Týna a kouzelné město Velinoc Kniha 1

bitva v Abancua

Co rozkázala Nisia to i Týna udělala. ,,Všichni pojďte za mnou!" svolávala všechny občany z království a ukázala směr, aniž by věděla, kam je vede. Maxmilián stál vzadu a mává rukama, aby si pospíšili a podíval se na Týnu. Opravdu ji obdivoval.

,,Lauro! Pomoc!" náhle zařvala Nisia. Laura vytáhla meč a běžela za nimi.

Týna ji v tom nechtěla nechat samotnou a bez váhání běžela za Laurou. Maxmilián ji viděl. ,,Týno!...Kam to běžíš?!" ,,Zachránit svět." odpověděla Týna a běžela dál s kamínkem na krku. Maxmilián chtěl běžet za ní, ale někdo občany musel dovést do bezpečí.

Zavedl je za království k hlubokému lesu. Všichni občané byli unavení a děti poplakávaly a chtěly domů. Maxmilián rozdělal oheň a občané si postavili stany. Čekali, co bude dál. Maxmilián čekal na Týnu, bál se o ní...

Bitva proti temnotě

Týna doběhla a viděla, jak je už třetina strážců zraněných nebo mrtvých. Nisia ležela vyčerpaně a bezmocně. Laura byla na kolenou.

Týna za Laurou přiběhla a klekla si k ní. Byla zraněná, na tváři a na čele škrábance, z nichž tekla krev. Dýchala jako když běhala maraton a srdce tuklo hodně rychle, až slyšitelně. Než však Týna chtěla něco říct, Laura řekla kolísavými tóny: ,,Vezmi ten meč...vezmi ten meč a zabij tu bestii...!". Týna vyděšeně meč vzala a šla se podívat za Nisiou. ,,Nisio, musíš pomoct...",,Ne...já už nemůžu...má síla klesá a já s vyčerpaností nemůžu bojovat...je to na tobě...použij své síly a zachraň svět!...Já se postarám o zraněné..."

Týna poslechla. Nadechla se a vydechla. Tekly jí slzy. Soustředila se. S křikem běží k temnotě. Meč nastaví v pozici, že je bodne do srdce, do místa, kde to nejvíc bolí.

Erik si toho všiml: ,,Otče, běží k nám." varoval, ,,...Glodiante, Zabij ji!" rozkázal příšeře Čad. Příšera temnoty se otočila. Sliny ji tekly z úst a zařvala zvířecím řevem. Příšera běžela za ní. Běhala jako pes. Zrychlil. Je u ní blízko. Zvedá obrovské ruce. Týna se zastaví a podívá se mu do očí. Náhle řekne: ,,Je konec Čade." dokončila a než ji obrovská příšera stačila zabít, Týna příšeru bodla do břicha. Příšera zkameněla a spadla na zem. Týna držela meč před sebe. Meč a ruce celé od krve, obličej špinavý a rozcuchané vlasy. Snažila se popadnout dech. Cítila vítězství. Podívala se na Čada. Cítil se poraženě. Erik si dal ruce na prsou a namyšleně se usmál. ,,Dej mi hůl, otče." poprosil Erik Čada. Hodil mu ji. Erik šel z holí v ruce. Chtěl ji zabít tím způsobem, aby si ji přitáhl na jeho stranu. Šel. Týna si opět připravila meč a jednou rukou držela kamínek. Přibližoval se klidně. Týně se to však nelíbilo. Stál před ní. Týna bezdůvodně sklopila meč. Erik se přiblížil hlavou k její. Týna dostala strach. Znehybněla. Erik náhle jí do ucha zašeptal: ,,Polož ten meč. Nemůžeš nás porazit. Jsme moc silní." ,,Ale já vám nedovolím zničit svět." protestovala Týna, ,,Jak myslíš. Tak tě budu muset zabít." řekl Erik. Hůl nasměroval k Týně a ona bez dechu ztuhla. ,,Nemám na vybranou." rozhodl Erik.

Náhle prohlásil:
Tenebris excitare,
Tenebris excitare,
Praeda adest,
Tenebris surgere et occidere eum!

Z hole vystřelila černá magie. Týna hbitě dala ruce do kříže jako obrana spolu s mečem. Zavřela oči...

Týna po krátké chvíli je otevřela. Nic se jí nestalo. Meč však zčernal a její ruce byly bledé jako sníh. Podívala se na sebe. Nejenom ruce, ale celá její postava byla bledá. Podívala se na Erika s překvapeným i usměvavým výrazem. Ohlédla se. Nisia a Laura koukaly s vykulenýma očima. Nisia k ní přiběhla. ,,Musíš odsud pryč. Pojď, Laura tě vezme za Maxmiliánem."