Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 16.

Když se vzbudím, zaregistruji, že je už tma. Tobias sedí na posteli vedle mně a dívá se na mne. Asi jsem dneska vytuhla dřív. Ne asi, ale určitě. Naštěstí pro mne, dneska jsme měli s nováčky jen ranní výcvik - díky Bohu! 
,,Brý ráno." usměji se na něj.
,,Brý podvečer." zasměje se. Nevím proč, ale ještě jsem asi ospalá a nemám smysl pro humor. Proto jen ležím v polosedu a bezduše se dívám na Tobiase. Jakmile zaregistruje, že se nesměju, zmlkne. To už připadá vtipné mě, protože okamžitě zmlkl a vykulil oči. Zasměju se. Tobias se okamžitě přidá, ale narozdíl ode mne nehýká. Když si všimnu, že hýkám, což se stane asi tak během deseti minut, přiložím si ruku k puse, vykulím oči a zmlknu. Tobias se ke mně nakloní a políbí mě na ústa. Lehce, ale vášnivě.
Líbali bychom se dál, jenže někdo zaklepe... Tobias pustí mou ruku, zvedne se z postele a jde ke dveřím. Ten člověk na druhé straně dveří už bouchá vztekle a zběsile. Rychle.
,,No jo, už jdu!" zakřičí Tobias. Otevře a ve dveřích stojí on. Má rozcuchané vlasy. Černé, uplé triko, přes které vidím jeho svaly. Obepíná se mu kolem těla... Ne, nesmíš! napomenu se vduchu. 
,,Co tady chceš, Daemonde?" zeptá se nevrle Tobias.
,,Můžu si promluvit s Tris? Teda, je doma?" zeptá se Daemond a vykoukne dovnitř.
,,Jo, je doma." odpoví mu Tobias. Zvednu se z postele. Vidím, že si mezitím Tobias přitáhl Daemonda blíž a něco mu šeptá. Má u toho nahněvaný výraz. Jakmile uslyší mé kroky, pustí ho. Ještě než za sebou - za námi - zavřu dveře, otočím se na Tobiase a věnuji mu upokojující úsměv. Opětuje mi ho.
,,Tak vyklop to, co chceš?" vyvrhnu na něj tuto větu. Chvíli váhá, ale nakonec si mě přitáhne blíže k tělu a políbí mě. Jakmile se vzpamatuju, snažím se mu vyvléknout. Sevře mě silněji. Toto ne. Ne! Jestli mi udělá to, co mi udělal Peter, přísahám, že se neovládnu a zabiju ho. Bude mi jedno, jestli půjdu bručet pod zámek! Přes jeho polibky se snažím zakřičet pomoc nebo dost! Stisk povolí. Trochu si mě odtáhne. Drží mě za ramena a kouká se mi do očí. Já sebou pořád cukám. 
,,Přísahám, že tě zabiju!" zakřičím, jak mě pustí. Utáhnu si culík, narovnám se a vztyčím bradu. Opráším se a otřu si pusu. Jsem u našeho bytu. Otevřu. Vejdu a první věc co udělám, je, že si vlezu do vany. Snažím se důkladně omýt místa, kde se mě dotýkal - záda, pas, ústa a ramena. Když se umyji, vylezu z vany a důkladně se osuším.
,,Co chtěl?" zeptá se mě Tobias, když vylezu z koupelny.
,,Něco ohledně tréninku. Chce, abych ho doučovala ve vrhání noži." nasadím falešný úsměv. Je přesvědčivý, protože mi ho opětuje.