Zakázaná láska

5. Elizabeth

Jsem v koncích. Pomyslela jsem si. Vojáci mě odtáhli do velké místnosti, kde byly jen ženy. Kolem spousta zrcadel, líčidel a erotických oblečků. 

Voják, který mě sem dotáhl, poručil ženám: „Postarejte se o ni, umyjte a připravte, už dneska má službu." Ušklíbnul se a hodil mě mezi ženy jako pytel odpadků do smetí.

Odkráčel a já zůstala sedět na zemi utírajíc si slzy do už tak promočeného a zašpiněného trička.

Přišla za mnou jedna žena a podala mi ruku.

„Jsem Rose, ahoj, maličká," řekla uklidňujícím hlasem.

„Elizabeth," odpověděla jsem se vzlykem.

Ostatní ženy na mě zíraly, ale nepřiblížili se. Jistě ze mě šel cítit pot a farma. Viděla, že jsem v rozpacích, vzala mě za ruku a odvedla mě do vedlejšího pokoje, kde jsme byly samy.

Sedla jsem si na gauč a snažila se utřídit si myšlenky.

Společnice? Co to znamená? Věci v místnosti tomu napovídali, ale chtěla jsem si být jistá, co to všechno obnáší.

„Byla jsem na tom stejně jak ty," řekla Rose a začala mi z vlasů vybírat kousky slámy.

„Proč mě sem dali?" zeptala jsem se.

Rose chvíli mlčela a pak odpověděla: „Jsi krásná. To je ten důvod."

Na odpor jsem zakývala hlavou.

„To ale není důvod k tomu mě přiřadit sem! A koukni se na mě, vůbec nejsem krásná," odfrkla jsem a ukázala jsem na své špinavé oblečení.

Sáhla jsem do kapsy, abych vytáhla otcův náramek. Srdce se mi na chvíli zastavilo.

„Kde je?" začala jsem panikařit.

„Kde je co?" špitla Rose.

„Můj náramek od otce. Moje jediná vzpomínka na něj."

„Neboj se, maličká, najdeme ho, ano?"

Rose byla překrásná žena, která mě svou něhou a péčí uklidňovala. Její klidný hlas mi ustálil tlukot srdce a můj dech se zjemnil.

„Teď se o tebe postarám, ano? Napustím ti teplou vodu a smyjeme všechno tohle," ukázala na mé špinavé tělo.

Přikývla jsem a přemístili se do koupelny.

„Sundat," řekla.

Chvíli jsem zaváhala, protože jsem se ještě před nikým nesvlékala, a nikdo mě ještě neviděl nahou.

Poznala moje rozpaky.

„Neboj se, já jsem taky žena, stud tedy není na místě... Já už viděla věcí..." snažila se mě uklidnit.

Pomohla mi sundat špinavé oblečení a poté i spodní prádlo. Lehla jsem si do příjemně teplé vody ve vaně.

Rose si vzala kyblíček a navlhčila mi vlasy.

„Rose?" zeptala jsem se s rozpaky.

„Ano?"

„Já mám strach."

„To je úplně normální, já ho taky měla, jen se musíš proti mužům obrnit a nebrat vážně, co ti říkají," odpověděla a začala mi masírovat hlavu.

„D-dobře..." odmlčela jsem se.

„No..." pokračovala, „asi bych ti měla říct, jak to funguje."

Rose vážila svá slova a já ji poslouchala. Nechtěla ať se vyděsím.

„Většinu dne máš volno, a pak kolem páté až šesté začíná služba. Může to být i jinak, můžeš mít celý den volno, nebo celý den službu. Záleží na tom, kdo si tě objedná, a kolik zaplatí," řekla Rose.

Mlčky jsem ji poslouchala.

„No... Pak, za doprovodu vojáka, tě zavedou k tomu, kdo si tě objednal a ty pak vykonáš svoji službu."

Stáhl se mi žaludek.

„Neboj se, většinou chtějí muži klasický sex nebo orál, a upřímně, moc dlouho nevydrží," pousmála se.

„Sex?" špitla jsem.

„Ano."

Zbledla jsem, protože jsem si uvědomila, co ze mě udělali. Udělali ze mě děvku. To, co jsem nikdy nechtěla být. Hračka pro mužské potěšeni.

„Ach bože," řekla Rose a koukla na mě.

„Ty jsi ještě panna, viď?"

Z jejího výrazu bylo vidět, že začala mít trochu obavy, ale nic neříkala.

„Zvykneš si, Elizabeth."

Rychle jsem přikývla, a srdce mi začalo rychle tlouct strachy. Chtělo mi vyskočit z hrudníku a utéct.

Byla jsem uvězněna na zámku, byla jsem uvězněna v téhle místnosti. Nemohla jsem nikam jít, nikam se schovat. Byla jsem k tomu postavena čelem.

Neměla jsem na výběr.

„Jedno ale musíš vědět," odmlčela se, „odpor by ti mohl zavařit."