Why should i?

-11-

Snažím se nasoukat do volných džínů, které jsem si jako jedny z mála přivezla. Hezky mi spadnou lehce nad boky, což mi dělá dobrou postavu. Jako vršek si beru upnuté tričko s dlouhým rukávem, které mi dělá dobrá prsa, protože to má jemný výstřih, ale nic odvážného. S sebou si ještě vezmu mikinu a nandám si mé boty.

„Připravena?" nastaví mi ruku Emma.

„Potřebuju se opít," odpovím a dám svoji ruku do té její.

„Beru to jako ano," řekne a pomalu otevře dveře. Zkontroluje, jestli tam někdo není a vyjde opatrně ven. Rychle mě táhne za chatku a holky nás napodobí. Jsou asi dvě hodiny ráno, ale člověk stejně nikdy neví.

Jsme převážně skrčené a schováváme se za chatky. Po pár minutách dojdeme na konec a teď se plížíme mezi stromy. Nikoho jsme zatím nezahlédly, což nevím, jestli je dobré znamení nebo ne.

Projdeme kolem jezera až k díře v plotě, kterou se protáhneme a hned potom běžíme, aby nás nikdo neviděl. O asi padesát metrů dál zpomalíme a začneme se potichu smát. Už začínáme být v náladě a to jsme ještě neměly ani kapku alkoholu.

Celou cestu se ohlížíme, jestli na nás někdo nepřišel, ale v lese není ani živáčka.

Jakmile uplynulo patnáct minut, tak se začaly ozývat hlasy a tichá muzika. Na tom stejném místě jako minule opět seděli postavy, ale tentokrát jich bylo více.

„Nazdár! Jste předposlední, co vám tak trvalo?" začne Luke.

„Co nám tak trvalo?" odfrkne si naoko uraženě Beth, „Se na nás podívej a třeba ti to dojde." Sjede nás pohledem.

„Vždyť je tma. Není to ani pořádně vidět," obhajuje se, ale Beth už tomu nedává moc pozornosti a sedá si vedle Jordana.

Emma samozřejmě skončí u Matta a já s Lunou si sedneme vedle Willa.

„Sluší ti to," vyčaruje se mu na tváři úsměv a já se začnu červenat. Pípnu jen slabé díky a doufám, že to slyšel.

„Ty taky nevypadáš špatně," oplatím mu to nervózně. Na komplimenty nejsem vůbec zvyklá, takže mě to trošičku vykolejilo.

Podívám se vzhůru a vidím nádherné hvězdy plující galaxií. Kolem nás rostou všemožné jehličnaté stromy, které se tyčí do různých výšek. Na obloze nám dělá příjemné světlo měsíc, jenž je v úplňku. Další mírné světlo vytvářejí svíčky rozprostřené okolo. Bohužel nemůžeme zapálit oheň, jelikož by nás mohl prozradit.

Je tu celkem hodně lidí. Naše chatka, kluci, Will a Chloe z týmu, ocásky a ještě další, které znám jen od vidění.

„Kdo je vlastně ten poslední, co má přijít?" zašeptám směrem k Luně.

Ani mi nestihne odpovědět, protože se mi odpověď naskytne přímo před očima. Nechápu, že mi nedošlo, že tu chybí ti, co nás pozvali.

„Zdar! Neseme chlast," uličnicky se po nás podívá a vyzdvihne lahve nad hlavu. Mně spočine pohled na jedné konkrétní osobě, která má ve tváři jako vždycky kamenný výraz. Po asi dvou sekundách odvrátím svůj pohled zpátky na Lunu a zakážu si na něj ještě dneska podívat.

„Tak teď už to víš," odpoví mi.

„Teď už jo," pokývám hlavou a povzdychnu si. „No nic. Jdu si pro pití, chceš taky?" zeptám se Luny, jakmile se začnu zvedat.

„Zatím ne, díky." Přikývnu a jdu směrem k pařezu, na kterém je všemožný alkohol a vedle něj stojí pár kelímků. Samozřejmě že tam stojí Ethan, což mi na náladě moc nepřidá, ale pro pití to udělám.