Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 18. TŘETÍ ČÁST

Vyskočíme z vlaku. Jsme před velkou, prosklenou budovou, základnou Sečtělých. Před budovou jsou lavičky, na kterých sedí Sečtělý. Snad nenarazím na Caleba. Všichni Sečtělí, které po cestě potkám na mě koukají jako na mimozemšťana. 
Když  vejdeme do budovy, na recepci, zeptám se slečny, která sedí za stolem, kde je Jeanine.
,,Dobrý den," hvízdnu. Slečna pořád kouká do počítače. Odkašlu si. ,,Kde-najdu-Jeanine-Matthewsovou?" řeknu poměrně hlasitěji. Slečna se už konečně podívá. 
,,Kancelář 124 patro 21. Jako koho vás mám ohlásit?" zeptá se s nezájmem v hlase.
,,Jako, mstitel." usměji se. Nechápavě kývne hlavou a dál se dívá do monitoru počítače.
Jako jediná budova ve městě má budova Sečtělých výtah. Veze nás do 19 patra, 20 patra a v 21 patře se zastaví. Vystoupíme a hledáme její  kancelář. Kancelář číslo 121, 122, 123. 124. Natáhnu ruku, už u-ž chci zaklepat, ale z druhé strany dveří slyším rozhovor.
,,No, tak to jsi moc nedomyslel!" zakřičí ženský hlas, z kterého vyčtu, že patří Jeanine. 
,,Je to snadný jak facka." Uslyším mužský, ba i chlapecký hlas, který je mi podobný. Patří Daemondovi.
,,No tak podívej, mami, Beatrice určitě půjde Čtyřku, tedy, Tobiase hledat," dál neposlouchám. Oni si myslí, že přijdu, ale netuší, že jsem tu a mám plán. Přijdu k Evelyn, která stojí pár metrů ode mne a pošeptám jí svůj ďábelský plán. Dle mého rozkazu se schová za nejblišší roh s mou minipistolkou, kterou nosí všichni Neohrožení za opaskem. Vykopnu dveře a rychle se nahrnu dovnitř. Jeanine i Daemond tam jen tak stojí a překvapeně koukají. Rychle rozvážu... Počkat, vždyť tady nikdo není. Do místnosti se vhrne i Evelyn s nataženými rukami s pistolí. Překvapeně stojí a složí zbraň. Než se všichni stihnou vzpamatovat, chytnu Jeanine za vlasy a hodím ji o zeď. Evelyn se mezitím postará o Daemonda, který se niják extrémě nevzpouzí. 
,,Tak, krasotinko, teď mi povíš, kde je Tobias." řeknu skrz zuby. 
,,Ty si myslíš, že ti to řeknu?! Slečinka je naivní." vysměje se mi do obličeje. Přitáhnu si ji k sobě a narazím s ní o zeď. Bouchne se do hlavy. Zvedne ruce na gesto mír. 
,,Je v Milleniu. Hlídá ho Max." řekne.
,,Blbost," řeknu a bouchnu s ní ,,Teď jsme tam byli. Tak to vyklop!"
,,Dobře je v...