Why should i?

-6-

„Kolik z deseti bys mu dala?" uslyším dívčí hlas u umyvadel, ale nevěnuju tomu velkou pozornost.

„Asi desítku. On byl fakt dobrý," řekne zasněně druhá dívka.

„Za mě je taková osmička. Spala si už někdy s Theem? To je teprve něco."
Proč vždycky já? To se musí bavit zrovna o něm a ještě ke všemu v tomhle smyslu?

„Opravdu? Tak já ho zkusím." Ať už tohle skončí prosím.

„Asi bychom se měli už vrátit. Chci se ještě namalovat." S tímhle už konečně odejdou.

Otevřu dveře kabinky a úlevou si oddychnu. Tohle jsem fakt vědět nepotřebovala. Radši si dám na kartáček pastu a začnu si čistit zuby. Když se vrátím na chatku, tak se vydáme s holkama na snídani.

„Všem přeji dobré ráno! Dneska půjdeme na menší procházku do přírody. Vycházíme v deset, takže se do té doby připravte a vezměte si pevnou obuv a sportovní oblečení. Před odchodem si ještě vyzvedněte oběd. Vrátíme se někdy odpoledne a potom už budete mít klid. Sraz je u jídelny," dopoví svůj monolog Sam a usadí se zpátky ke stolu.

„Mám takový pocit, že ta menší procházka nebude menší," řeknu.

„Tak to cítíš správně, protože to bude hodně dlouhá túra. Je to tak každý rok a každý rok mě to tak nebaví!" postěžuje si Beth.

„Ale když se na to podíváš z jiného úhlu pohledu, tak tam zase bude ta krásná příroda. Tam, kam půjdeme, to bude určitě nádherné. Sam vždycky vybere dobře," řekne pozitivně Luna a Beth na to ze sebe vydá jen otrávené zamručení.

„A bude to po týmech?" zeptám se.

„Nikdy to tak nebývá, takže asi ne. Ale můžou tam být nějaké úkoly, které plníš ve skupinkách. Ty si rozdělujeme ale sami naštěstí," odpoví mi na mou otázku Luna.

„Den bez Thea! Jediná pozitivní věc," zaraduju se.

„No asi ho tam uvidíš, protože má každý vedoucí třeba dvě věkové skupiny na starost. Musíme jít proto všichni pohromadě, ale snad si tě nebude všímat." Lepší než nic.

                              ***
„Mě bolí nohy!" zasténá Emma.

„Chceš vzít na záda?" nabídne jí Matt.

„Ježíš ne! Akorát bych tě víc unavila. Vždyť jsem těžká!"

„Já jsem v pohodě. A těžká určitě nejsi. Pojď, vyskoč mi na záda," poručí jí. Emma chvilku váhá, ale nakonec k němu přijde a vyskočí mu na záda.

„Jsi lehká jako pírko," uklidní ji.

Všimnu si, že mám rozvázanou tkaničku, takže se zastavím a zavážu ji. Mezitím mi ale ostatní utečou a já za sebou uslyším hlasy. Okamžitě poznám, kdo to je takže radši zrychlím. Nemuselo by to dopadnout dobře.

„Eliane!" někdo za mnou zavolá, ale já se neotáčím a rychle přiběhnu k ostatním.

Najednou se zastavíme a vedoucí, co nás má na starosti, promluví: „Vytvořte skupinky po čtyřech. Máme tu první úkol."

Já jsem samozřejmě s Lunou, Beth a Emmou. „Každá skupinka teď dostane seznam věcí, co musí po cestě najít a dá je do pytlíčku. Když budete mít všechno, tak dostanete nějakou odměnu."

„Zábava," řeknu sarkasticky.

„Měla bys být více optimistická, Eliane," řekne jeden velice otravný hlas. Nechápu, jak zjistil, že je moje jméno Eliane, ale moc to neřeším.