Zakázaná láska

11. Elizabeth

Nemohla jsem tomu uvěřit. Ta něžnost, která v něm byla, byla najednou všechna pryč.

Už byl zase tím, z jehož pohledu vane moc a síla.

Nedalo mi to.

„Proč jste najednou tak..." hledala jsem správné slovo.

Princ Nikolas se zastavil.

„Tak jaký, Elizabeth?"

Z jeho očí šla vyčíst zuřivost, neměla jsem nic říkat.

„Odpověz!" okřiknul mě.

„Tak... Tak panovačný," dostala jsem ze sebe a na chvíli se mi zastavil dech, protože jsem právě vynadala Princi.

Nic neříkal a chvíli zíral do prázdna.

„Včera jste byl něžný, láskyplný, ale teď..."

To ho rozzuřilo ještě víc.

„Ani kurva nevíš, jak moc jsem tě chtěl ošukat tak, že bys zapomněla, kdo jsi. Chtěl jsem, aby tvoje kunda naříkala bolestí," vyštěknul na mě a přitiskl mě ke stěně.

Nebojím se ho, jen to na mě hraje. Nechce být tím, kým doopravdy je. Láskyplný člověk.

Ale přece se pod jeho tíhou cítím zranitelná, mohl by mě uhodit, mohl by si mě vzít hned a nemilosrdně, ale neudělal to.

Ale v hloubi duše mi malý hlásek šeptal, že bych měla být na pozoru.

„Ty si asi neuvědomuješ, kdo jsem byl včera večer... Byl jsem slaboch, a to už se nebude nikdy opakovat," dodal a v očích se mu zaleskl chtíč a oheň.

Jeho něžnost byla pryč.

„Byl jste něžný," v mém hlase bylo cítit napjetí.

„Jo, ale jenom kvůli tobě, aby si už měla tu svou kundu připravenou třeba pro nějakého vojáka, který si za to, že tě ošuká, zaplatí. Můžeš si být jistá, že oni se s tvým orgasmem nebudou srát, bude jim to jedno jestli se uděláš nebo ne," odmlčel se.

„Neměl jsem být takový, pak v tobě vytvářím falešné naděje, že jsem něco, co nejsem. Neměl jsem se na nic ptát a prostě bez otázek a nabídek tě ošukat. Pak bys takhle nemluvila."

Tím skončil.

Nemohla jsem tomu uvěřit, myslela jsem si, že je v něm něco víc, než v něm každý vidí. Ale asi jsem se mýlila.

Neřekla jsem mu na to ani půl slova a následovala jsem ho do jídelní místnosti.

Byla to obrovská hala, kde seděl samotný Král James, Princ Colin a Princezna Claudie. Okolo stolu stáli služebnictva.

Všichni tři na mě pohlédli.

„Výborně, Nikolasi, posad'te se," řekl jeho otec.

Nikolas mě chytnul za ramena a usadil mě ke stolu. Nebyl vůbec citlivý, zacházel se mnou jak s kusem smetí a ani se na mě nepodíval. Potom se posadil vedle mě a Colina.

Zahlédla jsem Colinův pohled, jak se kouká na mé šrámy na stehnech, které pokračovaly až na zadek, ale to už ukryly šaty. Usmíval se a vypadal spokojeně.

Nikdo neřekl ani slovo a služebnictvo začalo přinášet talíře plného jídla.

Měla jsem obrovský hlad, nejméně den jsem nejedla a doufala jsem, že to ticho nepřehluší můj hladový žaludek.

„Takže, Elizabeth, žejo?" pronesl Král přísným tónem a nabral si plnou mísu salátu.

Přikývla jsem.

„Nikolasi," řekl a podíval se na něj.

„Myslel jsem, že jsem tě dobře vychoval, že víš, že s takovýma, jako je ona, netrávíme zbytečně dlouhou dobu na to, než je nutné," odmlčel se, „máš na to nějaké vysvětlení?"

Nikolas neváhal a řekl: „Ano, byl jsem unavený a prostě jsem usnul, ona spala na zemi."

Claudie se na něho podívala se zvednutým obočím, ale neřekla nic, jen se tomu nenápadně pousmála.

Chtěla jsem se natáhnout pro mísu s míchanými vajíčky, když v tom mě Král okřiknul.

„Co si to dovoluješ ujídat z Královské snídaně?!"

Rychle jsem stáhla ruku zpátky k sobě. Nikolas neřekl nic a dále si mě nevšímal.

„Omlouvám se, už se to nestane vaše Veličenstvo," řekla jsem a sklopila zrak.

„Doufám, Nikolasi, že už se to nebude opakovat, ber si ji kdykoliv chceš, ale na nějaké emoce zapomeň," zvedl hlas.

Cítila jsem se jako věc.

„Chci, aby to věděla i ona, kde je její místo. Proto jsem ji tu dneska taky přizval," dokončil Král.

„Otče, nerad bych vás zklamal, k tomuto nepociťuji žádné emoce a ani nikdy nebudu. Jen došlo k nedorozumění," řekl Nikolas.

Tomuto? Zasáhlo mě to u srdce.

„Fajn, Nikolasi," odpověděl Král a zavolal jednoho sluhu a něco mu řekl do ucha, ten jen přikývnul a odešel.

„Jistě víš, že takové, jako je ona, označujeme. Chci, abys to udělal ty," řekl Nikolasovi a pokračoval: „takhle mi dokážeš, že se mýlím."

Jak označujete? O co tu jde? Začalo mi tlouct srdce jako splašené. A pak mi to došlo.

Když mě Rose včera česala, všimla jsem si, že má na zápěstí vypálené písmeno "D".

"D" jako děvka.

Když mi to došlo, začala jsem se třást, nesmyvatelná značka, která zůstane navždy.

Nikolas řekl: „To nebude problém," a pustil se do jídla.

Řekl to tak chladným tónem, že jsem si byla už zcela jistá, že všechnu tu něhu spálil na popel, a už v něm zůstala jen ta povýšenost.

Král jen přikývl a pustil se do jídla.

Všichni kromě mě hodovali. Když dojedli, přinesl sluha na tácu čepel, která na jednom konci byla vykována do D a byla zahřátá tak, že její konec měl barvu lávy.

Zastavilo se mi srdce. Můj dech se zrychloval a já pohlédla na Nikolase. Pohled mi neopětoval a bez mrknutí oka si vzal čepel, kterou mu donesl sluha.

„Do toho, synu," řekl Král a vzhlédnul na něj.

Nikolas mi surově přichytil ruku ke stolu a na zápěstí mi přiložil žhavou čepel, která při dotyku s mou kůží začala syčet.

Chtěla jsem se vyvléknout z jeho sevření, ale marně. Křičela jsem. Z očí mi valily slzy a já už jsem chtěla, ať tohle skončí.

„To stačí synu," řekl Král a hned na to mě Nikolas pustil.

Uchytila jsem své spálené zápěstí a utekla jsem pryč.

Jak mi to mohl udělat? Cestou jsem vzlykala, a snažila se co největší silou uchopit zápěstí, aby ta bolest ustála. Ale marně.

Cestou jsem narazila na Connora, ten mě chytl a odvedl mě do té místnosti, kde jsem si měla odpykávat svůj trest.

Zabouchl za mnou dveře a já se v křeči svalila na zem.

Všechny ženy na mě zíraly, ale jedna přiběhla. Rose.

„Proboha," řekla a koukla na mé zápěstí.