Love/Hate Camp

První dojem

Mia: ,,Ehh fuuu huhhh... jsem utahaná jak šňurka od hajzlu, proč jste mi neřekli, že to bude taková pralesní cesta ??"

Niragi: Nepřipadlo mě to podstatný no a zlatko... budeš si muset zvyknout, protože tu budem další 3 týdny běhat.

Mia: C-cóóó ?? jak běhat ? zlatko ? wtff...

Mia:

Jsem dost zmatená teď. Mám pocit jak kdyby se mě odkrvil mozek z toho výšlapu. Proč nikdo není tak utahanej jak já ??... teď si připadám blbě.

Potom co mi Niragi asi omylem ? řekl zlatko, Ami se jen zasmála, ale byl tam i trošku vraždící pohled.

Ami:

Nigi já tě zabiju, jednou určitě to ti říkám. Aggr proč tak žárlím, když nejsme ani spolu ?

Když jsem viděla, že Mia potřebuje chvilku oddech, řekla jsem klukům, že půjdu napřed a aby tady s ní počkali.

Jen kývli a já šla do tábora, byl už jen kousek. Chtěla jsem totiž zkusit zařídit tu chatku. Dokud to nebude nějak plné.

Totiž tam to funguje tak, že si sami máme napsat s kým chceme být v chatce. No a když někdo zbyde tak je sám.

Dvojice se většinou domlouvají, ale může se stát, že by si mě někdo k sobě napsal. Je tam jedna holka, která je shodou okolností moje bývalá, která mě chce zpátky... juj.

Já ji nechci ani vidět, ale nemám srdce na to jí říct aby šla pryč z mého života, protože to byla moje první holka a já do ní byla fakt upřímně zamilována, ale ona mě podváděla a lhala mi o tom i když jsem to už věděla od ostatních.

Já s ní plánovala život a ona pak udělá tohle. Byla jsem z toho třeba rok v depresích. Byla jsem úplně bez emocí a nedokázala nikomu moc věřit, ale pak se ukázali Chiya s Nigim a já měla další světlo naděje.

A teď jsem potkala Miu a cítím, že ona by mohla být ta pravá, protože už jak jsem ji uviděla mi začlo bušit srdce a mít zase ten pěkný pocit.

Nedokážu ji dostat z hlavy a to krásné obejmutí ahhh chci ještě.

Mám plán, že na táboře Miu zbalím. Straně bych chtěla aby byla moje. Ona je přesně můj typ.

Musím jen doufat že ona má o mě taky zájem.

Mia: ,,Huh kam Ami jde ? "

Nigi: ,,Jen si něco vyřídit do tábora, dokud má možnost"

Mia: ,,A-aha, dobře... promiňte že vás zdržuju, klidně běžte "

Chiya: ,, Vždyť ani nevíš kde to je"

Nigi: ,,V pohodě Mio my nespěcháme, protože máme chatku jasnou"

Mia: ,, Jakto ? a jak to vůbec je s těma chatkama ?"

Nigi: ,,Noo, že si napíšeš s kým chceš být, proto tam Ami šla napřed"

Mia:

Ona šla napřed kvůli tomu aby měla semnou chatku ? awww bože asi ji začínám mít ještě víc radši.

Já nevím co na to říct. Musím jí pak poděkovat. Celkem mi zamotala hlavu teda.

,,Ajo... už mužem jít jestli chcete"

Chiya: ,,oki, tak jdeme"

Zbytek cesty jsem se jenom smála. Oni jsou skvělý a ještě když jsou spolu a dělají si ze sebe navzájem srandu.

Ježiiis takhle dobře jsem se ve společnosti kluků nikdy necítila. Ami má fakt štěstí že je s nima nejlepší kamarádka. Taky bych chtěla takhle skvělé kamarády.

Noo tak mě třeba k sobě všichni tři vezmou a budem taková partička po které jsem vždy toužila.

Mě se tu normálně vyplňují sny. Ten tábor nakonec nebude tak špatnej. Možná první věc co se mamce povedla.

Už jsem viděla tu velkou bránu na které bylo napsáno Boku no hero academia. Je mi jasné že to bude nějaká brána z toho anime.

Já jsem ho neviděla a to mě teď celkem sere. Kdybych nebyla tak blbá a došlo mi, že ten název je jak nějaký anime, tak bych možná i tu bránu poznala.

No co se dá dělat. Jsme celkem uprostřed lesa, takže hádám že WiFi tady asi určitě nebude.

Mia: ,,umm asi tady není WiFi co ?"

Chiya: ,,ne to fakt není"

Nigi: ,, nebuď závislák a užívej si tu přírodu"

Mia: ,,heleee nejsem závislák!!"

Nigi: ,, jasný  ;) "

Mia: ,,tss"

Mia:

Došli jsme k takovému, jak to popsat no  prostě velkýmu paloučku kterej rámovaly dřevěné chatko-stany.

Uhh tak tohle je přesně ten typ, kterej jsem nechtěla. Je to starý jak sám čas.

Čekala jsem něco trošku... novějšího, třeba chatky z této doby, který by neměli místo střechy stan.

No a když prší ? to jako máme smůlu nebo ? noo to bude zajímavý ještě.
Musím se pak zeptat na to Ami.

Chiya: ,,Mio, jsme tady... juhuu"

Chishiya:

,,Tohle bude teď na měsíc tvoje bydlení"  řekl jsem a čekal na její reakci. Jen se nervózně pousmála, oddychla si a sklopila hlavu dolů.

Je mi jí trošku líto. Ami mě a Nigimu řekla co se stalo na tom záchodě ve vlaku. Býval jsem podobný, takže chápu jak se cítí.

,, Neboj, bude to v pohodě a pamatuj si, že tu už nejsi sama, ale máš tu nás !"

Překvapeně se na mě podívala, usmála se a poděkovala.

,,Tak jdeme" zavelel jsem a rozešel se směrem dovnitř tábora.