Love/Hate Camp

Pomoc

Ami:

,,Bože můj co mám dělat, co mám
dělat ?!?!" jsem si říkala v hlavě, když jsem Miu našla takhle. Po mém kontrolování jejího dechu jsem zjistila, že naštěstí dýchá. Aspoň něco mě teď trošku uklidnilo, ale furt jsem i tak přímo v hajzlu, protože vůbec nevím co bych měla udělat... já ani nevím co jí je.

,,Mio ?? slyšíš mě ? Miooooo hej !!" a poklepává jsem jí na tváře aby se vzbudila, protože upadla do kómatu. Viděla jsem jak se jí cukli víčka a pomalu se snažila otevřít oči. ,,O můj bože děkuju"

Koukala jsem nepřetržitě na její očka jak se pomalu otvírají, dokud se neotevřeli úplně. Chvilku se rozkoukávala a pak jí spadl pohled na mě. V očích měla úplnou beznaděj a bolest, ale když si mě všimla, tak se jí tam trošku zalesklo a koutek u pusy jí cukl do úsměvu.

Mia: ,,C-co tu d-děláš ??"

,,To spíš co tu děláš ty... no to neřeš teď, protože tě musím vzít do chatky a tam to pak všechno vyřešíme ju"

,, Můžeš si sednout ?" zeptala jsem se celkem naivně, protože vypadá jak sesypaná hromádka neštěstí.

Nic neřekla a jen se podepřela rukama a zkoušela si sednout, jenže jí to moc nešlo. Vyděla jsem jak se jí podlamují ruce, tak jsem jí hned chytla a opřela o strom. Až teď jsem si všimla, že má na sobě jen sice sportovní, ale podprsenku.

Dneska je chladno, proč nemá něco teplejšího ? honilo se mi v hlavě a radši jsem se ani neptala, protože by mi nebyla schopná nic říct. Porozhlídla jsem se okolo a viděla jak tam leží ta její fialová mikina.

Natáhla jsem se pro ní, protože jsem jí tu mikinu chtěla oblíct. S mikinou v ruce jsem se otočila zpátky k Miji a chystala jsem se jí dát přes hlavu už zmíněný kus oblečení.

Já jsem taková pí*a, že jsem si všimla až teď toho, že má obě ruce od krve ?!?

,,Miji co se ti stalo proboha ????"

,Mia: ,T-to jsem si udělala já..... nevšímej si toho a běž klidně pryč a nech mě tady umřít"

Když tohle dořekla, tak jsem si uvědomila, jak velké musí mít problémy a že to nese všechno sama, když dokáže tohle říct. Začala jsem cítit jak se mi hrnou do očí slzy... nechtěla jsem před ní brečet, ale to nešlo. Já jí chci pomoct a chci aby věděla, že se na mě může obrátit.

,, Pojď sem" jsem řekla se zaslzenýma očima a přitáhla si jí hned do velkého objetí. Chvíli byla jak hadrová panenka bez života, ale pak začala taky plakat a pevně se mě chytla. Seděli jsme v objetí ještě hodně dlouho a Mia jen plakla a furt se omlouvala za to že mi dělá potíže. Já ji říkala ať na nic teď nemyslí, že bude všechno dobrý a hladila jsem jí po zádech a vláskách.

Všechen ten stres už ze mě začal opadat, ale pořád jsem se o ní bála. Má položenou hlavu na mé hrudi a poslouchá můj tlukot srdce, protože ji prej uklidňuje.... za což jsem ráda.

I když má ramena od už zaschlé krve, oblíkla jsem jí tu její mikinu (stejně mám trest ve kterým musím celému taboru vyprat špinavý hadry) aby tam nemrzla jen v podprsence. Sice je léto, ale tento týden má skoro furt pršet a má být málo stupňů, takže v podprdě je zima.

Opatrně jsem si s Mijou stoupla a zkusila se pomalu rozejít. Ona mi usla na hrudi, takže jí teď nesu jak princeznu v náručí. Jediný štěstí, že je tak lehunká, takže ji v pohodě vezmu až k nám do chatky. Po cestě jsem o tom všem co se stalo přemýšlela a vážně nechápu jak si udelala to na těch ramenou a proč hlavně... zajímalo by mě, co se jí honí v mysli, protože je psychycky vážně úplně na dně.