Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 18. ČÁST PRVNÍ

Sektor odpadlíků. Zopakuji si. Možná, že měl slabou chvilku a musel vypadnout. Odpočinout si od toho všeho. Navíc tam má matku. Evelyn. Co mi Tobias vyprávěl, prý neumřela, jen utekla.  Přijde mi to sobecké, sama zdrhnout a své dítě nechat napospas tyranovi... To je teď ale jedno. Rychle vyskočím na nohy a ženu se přes Jámu k východu. Jakmile jsem venku, vydám se na nedaleký vlak. V dálce uslyším jeho hukot a následně i jeho světla. Rozběhnu se. Když je vlak u mě, napřáhnu se, chytnu se madla a vyhoupnu se do vagonu. Opřu se o stěnu vagonu. 
Z vagonu pomalu uvidím sektor odpadlíků. Vstanu a připravým se ke skoku. Tři, dva, jedna. Skočím. Najednou mi to příjde, jako kdybych z jedoucího vlaku skákala odjakživa. Dopadnu na nohy. Musím utíkat, abych vyrovnala rovnováhu. Jsem jen pár metrů od jejich základny, nebo jak tomu říkají... Přijdu k otvoru, kterému říkají dveře a nakouknu dovnitř. Pár lidí si mě všimne a jen tak stojí a dívají se na mne. Mezi nimi rozpoznám i jeho. Edwarda. Vedle něj stojí i Myra. Edward má pásku přes pravé oko. 
,,Emm... Ahoj," pozdravím je. Pořád na mne koukají. ,,Ne-není tady Čtyřka?" zakoktám. 
,,Ne, není." odpoví mi suše Edward. 
,,Myslíte Tobiase Eatona?" zeptá se mne jeden postarší muž v modré košili a červených kalhotech.
,,Ano." usměji se na něj.
,,Dovedu vás k Evelyn." pokynul ne mne hlavou, abych šla za ním. Vede mě tmavými chodbičkami, až nakonec dojdeme k černým dveřím. Muž na mě kývne a zaklepe. Otevře a nakoukne hlavou dovnitř.
,,Evelyn? Máš tady návštěvu." Muž odejde. Vejdu dovnitř. Evelyn září oči, ale jakmile vejdu, zase se jí vrátí zpět do normálu. Asi nejspíš čekala, že jsem Tobias.
,,Dobrý den." pokusím se říct přátelsky, ačkoliv ji nemám ráda za to, co mu provedla. Opustila ho.
,,Dobrý." pozdrav mi oplatí.
,,Co potřebujete a kdo jste?" zeptá se mě hned na to.
,,Jsem Tris, Tobiasova přítelkyně." odpovím na první otázku.
,,Přišla jsem proto, protože Tobiase nemůžu nikde najít. Je tu?" zeptám se trochu naivně.
,,Ne, není." zklopí zrak do země. Kývnu hlavou.
,,Nevíte, kde by mohl být? Třeba... Jeho oblíbené místo ve městě?" 
,,Nevím... Tobias se nikdy nebál smrti. Bál se života..." zamumlá si pro sebe se zrakem upřeným na podlahu. 
,,Opravdu nevím, kde by mohl být." dodá.
,,Můžu vám ale pomoct." navrhne.
,,Dobře, ale než půjdeme hledat, vyjasníme si pár věcí - tykejte mi." zahraju si na lídra.
,,Dobře." souhlasí. Vyjdeme z budovy, z úkrytu, nebo co to vlastně je. Jdeme na vlak. Evelyn není sice nejmladší, ale na její věk je krásná - má plné rty, kadeře vlasů se jí snášejí přes remena...
Naskočíme do vlaku a jedeme. Nevím kam.
Prostě jedeme.