Divergence tak trochu jinak - aneb, jak by to bylo, kdyby nepropukla válka

KAPITOLA 8.

Než začnu psát, chtěla bych poděkovat za moc povzbudivé komentáře. Alespoň vím, že někoho můj příběh zajímá, a že ho někdo čte :) Děkuju! :)

O hodinu později...

Jsem hrozně hladová, ale z mých myšlenek na jídlo mě vytrhne zbitý Peter. Má roztržené obočí, které lemuje krev. Má monokl a opuchlé oko. Zvednu k němu zrak, protože ve dveřích není sám. Uslyším známí hlas.

,,Ustup!" Tobias Petera odstrčí. Jde přímo ke mně. Uri ho následuje. Zkontroluje, jestli jsem v pořádku, a pak jde k Peterovi. Chytí ho a začne mu něco šeptat do ucha, což Petera asi rozházelo, protože vykulil oči a v jeho hnusném obličeji jsem uviděla strach.

,,Tris..." Začal mě kontrolovat. Hned, co se ujistil, že jsem v pořádku, mi začal vyprávět jak se sem s Urim dostali. Jak se sem dostali a proč je Peter tak hezky namalovaný. Jenom jsem přikyvovala. Políbil mě a vzal do náruče. Byla jsem ještě celkem v šoku, protože jsem byla zbitá jako pes, ale co je horší - mé tělo si zvyklo jíst v tuto hodinu a právě zjistilo, že je pořád bez přísunu potravy. Už přes třicet minut!

Před hodinou

Tobias POV.

Tris je už hodně dlouho pryč. Obléknu si mikynu a jdu ke Christině. Otevřu dveře a koho nevidím - Peter. V ruce drží čtyřikrát přeložený papír. V tu chvíli mi opět v hlavě zazní ta věta, kterou mi řekl. Na nic nečekám, popadnu ho za ruku, vytrhnu mu z ruky papír, ale nepouštím ho. Když si přečtu obsah papíru, je mi zle. Právě je v mém sevření ten největší kretén, únosce a násilník a sadista a... To by bylo na dlouho, kdybych měl vyjmenovat to všechno, co je. Pokouší se mi vytrhnout, ale to bych na jeho místě nedělal. Sevřu ho tak silně, že se jen kroutí s ublíženeckým výrezem v té věci, které říká obličej. Zaskřípe zuby a z jeho úst se vyderou zvířecí zvuky a prapodivné skřeky. Ani nezaregistruju, že ke mně běží Uriah.

,,Co se to tu, sakra, děje!?" vykřikne Uriah. Nezmůžu se na nějáká slova, a tak mu podám papír. Jakmile ho dočte, podívá se na mě, a pak na Petera. Chytne ho za druhou ruku.

,,Kde je!" zařve namísto mně.

,,..." Peter odvrátí zrak. To dělat neměl, protože Uri mu dal pěstí.

,,Teď se tě zeptám znovu - kde-je-Tris?!" zopakuje Uriah a poslední slova zdůrazní.

,,Proč bych ti to měl říkat?!" zareaguje Peter. ,,Neměl by se zajímat ten?" podívá se na mě a ukáže si prstem. Já ho jen pevně svírám a snažím se ovládat, protože by taky mohl Peter zkončit v márnici, nebo ještě líp - v zemi mezi bramborami -jak se říká. Uri se napřáhne, ale Peter udělá rukou gesto: Dost. Uriah nechá ruku v takové pozici, v jeké ho Peter vyrušil.

,,Já... zavedu vás tam, jen pod podmínkou, že se to nebude řešit s Maxem." smlouvá. Podívám se na rozzuřeného Uriaha (takto jsem ho ještě NIKDY neviděl). On protočí panenky a přikývne.

Vede nás ke starému skladišti, kde se uschovávalo čisté oblečení (teď je nás tu více, takže oblečení je ve větším skladišti - proto je toto skladiště ladem). Otevře dveře a stojí v nich.