Love/Hate Camp

hehe

Ami:

Tak krásně se mi snad ješte nespalo. Zdál se mi krásný sen o nás. O mě a Miji jak jsme společně v Japonsku a máme dům a prostě spolu žijeme jako krásný pár pro sebe stvořený. Je to tak krásné, že se ani nechci vzbudit do reality.

Bohužel, to se mi nevyplní a jsem nucená se vzbudit a otevřít oči, abych zjistila za čím stojí to otřesné bouchání.

Otevřu jedno oko a ospale se porozhlédnu co se v chatce děje. Koukla jsem na okno, do kterého bušili obří kapky deště. Aaa tak jsem našla viníka, který stojí za moje přerušení snu. Naštěstí déšť miluju a ten zvuk je ještě lepší. Nějak mě netrápilo kolik je hodin, tak jsem se uvelebila zase zpátky do postele a přitáhla si k sobě do objetí Miu.

Když spinká, tak je strašně roztomilá. Teda ne, že by normálně nebyla, ale teď je ultra cute. Přitáhla jsem si ji k hrudi, položila si hlavu na ruku a pokusila jsem se zase usnout.... ano zas taková námaha to vážně nebyla. Usnula jsem hned a sen mi naštěstí pokračoval.
__________________________________
Chiya:

Právě jsem se vzbudil, protože do okna bušili kapky deště. Popravdě mi to ani nějak zvlášť nevadí. Na déšť jsem zvyklý, protože japonsko má období ve kterém jen pořád prší. Lidé tomu říkají, že je to 5 roční období v 🇯🇵.

Z myšlenek mě vytrhnul Nigi, který se převalil z jednoho boku na druhej a u toho si zachrochtl..... samozřejmě, že spí pořád dál. Jeho doslova nic nerozhází a prostě spí i kdyby mu vykrádali dům.

Prstama jsem si promnul oči a pošeptal jsem si pro sebe: ,,bože s čím to žiju...
no když nic jinýho na výběr nebylo, tak musím být spokojený s tím co se na mě nalepilo a to byl právě Niragi".

Náš vztah je celkem haluz, když se nad tím tak zamýšlím. My totiž byly asi 6 let nejlepší kamarádi a pak jsme se pohádali, protože jsem začal žárlit na Niragiho kamaráda, protože s ním začal být víc než semnou a já věděl co za hajzla to je a že má partu lidí, kteří spolu kouří, pijou a fetujou, takže jsem nechtěl, aby se tam Nigi přidal a zkazil se.

No takže jsme se nepohodli a nemluvili spolu asi 2 týdny a v tom čase bez něj jsem zjistil, že ho k životu potřebuju, protože jsem se cítil jak kdyby mi kus chyběl. Uvědomil jsem si, že to není jen kamarádství, ale láska a tím pádem, že jsem gay nebo bi. (teď už vím, že jen gay😅)

Po 2 týdnech samoty jsem šel k němu domů a čekal jestli mi otevře. Překvapivě otevřel a hned jak na mě kouknul se mu v očích zalesklo. Já se pousmál a nadechoval jsem se, že se mu omluvím a vše na něho vysypu, ale on byl rychlejší a běžel ke mě.

Doslova po mě skočil a schoval mě ve svém náručí. Moc rád jsem objetí opětoval a u toho mi začli padat z očí slzy, protože jsem byl rád, že se mi vrátil. Odtáhli jsme se od sebe a koukly si  navzájem do uslzených očí a já to nemohl vydržet, tak jsem ho políbil.

Byl dost zmatený a překvapený, ale při mém štěstí pusu opětoval, takže jsem byl já ještě zmatenější, protože vždy mluvil jen o holkách a teď toto. No a pak mě pozval k sobě domů, že si dáme spolu čaj a vše v klidu probereme. Řekl jsem mu úplně snad vše co jsem měl na srdci v tu dobu a ano řekl jsem mu i tu nejpodstatnější věc, což bylo, že jsem se do něj zamiloval.

Ten den jsme byly celý spolu a mě bylo konečně dobře a byl jsem šťastný i z toho, že mě neodkopl po tom co jsem mu vylil srdce. No a ten večer sme se domkuvili, že budu rovnou u něho i spát. Aaaa ano stalo se hodně věcí v průběhu toho večera a ano vyspali jsme se spolu. Takže asi tak nějak sme spolu skončili v páru. Neříkám nic jsem za něj moc rád, ale jsou i chvilky (poměrně často) kdy si říkám jak jsem se do tohodle mohl zamilovat.

Jak jsem se tak zamýšlel a byl jsem v myšlenkách, tak jsem nevnímal okolí. Ani to, že právě zmíněný člověk do mě už nějakou dobu dloube, kope a něco mluví. Aaa jsem říkal, že je to debil, ale miluju ho.

Vrátil jsem se zpátky do reality a už se tu a snažím věnovat poroznost mému prasátku. Dělám, že vím co na mě mluví a až uvidím, že konečně přestal mlet pantem, přemýšlel jsem jestli se mám zeptat o čem mluvil nebo pokračovat ve lži, že ho celou dobu poslouchám. No asi ta druhá se mi líbí víc 😅.

Zjistili jsme, že už je halda miliarda hodin a musíme valit na snídani, jinak budem o hladu... což jsme nechtěli ani jeden, protože je pak nezmíněný černovlásek protivný a já mám chuť ho uškrtit.

V tom krásném dešti si tak kráčíme, nabereme snídani a jdeme se usadit k našemu obvyklému stolu. Právě mě zaráží, že tu nikde nevidím holky. To je fakt divný, protože Amka je jak hodinky a dodržuje všechny pravidla a Mia ji je vždycky za zadkem, takže by tu měli být obě. No nic... nechal jsem holky holkama a pustil se do snídaně.

Niragi nám jde odnést špinavé talíře a já mezitím naberu taky něco málo holkám, protože taky nechci, aby byly o hladu. Třeba zaspali... ani bych se nedivil po tom včerejšku co všechno vypili. No Ami pít neumí to jsem si vyzkoušel na vlastní kůži a Mia podle toho jak je drobná, bych řekl, že toho taky moc nevydrží.

Vyrážíme směr Amja chatka. (mimochodem jsem vymyslel společné jmeno pro ty dvě což je Amja jako Ami a Mija). Jdu první s talířem v ruce a klepu na dveře. Nikdo se neozývá, tak to zkouším znova a furt nic. ,,aaa tyvole, to někam utekli nebo co se děje... já tady sám od sebe v dešti stát nechci"

Nigi: ,,Tak zkus kliku... třeba mají otevřený. Když byly včera obě opilí, tak třeba zapoměli že existuje zámek"

,,ty seš mi ale hlava... dobře jdu to zkusit"

Dal jsem na Nigiho radu a zkusil kliku. No jasně jak jinak, že je otevřený. Rozrazil jsem dveře a nadechl se že něco řeknu, ale to co jsem vidět před sebou mi dech vzalo.

Zůstal jsem stát v prostředku pokoje jak tvrdý y s jídlem v ruce. No tak to mě zaskočilo, ale nebudu lhát... čekal jsem to, akorát třeba někdy později.

Otočil jsem se na Nigiho a ten už měl nahozený úšklebek jakože 😏. Potichu jsem se ho zeptal co budeme dělat, protože nahá Ami s Mijou jak spí na sobě přilepený se tak často nevidí.

Já se usmál, protože mě právě něco napadlo. Asi to bude hodně hnusný vůči Mie, ale za tu reakci mi to stojí. Opatrně jsem položil talíř s jídlem na stolek mezi postelama a poukázal na Nigiho, ať jde zamnou.

Potichoučku jsem mu pošeptal co uděláme a oba jsme se ušklíbly a otočili se na spící holky.