Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 17.

Chvíli jsme si jentak povídali. Postupně jsme vytuhli. Oba. Prvně on, potom já.
Když se ráno vzbudím, Tobias vedle mne není. Kde je? Pomyslím si. Rychle si na sebe hodím jeho svetr. Prohrábnu si vlasy a jdu se podívat do kuchyně. Tam také není. Co když je v jídelně? znova si pomyslím. Okamžitě vysprintuji do jídelny. U ,našeho' stolu už sedí Christina, Will, Uriah, Lynn, Marlene, Zeke a Shauna. Tobias nikde...
,,Ahoj," pozdravím je, ale nepřisednu si. Stojím. 
,,Ahoj." pozdraví mě sborově. 
,,Neviděli jste Čtyřku?" zeptám se jich. Spíš to na ně vychrlím.
,,Ne, dneska má volno." zamračí se na mně Christina.
,,Aha." řeknu posmutněle a vysprintuji z jídelny. Zkusím se podívat do Jámy. 
Když se, konečně, po pěti minutách dostanu do Jámy, rozhlědnu se. Ne, ne, ne, ne a ne!  Zakleji si vduchu. Tady taky není. Počkat. Je půl osmé, trénink začíná v osm. Možná bude ve cvičebně! zajásá-m vduchu. Dosprintuji do cvičebny. Cvičebna je veliká. Vzpomenu si na trénink - jak ke mně přišel a sáhl na mě, mluvil na mě. Povídal si se mnou. Vzpomenu si, jak po mě vrhal noži. Vzpomenu si, jak se potom přiznal, že mě trefit chtěl, aby mi neublížil. Vzpomenu si na instruktora Čtyřku, kterého miluji, a kterého teď hledám. Cvičebna voní potem a kovem, pytlovinou a krví. Už chápu, proč sem tak rád chodil. Začnu hledat. Prvně jdu do rohu k pytlům. Vzpomínka. Tady také není... Jdu k ringu. Tady také není. 
Po dvanácti (jak jsem odhadla) minutách hledání, marného hledání, si sednu do rohu u pytlů. Opřu se o zeď a sklouznu na zem. Přitáhnu si kolena k obličeji a přemýšlím, kde by mohl být. Napadá mě ještě jedno místo! 
Sektor odpadlíků.