Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 1.

Menší info, než začnete číst-

Na Wattpadu je tolik krásných povídek na styl Divergence. Většina mě inspirovala. Rozhodně si je nezapomeňte přečíst, stojí to za to! (viz. moje knihovna)

Přeji si (doufám), že se Vám bude tato povídka líbit :)

Sedím v jídelně a přemýšlím o svém budoucím povolání. Z přemýšlení mě vytrhne až Tobias. Jeho ruka přistane na mém rameni.

,,Ahoj." řekne jen.

,,Ahoj." řeknu trochu zklesle. Přece jen sedím v jídelně o půlnoci a přemýšlím o zítřku - vlastně... o dnešním dopoledni.

,,Nechceš se vrátit?" zeptá se mě.

,,Co? Emm, jo. Hned." řeknu ne příliš přesvědčivě.

Asi po pěti minutách mě to opravdu přestane bavit a jdu si lehnout k Tobiasovi. V noci, když se tady nevyznáte, je to tu u Neohrožených celkem děsivý. Konečně! Byt D21! Nemám klíče, a tak zaklepu. Nic. Zkusím to podruhé, ale pořád nikdo neotevírá. Do třetice všeho dobrého - Tobias, ještě se zavřenýma očima mi otevře. Najednou se rozzáří jako vánoční stromeček.

,,Tris!" řekne nadšeně.

,,Tobiasi?" řeknu, spíše se zeptám, protože se na mně dívá, jako by mě viděl poprvé.

,,Eh, jo, emm, pojď dál." usměje se na mne.

,,Chci s tebou něco probrat, Tobiasi." řeknu mu. On mě políbí, odtáhne se a řekne: ,,Co, brouku." zasměje se. Já se také přidám.

,,Zpět k tému. Ohledně těch bytů... Ehm... Napadlo mě-" nestihla jsem to doříct, protože jakoby mi četl myšlenky, na mně vyhrkne: ,,Jéžíši! Jasně, že se mnou můžeš - budeš - bydlet." řekne a koutky úst se mu zvlní do úsměvu.

,,Super!" řeknu nadšeně, ikdyž jssem věděla, že můj návrh schválí. Taktrochu. Okamžitě mu padnu kolem krku a vlepím mu pusu.

,,No... Já jsem nehorázně unavená..." promnu si spánky a hlavou pokynu na postel.

Ráno

,,Tris?!" slyším jeho hlas.

,,Tris!" už se mnou i třepe.

,,No jo! Uklidni se, jo? Mír!" otevřu jedno oko.

,,Kolik je?" prošudlím si oči.

,,V jedenáct tam máš být, a je..." koukne se na hodinky. ,,pět minut po desáté!"

,,Sakra..." odvětím mu na to, protože mě nic jiného nenapadá.

,,Víš jak..." začne se smát. ,,jak dlouho tě už budím?" začne se zase chechtat.

,,Ne?" opáčím mu.

,,Už pomalu hodinu." usměje se a políbí mě. Začnu se smát s ním, protože on se řechtá tím jeho nakažlivým smíchem.

,,Tak já jdu udělat posnídaní." usměje se a jde vstříc kuchyni.

Já se jdu mezitím osprchovat, vyčistit zuby a zkulturnit vlasy, protože to vrabčí hnízdo, co mám na hlavě.... je nepopsatelné.

Po ranní hygieně jdu do kuchyně. Krásně to voní, ale jakmile jsem v místě dění, uvidím už zase míchaná vajíčka, která jsme jen tak mimochodem měli asi už třikrát (teď).

Vajíčka jsou tak výborný, že jsem je zblajzla dřív, než Tobias.

,,Hele, Tobiasi, nebyl pod těmi vajíčky i talíř?" nahodím tázací výraz a on se začne smát. Po chvíli se oba dva válíme po podlaze se záchvatem smíchu.

Když se podívám na hodinky, uvidím, že už je půl jedenácté.

,,Už musím asi jít." řeknu zkleslím tónem.

,,Můžu jít s tebou?" vzhlédnu k němu, něžně ho políbím a řeknu: ,,No že váháš!" trochu se zahihňám a pak jdeme.

Když už jsme, konečně, na místě, několik lidí už tu je. Jsme tu trochu brzo. Jdeme s Tobiasem k "naší skupince", která se skládá z Willa, Chris, Uriaha, Shauny, Lynn, Marlene a mě, včetně mého doprovodu - Tobiase. Jakmile nás zpatří, diví se, protože se držíme za ruce. Christina ke mně přijde, vezme mě za rukáv a Tobiasovi řekne: ,,Na chvíli ti ji ukradnu." Tobias jen přátelsky kývne. Christina si mě odvede bokem.

,,Tris? To jako.... ty a.... on?" zeptá se udiveně.

,,Jo." řeknu trochu znuděně.

,,Jak? Jak dlouho?" zetá se znova a já si připadám jako u výslechu.

,,No... asi... už to bude pomalu týden."

,,No, dobře, ale je tu menší problém. Víš doufám o tom, že pokud si s ním chodila ještě před koncem iniciace, můžou tě podezdřívat, že jsi u Čtyřky měla protekci?"

,,Upřímně?" zeptám se.

,,Jo, jo upřímně."

,,Upřímně jsem na to nemyslela. A protekci jsem u něj neměla. On ti to potvrdí!" během mluvení jsem máchala rukami a až teď jsem si všimla, že jsem jí dala do nosu. Musím se zasmát.

,,Promiň."

,,V poho. Já ti věřím, ale jde tu o takový, jako je Peter, Eric a hlavně Max." řekne klidně.