Už je to pár dní, co jsem dostala padáka a každým dnem by si měla pro mě přijet armáda. Nemělo by smysl utíkat, našli by mě a dostala bych horší trest, a to jsem nechtěla.
Co mi můžou udělat? Strčí mě do basy? Budu dělat pokojskou? Nic, co bych nezvládla. Oddřu si tam své dluhy a pak mě určitě pustí.
Nepřestávala jsem vidět svou situaci optimisticky a snažila se si představovat budoucnost, až tahle zlá doba pomine.
„Elizabeth Morganová?" uslyšela jsem své jméno mužským hlasem.
Rychle jsem se posadila a z vlasů jsem dostala zbytky slámy. Přede mnou stál voják v uniformě a v ruce držel pergamen.
„A-ano?" zakoktala jsem.
„Jste obviněna z porušení zákona o povinnosti placení dluhů, tímto vás zatýkám a půjdete se mnou na zámek, kde rozhodnou o vašem osudu Veličenstva," četl.
„Buď půjdete s námi dobrovolně, anebo vás budeme muset donutit my."
Z těžka jsem polkla. Sebrala jsem veškerou odvahu abych ze sebe mohla dostat pár slov.
„Půjdu sama."
Voják pokynul a já se zvedla a začala si sbírat věci. Měla jsem tak velký strach. V hlavě jsem měla prázdno.
„Nic nepotřebujete, nechte to tady," řekl voják, který stál u vchodu do maštale.
„Ale moje oblečení a-" přerušil mě, „nic nepotřebujete," řekl přísně voják a snažil se moc nenadechovat nosem, protože prasečí výkaly nevoní moc lahodně.
Slzy jsem měla na krajíčku, ale podařilo se mi je potlačit. Nenápadně jsem z pod slámy vytáhla náramek, který mi dal můj otec. Schovala jsem ho do kapsy a vyšla jsem ven za vojákem.
Byli tam ještě další tři muži oblečení v uniformě a seděli na koních.
„Půjdete hezky pěšky mezi námi," řekl jeden z vojáků a ušklíbnul se.
Nasedl na koně a poručil: „Tak jdeme."
ČTEŠ
Zakázaná láska
RomanceElizabeth se ocitá nedobrovolně na zámku, kde se musí smířit se svým osudem. Dostane se k rukou samotného Prince Nikolase Andersona II., který zápasí se svými emocemi. Jeho nadřazenost bojuje s jeho touhou po něžnosti. Jako prvorozený syn Krále Jame...
