Why should i?

-13-

Právě prohledávám svůj kufr a snažím se najít nějaké teplejší oblečení, protože je dneska večer táborák. Neplánuju tam zůstávat nějak dlouho, jelikož mě tyhle věci moc neberou, ale holky mě, jako vždycky, přemluvily, abych šla s nimi.

Nakonec se rozhodnu pro šedé tepláky a tmavě modrou mikinu přes hlavu. Žádná sláva to není, ale tady to nemá ani smysl.

Nasoukám se do mých bot a můžeme vyrazit.

„Pospěšte! Chtěla bych si sednout," vysvětlí nám Beth.

„Ty tam stejně moc dlouho nepobudeš, když máš tu tvoji schůzku s Jordanem," zakmitá na ni obočím Emma a Beth se začne červenat.

Když přijdeme k ohni, tak je tu už celkem narváno, ale pár míst se tu ještě našlo.

Emma si to samozřejmě zamířila za Mattem a Beth zase za Jordanem. Pak tam zbyla ještě dvě místa.

Jedno bylo vedle malých dětí a další vedle něj. Ovšem že jsem měla v plánu jít k těm malým dětem, ale to stejné asi napadlo i Lunu, která si tam právě teď sedala.

V duchu si zanadávám, jako kdyby mi to mělo pomoct a vydávám se k tomu místu.

„Můžu?" zeptám se nezúčastněně. Tohle mě stálo hodně přemlouvání, ale stát se mi prostě nechce.

Theo ke mně zvedne hlavu a jemně se zamračí, protože mě tu pravděpodobně opravdu nečekal. Pokrčí rameny a pohledem mi pokyne, ať si sednu.

Já tomu tak vykonám a momentálně sedíme v tichosti s napětím mezi námi, které by se dalo krájet.

„Věř mi, nejradši bych seděla co nejdál od tebe," řeknu první urážku, co mě napadne.

„Taky můžeš sedět na zemi," poznamená.

„Jasně a to že celý den pršelo, takže je teď všude bláto a ušpinila bych se, vůbec nevadí," poznamenám zase já. Protočí očima a stále se dívá na hořící plameny ohně. Potom už nikdo z nás nepromluví.

O pár minut později se tu už opéká všechno možné, hrají se písničky a celý tábor zpívá s nimi. Teda až na mě a Theodora samozřejmě.

Sedím tu asi třičtvrtě hodiny a už mě to opravdu přestává bavit. Zvednu se a jdu ke smějící se Emmě, která se úplně zasněně dívá na Matta. Je mi blbé jim tuto chvilku rušit, ale musím.

„Emmo? Já jen že jdu na chatku, tak abyste mě nehledali nebo tak."

„Jasně! Tak dobrou noc." Po těchto slovech se na ni usměju a pak jdu cestou k naší chatce.

Najednou za sebou uslyším kroky, ale nijak si toho nevšímám, protože to může být jen někdo, kdo jde taky na chatku.

„Ellie," promluví hluboký mužský hlas.

„Co tu děláš?" řeknu, hned jak se otočím.

„Jdu si zakouřit," poukáže na své cigarety, co drží v ruce. 

„A proč si mě oslovil?" podívám se na něj nechápavým pohledem, i když to ani pořádně nemůže vidět, jelikož je asi deset hodin večer a kolem nás panuje černočerná tma.

„Asi abych tě dostal do rozpaků? Jsme tu úplně sami." Začne se přibližovat a právě teď dostávám úplné Déjà vu.

Dělám kroky směrem dozadu, až se dostanu ke dveřím naší chatky. Nebojím se, což je zvláštní, protože jsem tu sama s namakaným klukem uprostřed noci. Rozbuší se mi srdce a on se stále více a více přibližuje.