Zakázaná láska

7. Elizabeth

Měla jsem strach. Z prince vyzařovala moc tak hodně, že jsem měla problém se mu dívat do očí. Už jak jsem ho poprvé uviděla ve velkém sále z něho bylo cítit, že není radno si s ním zahrávat.

Působil sebevědomě a rozhodně.

Přisedla jsem k němu do postele a on mě přikryl dekou, kterou měl na posteli. Najednou jsem se začala cítit lépe. Uviděla jsem v něm drobeček něhy.

Dýchala jsem zhluboka, abych se uklidnila a celá se tam nezhroutila. Sedí přece vedle samotného Prince Nikolase Andersona II. A ještě k tomu úplně nahá.

Vzpomněla jsem si na to, co mi říkala Rose, když se dozvěděla, ke komu mě dneska odvedou. Vypadala rozpačitě, když to zaslechla.

Nechtěla o tom se mnou mluvit, ale nakonec z ní vypadlo, že Princ Nikolas je jiný, co se týče sexu. Z počátku jsem nechápala, ale pak mi to řekla.

Byl neúprosný, a přesně věděl, co chce. Podmaňoval si ženy, svazoval je a trýznil. Jen pro své potěšení.

Měla jsem strach, bála jsem se, že mě napadne, znásilní, že ze mě vymlátí duši, z toho, co mi vyprávěla Rose.

Místo toho jsme však seděli mlčky na jeho obří posteli.

„Myslím, že tohle patří tobě," řekl a podal mi můj náramek.

Náramek, který mi dal můj otec. Držel ho ve své dlani.

Jemně mi vzal ruku a připnul mi ho.

„Vypadl ti z kapes, jak tě stráže odnášeli ze sálu," dodal, „věděl jsem, že ho budeš chtít zpátky."

Na mých tváří se objevil náznak úsměvu, ale hned rychle přešel, když jsem si uvědomila svou situaci.

„Děkuji," dostala jsem ze sebe a koukla se mu do očí.

Jemně mi otřel slzy, které mi stékaly po tváři, ale já ucukla, myslela jsem, že mě chce uhodit.

Hned se stáhnul.

„Nikdy bych neublížil ženě," prohlásil Princ Nikolas.

„Nevím, co jsi o mně slyšela, ale nikdy jsem neuhodil ženu jen tak," pokračoval, „vždy k tomu byl důvod, ale tím se nemusíš zabývat."

Pokynula jsem hlavou na souhlas.

„Teď se musíme pobavit, co bude dál," řekl.

„Myslím, že víš, že jsi v docela nemilé situaci, a já taky, ale nemáme na výběr."

Přemýšlel nad každým slovem, které vyslovil. Vypadal, že věděl přesně, co má dělat. Já jsem mlčky seděla a poslouchala.

„Teď ti vyjasním, jak to bude. Musím si tě teď vzít, moje čest mi nedovoluje, abych to neudělal. Nejsem slaboch, ale zároveň mi záleží na tvém názoru," když to dořekl, zastavilo se mi srdce a pak mi přiložil svou dlaň na tvář.

„Jsou dvě možnosti," pokračoval.

„Buď tě připravím já o tvé panenství, anebo to bude někdo jiný, který na to nebude brát ohledy... Třeba můj bratr," odmlčel se.

Měl pravdu, moc dobře jsem si uvědomovala, kým teď jsem. V jeho hlase šlo slyšet plno něhy, touhy a zranitelnosti. Úplný opak muže, kterého jsem jako poprvé uviděla. Jeho nabídka byla velice velkorysá, už dávno mě mohl znásilnit a vzít si to, co chtěl. Ale neudělal to.

Viděl, že nad tím přemýšlím.

„Je to jen na tobě. Když odmítneš, můžeš se tu v klidu vyspat, a já na tebe nesáhnu. Ale jak se to roznese... Jak se to dozví můj bratr... Můžeš zapomenou na své vysněné poprvé," řekl rázně.

„Teď se půjdu osprchovat, až přijdu, chci slyšet tvé rozhodnutí," na nic nečekal, odešel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Opět z něho šla cítit moc a nadřazenost.