Love/Hate Camp

Mám štěstí🍀☺️

Mia:

Ami mě představila těm dvěma asiatům.
OMGGG😱 Ami je vlastně taky asiatka. Podle jména hádám že japonka. Fr mi to došlo až teď ?? .... bože já jsem ale blbá

(při pomyšlení na to že mě objímala jsem zčervenala jak paprika.)-ahh doufám že si toho nevšimly...

Byla jsem štěstím bez sebe, protože strašně miluju asiaty. Jejích kultůra, zvyky a JÍDLO🤤. Prostě to miluju.

Chtěla bych se jednou podívat do thaiska, protože moje bl seriály. Jsou tam strašně krásní herci a já bych je chtěla strašně vidět naživo (i když vím že se mi to asi nepovede, ale sním dál)

Byla jsem úplně zamyšlená, že jsem si ani nevšimla jak mi podávají oba ruku. Zpanikařila jsem a v té rychlosti jsem nevěděla co dělat, tak jsem se jim rychle poklonila tak jak to dělají v anime.

To bych ale nemohla být já, kdyby se něco nestalo... V té rychlosti jak jsem se jim uklonila jsem to udělala až moc a bouchla se do čela o moje koleno.

Všichni tři se začali smát na celej vlak.

Já se zahanbeným pohledem jsem zabodla oči do země a snažila se dělat že tam nejsem.

*Co jsem to udělala za blbost ?! bože to se fakt stane jen mě*

Ami se ke mě strašně rychle přiblížila a dala mi ruku kolem ramen. Pošeptala mi: *promiň, já se nechtěla smát, ale byla jsi strašně roztomilá, že to nešlo vydržet*

*hmm* koukla jsem na ni po očku a zase sklopila pohled dolů. Když jsem si uvědomila co se teď stalo jsem cítila jak zase červenám.

Ami:

Ahh ona je tak strašně cuteee. Mám co dělat abych se udržela, ale to teď ne.

Musím přemýšlet že ještě nejsme ani pořádně kamarádky a třeba není ani na holky. No měla bych to nějak rychle zjistit, ale jak ???

To se ji nemůžu zeptat jen tak. Musím to nějak vymyslet a nenápadně dávat náznaky.

Mia:

Všichni se už dosmáli. Myslím že to byl Niragi ?! no idk ale měl černý delší vlasy do culíčku a piercingy. Vypadá mega cool, ale s mojí povahou se bojím že se k nim nebudu hodit. Nebo mě jak ostatní odkopnou po nějaké chvíli pryč.

Po zbytek cesty jsem s nima seděla a spíš poslouchala. Vždycky radši poslouchám, ale když jsem s někým s kým mi je dobře, tak nezavřu pusu.

Ke konci jsme se dostali k tématu anime atd... To jsem se s radostí zapojila. Překvapilo mě, že mě poslouchali. To mi hned zvedlo náladu, protože sem zvyklá že mě většina lidí ignoruje. Byla to ale příjemná změna

Mia: ,,COŽE ???? to jako fakt ?!?!?
Ami: Anoo ... však už podle názvu si to mohla poznat
Mia: Já jedu na ANIME TÁBOR ? proč mě to nikdo neřekl
Ami: Já nevím, myslela jsem že to víš
Mia: Nevim
Ami: No tak už víš 😁"

Mia:

Kdybych to věděla, tak bych neudělala takovou blbost. Možná bych se už i trošku těšila.

Ami: Letos je to na anime Boku no hero academia neboli v anglickým názvu: My hero academia. Proto se ten tábor jmenuje takto.

Nooo já tohle anime neznám a neviděla jsem ho, ale když už jedu na tábor, tak bych si mohla o tom něco zjistit. (Teď mě v hlavě napadla otázka na mamlu: jak se o tom sakra dozvěděla ? )

Tohle anime je moje nejoblíbenější. Proto se letos těším jak malý dítě. Ještě k tomu jsem potkala Miu a Chishiya s Niragim se dali konečně dohromady, takže už cítím v kostech že tento rok bude skvělej.

Kaaamo tak teď jsem hodně v šoku. Wtf ? jak mi to nemohlo dojít reálně. To se mě stává často a pěkně mě to vadí, ale nedokážu s tím nic dělat.

Akorát se pak cítím jak dement když zapomenu na něco co mi právě např. nějací lidi řekli a nebo mě to prostě jako jediné nedocvakne a pak nic nechápu a všichni mají že mě akorát tak srandu.

Ami: Guys zachvilku tam už budeme, tak si pobalte harampádí a nic tady nenechte. Speciálně ty Chishiyo !!

Chishiya: V klidu, neměj péči Ami. Tentokrát tady nic nechám a kdyby tak mi to Niragi půjčí ;)

Niragi: Jasnýý Ami, buď v klidu. Hleď si Miji. My se o sebe postaráme ;)

Ami: No tak dobře, ale né že mě pak budete o něco chodit škemrat !

Mia: Ehh c-c-c-cože? jak se má Ami o mě starat ?!

Ami: Néé prosimtě neboj, on si dělá jen srandu.

Mia:

Eh dobře ... a hodila jsem na ni nejistý pohled. Zvedla jsem se že si podám moji tašku, protože kluci si ji už vzali a vyšli do chodby, aby nezavazeli.

Jak jsem stála na špičkách a snažila si čapnout kabelu, tak s tom ten vlak prudce zabrzdil.

Se všema to strašně cuklo. Já jsem neudržela rovnováhu a padla jsem Ami přímo do náruče.

Teď jsme se dívali navzájem do očí a jen jsme mrkali. Já cítila že zase měním barvu ve tvářích.

Ami: Bude možná lepší když ti to podám já... co říkáš? a usmála se na ni s malým úšklebkem.

Mia: Noo to a-asi ano. Děkuju.

Ami: Tady máš a můžeš už jít za klukama... já si vezmu moji tašku a řeknu ostatním že se vystupuje.

Mia: Oki... a šla jsem teda už s mojí kolosální taškou kolem ramen za nima.