Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 3.

Ráno

Když se vzbudím, jeho ruka mi dělá šál. Pořád pravidelně oddechuje. Chci se opatrně vyvléct z jeho sevření. Jenže... Asi tak opatrné nebylo, poněvadž se vzbudil.

,,Dobré rá-" zívl si. ,,no." dořekl.

,,Dobré." ... ,,Dneska dělám snídani já!" oznámím mu. On se na to jenom usměje. Dneska máme volno. Moc se těším na zítřek, protože nás s Christinou bude Tori zaučovat. Jo a taky se moc těším na další měsíc, protože bude Obřad volby, což pro nás znamená - první zaučování nováčků/přeběhlíků! Jsem nadšená.

Dneska jsem se přemohla a udělala jeho tolik milovaný čokoládový dort. Po chvíli jsem uslyšela kroky. Tobias mě obejmul zezadu a pošeptal mi: ,,Mooc hezky to voní!" a dá mi pusu do vlasů.

Odpoledne

Chci jít do studia za Tori, abych se mohla zaučit dřív.

Když stojím ve studiu, Tori si mě okamžitě všimne, vstane a zavede mě do skladu.

,,Ahoj." řekne po cestě.

,,Jo, ahoj." usměju se na ni.

,,Vidím, že už se nemůžeš dočkat." zasměje se.

,,Jo." zasměju se taky.

,,Prvně si to zkusíš tady na panu Praseti." zasměje se a vezme kus prasečí kůže. Podá mi ji a do druhé ruky mi dá inkoust. Jdeme zase zpět do studia. Kůži položím na stůl. Tori mi vysvětlí, jak se s čím zachází, co kam patří. Pak přede mne a před pana Prase dá vzorec. Je to základní vzorec. Vyzkouším si několik vzorců. Se svou prací jsem spokojená nejen já, ale i Tori. Do teď mě chválí.

,,Wau, máš talent!" usměje se na mě.

,,Díky." úsměv jí oplatím.

,,Chceš si nakreslit svůj vlastní vzorec?" zeptá se mě.

,,Proč ne?" usměju se. Tori jde do skladu pro destičku, na kterou si vytvořím svůj vlastní vzorec, který se tu bude tetovat. Vzorec, který budu tetovat já.

Po dvaceti minutách...

Tak, a je hotovo! Jsem opravdu spokojená. Tori jen žasne. Na destičce je veliký strom, se čtyřmi, tlustými větvemi, na kterých jsou místo listů znaky frakcí. Na tom prvním je znak Neohroženosti - plameny, na druhém je znak Odevzdaných - sepjaté ruce, na třetím je znak Upřímnosti - váhy a na tom posledním je znak, symbol, Sečtělých - oko. Ten strom, na kterém jsou znaky, je strom Mírumilovných. Trochu jsem se inspirovala Tobiasovými zády.

,,Teda," rozmáchne ruce nad destičkou aniž by od ní odtrhla zrak. ,,Je to nádhera! Zákazníci se budou jenom hrnout!" dokončí. Já jí na to odvětím: ,,Díky." a usměju se. Ona mi úsměv opětuje.

,,Prodnešek máš padla. Zítra ještě zaučím Christinu, ale ty už budeš moct jít tetovat." řekne.

,,Oká, v kolik tady mám být?" zeptám se.

,,Stačí okolo jedenácti." usměje se, vezme destičku a vystaví jí mezi jiné.

Jdu k nám do bytu. Už jsem u Ericova bytu, který je jen kousek od našeho. Když už jsem u našich dveří, podívám se před ně. Něco je na zemi. Když to zvednu, zjistím, že je to papír. Je dvakrát přeložený. Na něm stojí: ŠKROB MĚL PROTEKCI! JEN POČKEJ, VŠAK NA KAŽDOU SVINI SE VAŘÍ VODA! Je mi na zvracení. Vejdu dovnitř. Asi se mi nepodařilo nasadit pohodářský výraz, protože místo pozdravu uslyším: ,,Co se stalo?" Tobias sedí na posteli a tváří se zděšeně až přímo vylekaně. Nemá to smysl zatajovat.

,,Podívej, co jsem našla před dveřmi." Natáhnu ruku s papírem. Tobias ho přijme, a začne číst. Když dočte, podívá se na mě hodně ustaraně.

,,Bože..." zmůže se jen na toto.

,,Bože." odvětím zklesle.

,,Jestli se to dozví Max... Teda ty jsi neměla protekci, ale mohli by tě přezkoušet."

,,Já vím."

Sednu si k němu. On mě pevně sevře.

,,Jdu se osprchovat." políbím jej a jdu do koupelny.

Jsem hodně unavená a zítra budu tetovat, takže jdu šupky, dupky do postýlky. Tobias už leží, ale nespí. Lehnu si vedle něj, řeknu "Dobrou." a přitulím se k němu.