábleskem naděje a radosti.
Jako třešnička budou 15+ scénky.
🫶 Nechte si chutnat 🫶
________________________________
Ahojkyyy tohle je můj 1. příběh tady na wattp...
Povídání v tom velkým stanu, jak se to jen jmenovalo hmmmm..... ajo majorák už vím ha.
No tak ten týpek domluvil a já si všímala, že nikdo neposlouchal. To je celkem vtipný, ale asi jsem tady jediná nová, takže jsem se snažila jen já vnímat.
Šlo to těžce, když byla vedle mě nalepená Ami a ještě k tomu vypadala tak, že někoho hledá. Po chvilce na někoho zamávala a já se koukla taky tím směrem.
Seděl nebo spíš ležel tam takový kluk s rezavými vlasy a vypadal, že bude možná stejně nebo ještě menší než já. Nebudu lhát trošku mě to potěšilo, že tu nejsem sama tak malá.
Nezamával Ami nazpátek... eh cože ? asi si jí nevšiml. I když takové kočky bych si všimla i z kilometru. Ježiši co to zase melu ?! STOP !
No každopádně jsme tam ještě nějakou chvilku seděli a poslouchala jsem nějaké ty instrukce a pak byla řeč o těch chatkostanech.
Říkal tam kdo s kým bude po dvojicích a jak přišla řada na moje jméno, tak jsem nastražila uši. I když jsem věděla, že budu s Ami, ale chtěla jsem slyšet jak budou znít naše jména spolu hihi.
,,Hasegawa Mia a Sakurada Ami jsou v chatce číslo 23"
Omgg to Amino příjmení ??? začínám asi milovat Japonsko 😅😌. Actualy to zní celkem dobře k sobě. Ahh zase to dělám ! já prostě vždycky přepnu do nějakýho módu a přemýšlím nad úplnýma pi**vinama.
Vůbec nevím kde to je, takže se musím držet Amce za zadkem. Jakože chtěla jsem být sama v chatce, ale nakonec jsem ráda, že jsem s ní. Chtěla bych jí poznat víc a mám seznam otázek na které se chci někdy určitě zeptat i když jsou trapný jak sviň 😅.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten cápek už domluvil a všichni začali odcházet, tak jsem si stoupla taky a šla ven. Vyšla jsem ze stanu a hledala kde jsou moji známí lidé, ale nemohla jsem je najít.
Otáčela jsem se všude kolem a při tom jsem do někoho narazila. Hned jsem se otočila a omluvila se.
Stála tam celkem vysoká holka a tvářila se na mě dost s nechutí a s opovržením.
,,Ehm ! máš se mnou nějakej problém ? já se ti omluvila a nechtěla jsem do tebe vrazit. Bylo to omylem !!"
Jen se mi zasmála do obličeje a otočila se zpátky za svou partičkou. To si ze mě dělá prdel ? to jí nestojím ani za nějaké slovo ?
Kdybych byla anime postava, tak ze mě jde už pára a mám ten typický výraz :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V hlavě se mi honily myšlenky na to co bych měla udělat a nebo se na to vykašlat, když už jsem se chtěla znova za ní rozejít, tak na mé rameno přistála něčí ruka a potom i druhá.
Trošku jsem se ulekla, protože sem to nečekala, ale pak ten někdo promluvil a mě se ulevilo. Poznala jsem, že je to Amčin hlas. Za ty ramena si mě otočila obličejem k sobě a řekla mi ať se na to vykašlu, protože s touhle osobou to nemá cenu.
Poslechla jsem ji, hodila to za hlavu a už se věnovala Amce. Měli jsme namířeno do naší chatky 23 hihi. Šli jsme snad přes celej tábor až úplně dozadu, kde chatky končili a pak tam byl už jen les. Samozřejmě že ta naše je úplně poslední.
Ami šla první a otevřela dveře. Chvíli mě udivovalo, že jí ta klika nezůstala v ruce. Já přes ní nakukovala, abych se už konečně koukla jak to tam vypadá, ale ona pořád stála mezi dveřma.
,,Taaak děleej !! už chci dovnitř " a šla jsem si probourat cestu, klidně i přes Ami. Zatlačila jsem jí do zad, ale ani to s ní nehlo. No tak musím jít jinak. Narvala jsem se do škvíry kterou má mezi rukou a trupem, ale to taky nešlo.
Prolézt mezi nohama jsem se neodvážila, tak mě napadl poslední nápad a to.....✨lechtání✨. Třeba uhne když ji začnu někde lechtat. Přiblížila jsem se k ní a začala ji šimrat na žebrech a to sebou už začla cukat, tak jsem pokračovala dál a nakonec se rozesmála a uhla mi.
,,Konečně" jsem si řekla v myšlenkách a vtrhla do té chatky. Nevěděla jsem co mám očekávat, když jsem na táboře nikdy nebyla. Překvapilo mě, že zevnitř je to celkem ok oproti tomu, že z venku se to skoro rozpadá.
Vedle sebe byly dvě poste mezi kterýma byl postavený takový menší stoleček. Naproti byla jedna velká skříň a nad tím stolečkem bylo okno.
,,No tak není to zas tak špatný"
Ami: ,, zvykneš si neboj a nudit se semnou nebudeš ;)"
,,V to doufám... jo a kterou chceš postel ?"
Ami: ,, mě je to jedno... vyber si" řekla jsem a ještě v myšlenkách mi běhalo to, že to je vlastně jedno, protože ty postele brzo spojíme hihi.
Usmála jsem se a prohlídla si ty postele. Jsou sice úplně stejný, ale vybrala jsem si tu která na mě působila komfortněji.... což byla ta na pravé straně. Před tou levou byla ta skříň a co kdyby tam na mě z toho něco vlezlo nebo baflo a nebo se mě pokoušel zabít duch ???? to neee.... radši ať se s tím vypořádá Amka, přece jenom je vyšší a silnější.
Rozešla jsem se a mrskla s tou obří kabelou na zem vedle od teď mojí postele. Unaveně jsem si vzdychla a padla na postel. Za dnešek jsem toho měla už plný brejle.
,,Jsem unavená a už se mi nechce nic řešit ani nic dělat... to jediný po čem teď toužím je spánek. *zvuk zakručení v žaludku* oh a ještě po jídlu teda" řekla jsem s hlavou zařazenou v polštáři, kterej sem si sebou táhla celou cestu.
Slyšela jsem Ami jak se zasmála a pak kroky, které vedli ke mě. Pohladila mě po hlavě a řekla že jsem takhle unavená roztomilá. Ani jsem se radši nepodívala nahoru, protože jsem zase zčervenala. To mě jako fakt dostane jenom skoro jedním slovem ?.... uhh proč jsem tam měká🥲?
