Love/Hate Camp

Asi dobrý

Mia:

Došli jsme dovnitř tábora a já měla v sobě milión pocitů a myšlenek. No nebudu lhát, ty záporné převažovaly ty kladné, ale pořád jsem měla naději, že to tu bude dobrý.

A když jsem u toho přemýšlení.... kde je Amiii ?? začíná mi pomalu, ale jistě chybět. I když s klukama je mi taky dobře, ale...

Až mě trošku děsí, že si na ni tak zvykám. Co když ji taky omrzím a opustí mě. Ne ! nesmím si ji tak připouštět, nechci znova trpět.

Já se dívala kolem sebe na ten zašlý prastarý tábor. Ale asi jako jediná věc, která je pěkná je ta výzdoba. Vážně to tu mají pěkné vyzdobené na způsob toho anime.

Z obdivování mě vytrhla jedna osoba co mi skočila kolem krku. Ano byla to Ami.

Já neudržela rovnováhu a spadla jsem i s Ami kolem krku na zem. Když jsem si uvědomila v jaké pozici tu ležíme jsem si nemohla pomoct, ale zrudli mi tváře jak rajčata.

Ami:

Hééééjjj jsem zpááátkyyy !!!! a skočila jsem Miji kolem krku. Bylo to sice asi 20 minut, ale už mi chyběla. Jsem ráda, že ji zase vidím.

Neudrželi jsme se na nohách a obě spadli. Já jsem ji držela hlavu, aby se nebouchla a skončili jsme v pozici, která by se mi moc líbila.... teda ehm coo ‽

Stoupla jsem si první na nohy a chtěla pomoct Miji, ale ta byla úplně červená a nechtěla se na mě ani podívat.

,,Pojď pomůžu ti" a natáhla jsem k ní ruce. Překvapivě se mě nechytla a stoupla si sama se zařazeným pohledem do země.

Mia:

Bože, proč mi toto dělá. Vždyť už tak jsem červená snad úplně všude. Normálně bych si její pomoc určitě nechala líbit, ale teď jsem byla v rozpacích.

Ani nevím proč mě to tak dostalo, ale nemůžu se z toho vzpamatovat. Možná ten její pronikavý pohled to udělal.

Koukala na mě tak jako chtivě a zároveň mile a zároveň ustaraně. Jsem z toho všeho zmatená.

Stoupla jsem si sama a nevzala si nabídku pomoci od Ami. Když jsem ze sebe oddělala všechnu trávu, tak jsem se rozhlídla kolem sebe, abych se ujistila, že na mě nikdo nekouká.

Opak byl pravdou

Oba dva kluci se na nás dívali s takovým zvláštním úšklebkem na tváři. Jen jsem se na ně pousmála a zase sklopila hlavu dolů, protože by jinak viděli mou červenou tvář.

Ami: ,,Na co čumíte a proč se usmíváte jak mesíčci na hnoji ??"

Nigi: ,,Nic nic... jen jsem si vzpomněl na něco vtipného a řekl jsem to i Chiyovy"

Ami: ,,Hmm ok" a hodila jsem  a ně vražedný pohled.

Ami:

po očku jsem kukla na Miu, která tam jen tak stála a já si vzpomněla, že jsem jí chtěla něco říct.

,,Mio"... počkala jsem, až se na mě podívá. Potom jsem k ní přišla blíž a řekla: ,, já spěchala a nechala tě tam s klukama, protože jsem šla do tábora zařídit chatku, aby jsme byly spolu".

,,Doufám že ti to nevadí... jsi ráda ?"

Mia: ,,J-jo jsem..... děkuju"

Ami:

Jen jsem se na ni usmála a nenápadně mrka. Když v tom na nás někdo zařval. Otočila jsem se na toho idiota a uz mi bylo jasný kdo to je.

Člověk kterého z duše nesnášíme (i s Chiyou a Nigim... my jsme všichni takový drbny no😅 a všichni jsme z Japonska, takže nám pak nikdo nerozumí muhahaha).

Ten člověk kterého nesnášíme je jedna taková holka, která je dcera toho blbečka co vede tábor. Oba jsou úplně blbý, ale i tak je lepší se jí vyhýbat, protože jinak byste mohli mít pořádnej průser.

Zařvala po nás to, že máme už konečně dotlačit naše zadky do majoráku, protože na nás všichni čekají.

,,Aby ses neposrala" řekl Chiya úplně klidným hlasem a to nás všechny rozesmálo, dokonce i Miu, což jsem byla ráda.

,,ehm Ami ?" řekla po cestě Mia. Já hned zpozorněla a věnovala jí pozornost.

,,Copak ?" a já si uvědomila, že tady vlastně nic nezná a nerozumím našemu táborovému slangu... hups

Mia: ,,Noo co je to majorák ? a kdo byla ta holka ?.... promiň asi budu mít hodně otázek "

Ami: ,,v pohodě, já ti všechno vysvětlím a i kvůli tomu jsem s tebou chtěla chatku.
No a ta pi.. eh holka je Kai. Je to povedená dcerunka od hlavního vedoucího tábora, takže se jí pokud možno vyhýbej a majorák je ten hlavní stan kde se všechno vymýšlí atd... no a je největší, takže ten poznáš"

Jen mi všechno odkývala a já se pousmála. Došli jsme do majoráku a tam už všichni seděli a fakt čekali jen na nás hah.

Jeden z vedoucích se nás zeptal kde si myslíme, že jsme. Jen jsem odpověděla, že přece nejlepší na konec ne ;). On si odfrkl a obrátil očima. Bylo mi to celkem jedno, protože jeho taky moc nemusím.

Všichni jsme se posadili a poslouchali ty žvásty co a jak se bude dělat. Každej rok je to furt to samí, akorát se mění téma anime a hry. Všichni to už známe, takže jsem ani neposlouchala a hledala další moje kamarády co by tu měli být.

Rozhlížela jsem se a hledala brunetku s brýlema, která by měla mít někde při sobě dva borce. Jeden je poněkud menšího vzrůstu a má rezavé vlasy, ten druhej je zas vysokej a má úplně černé vlasy.

Uviděla jsem jen zrzounka samotného, což není zvykem, protože bývají pořád spolu. Mávla jsem na něj, ale nevšiml si mě. Až odtud vylezem, tak musím jít za ním ho pozdravit a zeptat se kde je zbytek.